Článek
Zprvu nic nenasvědčovalo tomu, že se Marie prosadí v modelingu. Byla spíše sportovně založená. Dělala atletiku, následně se věnovala tenisu. Ten ji ale příliš nebavil, neboť na ni tatínek hodně tlačil a ona nebyla tak cílevědomá. Pak ale nastal v jejím životě zlom. „V osmnácti mi kamarádka, která šila v Pragoděvu, řekla, abych se šla k nim představit. Mně se moc nechtělo. Byla jsem pihatá, nohatá, měřila jsem sto sedmdesát šest centimetrů a měla jsem mindráky z toho, jak jsem hubená. V Pragoděvu jsem se ale líbila a po nějaké době jsem šla do Kotvy. V ÚBOKu jsem začala předvádět v roce 1975.“
Tvořila dvojici s tmavou Marízou, kolegovi dělala nevěstu
Pod zkratkou ÚBOk se skrýval Ústav bytové a oděvní kultury, v němž dříve pracovala i Ivana Trumpová, občas se za děvčaty přiletěla z Ameriky podívat. Nosila velmi barevné oblečení a ony jí proto říkaly papagáj.
Marie se na přehlídkových molech seznámila s Marií Kadeřábkovou, kterou přezdívali Maríza. Více se obě manekýnky sblížily v salonu Eva, což byl ve své době velmi prestižní módní salon. Mladé dámy představovaly výrazné protipóly. Zatímco Maríza byla uhrančivá bruneta, Marie byla blonďatým andílkem. Záhy tak začaly předvádět spolu. Pamětníci si je jistě dodnes vybaví ze stránek Ženy a módy. Marie Becková díky své fyziognomii ale také často oblékala svatební šaty. V takových okamžicích byl jejím partnerem manekýn Jiří Zahrádka. Zatímco na stránkách časopisů představovali zamilovaný pár, ve skutečnosti mezi nimi nic nebylo. „Manekýni většinou nebývali na holky, ale tenhle byl. Má rodinu a jsme kamarádi,“ řekla na kolegovu adresu Marie v Jednom z rozhovorů.
Ona sama potkala svého životního partnera již v devatenácti letech, takže neměla potřebu svádět jiné muže. Ti se ostatně manekýnek báli. „Když už se někdo odvážil ke svádění, tak to byl většinou taxikář,“ svěřila se Becková.
Tři hodiny bez hnutí
Práce manekýnky byla za minulého režimu tvrdá. Musela se obejít bez pomoci modelingových agentur i jakéhokoliv servisu. O nějakém týmu stylistů a vizážistů, který by byl k dispozici na přehlídkách, se jí ani nesnilo. Vše si musela zařídit sama, od účesu po líčení. Navíc se po ní vyžadovala mimořádná disciplína. „Od devíti do jedné jsme byly v ÚBOKu, potom přijel autobus, naložily jsme modely, boty, vše co patřilo k přehlídce, jely jsme na druhou stranu republiky. Tam jsme měly zkoušku, ženy, co nás oblékaly, žehlily, my jsme se samy česaly, natáčely, líčily. Potom začala přehlídka. Každý den jsme zkoušely šaty. Občas to trvalo dvě až tři hodiny v kuse a nesměly jsme se ani hnout.“
O služby krásné manekýny měly zájem i české hvězdy. „V salónu Eva si nechávala šít šaty Helena Vondráčková, a když neměla čas na zkoušku, já jsem za ní zaskakovala. Ona si to pak vyzkoušela a bylo jí to, protože jsme měly podobné postavy. Občas si mě s ní pletli lidé na ulici,“ svěřila Becková novinářům.
V roce 1982 ale svoji kariéru musela přerušit. Do života jí vstoupila vážná nemoc. Vše naštěstí dobře dopadlo a za pár měsíců se na přehlídková mola mohla vrátit. Nad vodou ji tehdy držel její muž, původem Angličan. V roce 1985 si jej po dlouhé známosti vzala. Po svatbě si zakoupili dům v jižní Francii v městečku Saint-Paul-de-Vence poblíž Monaka. „Každý rok jsem trávila tři až čtyři měsíce v roce na chatě ve Francii a po dvaceti letech jsme si řekli, že nám to stačí a přestěhovali jsme se s manželem do Prahy,“ řekla Becková. Děti jí ale osud nedopřál, po prodělané nemoci je mít již nemohla.
Zdroje:
