Článek
„Bouře jde do dálky, v sadech kvítka rve, my jsme vyšli do války, v bouři nyní jsme. Však jednou to skončí kdes, my čtyři a náš pes, vrátíme se zpět, zatím však je to sen, my čtyři s naším psem, jedem stále vpřed. Oblaka jdou nebem, všude voní bez. Vstříc své zemi jedem, my, tank a náš pes. Dojedem zajisté, my čtyři tankisté, náš tank a náš pes. My čtyři tankisté, dojedem zajisté, než odkvete bez.“ Je asi málo těch starších, kterým by výše uvedený text nic neříkal. Polský seriál Čtyři z tanku a pes byl ve své době kultem. Ostatně obrovskou fanouškovskou základnou se může pochlubit dodnes. Tehdy to byl ale opravdu fenomén a za ploty náhle štěkala celá řada Šariků. O takového věrného parťáka totiž stál snad každý. Stejně tak mužská část diváků toužila po krásné ruské zdravotnici Marusje, přezdívané Ogoňok, a dívky se netajily svým obdivem k Jankovi Kosovi.
Úspěch přinášela uniforma vojáka
Válečný seriál Čtyři z tanku a pes, v polském originále Czterej pancerni i pies, byl natočen Polskou televizí v letech 1966 až 1970 na základě stejnojmenného románu spisovatele a novináře Janusze Przymanowského. Hlavními hrdiny příběhu jsou vojáci Polských ozbrojených sil v SSSR, posádka polského tanku Rudý, a pes Šarik. Děj se odehrává na východní frontě 2. světové války od srpna roku 1944 až do května roku 1945. Československá televize seriál poprvé odvysílala na počátku sedmdesátých let a reprízovala v roce 1980. Po rozpadu východního bloku byla dílu vyčítána přílišná propaganda, nadlouho proto z obrazovek zmizel, až na konci roku 2006 se k jeho vysílání po dlouhé době odhodlala televize Prima.
Premiéra seriálu v roce 1966
Hlavním hrdinou seriálu je mladičký Janek Kos, střelec-radista a později i velitel tanku, který žil před napadením SSSR na Sibiři, kde hledal otce. Právě tomuto Jankovi propůjčil svoji tvář Janusz Gajos. V době natáčení mu již táhlo na třicet, byl tedy starší než postava, kterou ztvárňoval. Narodil se dne 23. září 1939 v Dąbrowě Górnicze ve Slezském Vojvodství. Na svět přišel do nešťastné doby, právě totiž vypukla válka. „Jsem dítě války. Byl jsem vystaven útrapám války, neznal jsem jinou realitu,“ vzpomínal v jednom z rozhovorů. Když mu bylo jedenáct let, přestěhoval se s rodiči do Będzinu, kde složil závěrečné zkoušky na střední škole. Snil o kariéře herce, cesta za tímto snem byla ale mnohem obtížnější, než se domníval. Přijímacím řízením na herecký obor filmové akademie v Lodži celkem třikrát neprošel. Byl ale velmi odhodlaný. Našel si zaměstnání ve Slezském dětském divadle v Zagłębie. Pracoval tu jako technik a vytvářel loutky. V jeden moment to ale již chtěl vzdát a zkusit nějaký humanitní obor, uvažoval například o studiu žurnalistiky. Ve chvíli, kdy byl téměř rozhodnutý, přišel obrat. Počtvrté do Lodže cestoval již ve vojenské uniformě. Byl přijat a jeho oblečení se ukázalo jako prorocké.
V roce 1965 na škole promoval nakonec mezi nejlepšími, ale jak sám opakovaně řekl, ocitnul se najednou v místě, které vůbec neodpovídalo jeho představám. Před kamerou debutoval ještě ve třetím ročníku školy, a sice v roce 1964 ve filmu Obok pravdy. Ve stejném roce si pak zahrál v dětském filmu Panienka z okienka. Po absolutoriu získal angažmá v Jaraczově divadle v Lodži a velmi rychle všem dokázal, že je nesmírně talentovaný herec. Filmaři nezaváhali a obsadili jej do role Janka Kose v již v úvodu zmiňovaném seriálu Čtyři z tanku a pes.
Zálety se mu škaredě vymstily
Gajos se kvůli roli nechal odbarvit na blond. Natáčení to bylo v mnohém velmi zajímavé. Režisér Konrad Nałęcki dostal k dispozici značné finanční prostředky a měl podporu politiků i armády, která pomáhala s bitevními scénami. Téměř všichni herci si vyzkoušeli řízení bojových vozidel a někdy dokonce s tanky poráželi stromy. Obvykle to však bylo způsobeno nedostatkem dovedností, nikoli bezohledností.
Neutrpěly ale jen stromy. Samotný Janusz Gajos natáčení málem nepřežil. Přejel jej totiž nákladní automobil. „Byl krásný srpnový den. Na natáčení jsem dorazil kolem šesté ráno, abych natočil jeden záběr. Měl jsem tři, možná čtyři hodiny volna. Lehl jsem si na trávu a usnul. Probudil jsem se pod kamionem, který mi přejel přes nohy. Viděl jsem, jak se blíží zadní kola, a udělal jsem neuvěřitelné salto, čímž jsem se zpod kamionu dostal. Nastal rozruch. Chtěl jsem zkontrolovat, jestli mám v nohou cit. Ukázalo se, že ano. Dokonce jsem se postavil na jednu nohu. Pak mi Włodek Press řekl: ‚Jestli ti kariéra nevyjde, přidáš se k cirkusu a budou po tobě chodit sloni,‘“ vyprávěl o nešťastné nehodě herec. Proslýchá se ale, že nehoda ve skutečnosti vůbec nehodou nebyla. Jednalo se o pomstu muže, kterému Janusz svedl ženu. Sám herec tuto možnost nevyvrací. „Nemohu to s naprostou jistotou potvrdit. Ale mohla to být pravda. Přejet někoho nákladním autem, i když ležícího v trávě, vyžaduje velkou neopatrnost… nebo i pravý opak.“
Ať již to bylo jakkoliv, faktem je, že Janusz byl vážně zraněný a dva měsíce strávil v nemocnici v sádře. Produkce ale nechtěla přerušit natáčení a nechala proto provést změny ve scénáři, v důsledku čehož všichni hrdinové skončili ve zdravotnickém zařízení kvůli zraněním utrpěným po zásahu tanku granátem. Filmovalo se tak přímo v nemocnici.
Pro všechny byl jen tankistou
Po odvysílání seriálu se Janusz Gajos rázem stal nesmírně populárním minimálně v celém Polsku. Tato role se stala naprostým milníkem v jeho kariéře a nesmazatelně se zapsala do srdcí diváků. Na druhou stranu mladého a ctižádostivého Gajose zaškatulkovala. S image tankisty se potýkal roky. Sám o tomto období říká: „Dostával jsem jen nedůležité nabídky. Bylo to pro mě velmi bolestivé. Všechny mé ambice se mi začaly zdát směšné, protože mě nikdo nebral vážně. Bál jsem se, že je to konec. Moje profesionální smrt. A to jsem opravdu chtěl hrát, opravdu jsem chtěl být hercem.“ Hercovy obavy se naštěstí ukázaly být liché. Zprvu sice dostával menší a epizodní role, postupně se mu ale začalo znovu dařit. V roce 1978 ztvárnil hlavní roli ve filmu Milioner a získal za ni cenu na Polském filmovém festivalu v Gdaňsku, kterou si v roce 1981 odnesl znovu, tentokráte za svoji kreaci ve filmu Wahadełko.
Za svůj velký návrat a zasloužené uznání obecenstva vděčí ale až intuici režiséra Kazimierza Kutze, který se ho rozhodl angažovat do hlavní role televizního dramatu Opowiesci Hollywoodu, a to přesto, že do té doby s Gajosem nikdy nepracoval. Byl si natolik jist jeho talentem. Ukázalo se to jako správná volba. Gajos za svoji úlohu v roce 1987 obdržel Cenu vedoucího rozhlasového a televizního výboru a ocenili ho také diváci, kteří jej zvolili nejpopulárnější televizní osobou. Plodná pro Gajose byla i dekáda devadesátých let. Zářil v roli cenzora v dramatické komedii Útěk z kina Svoboda i coby bývalý tajný v akčním krimi dramatu Psi. Z dalších rolí lze připomenout záhadnou postavu Mikuláše v dramatu Tři barvy: Bílá. V novém tisíciletí si zahrál například v romantickém dramatu Předjaří nebo v komedii Jasminum. Úplně naposledy se objevil ve filmu z roku 2023 Fuks 2. Dnes je považován za jednoho z největších polských herců.
Kvůli hezké dívce se málem utopil
Má i spokojený rodinný život, ale i k němu nebyla cesta snadná. Janusz neměl nikdy o ženy nouzi a jeho milostný život byl více než turbulentní. O panictví prý přišel už ve třinácti a za mlada si velmi užíval. Kvůli holce byl schopen udělat cokoliv. Vymstilo se mu to již málem v době studií. „Bylo to v dobách, kdy se dělala rychlá, emocionální rozhodnutí. Tu událost si pamatuji velmi jasně. Opravdu jsem se mohl utopit. S třemi kamarády z herecké školy jsme v kavárně v Mielně potkali hezkou dívku, která nám navrhla, abychom šli plavat. Počasí bylo bouřlivé. Rychle ale skočila do vody. Kamarádi ustoupili a abych ochránil svou mužskou čest, skočil jsem za ní. Nejdřív to bylo úžasné, ale po chvíli jsme se nemohli dostat zpátky na břeh. To bylo asi poprvé, co jsem si myslel, že je konec, že na tomhle místě zůstanu navždy. Z posledních sil jsme se drželi vlnolamu, o který vlny neustále narážely. Byl jsem přesvědčený, že tohle jsou naše poslední chvíle na tomto světě, a… Opravdu jsem litoval nových bot, které jsem si koupil v Koszalině,“ vyprávěl novinářům. Nakonec jej paradoxně zachránilo vyčerpání. „Zrovna když jsme vzdali boj, vlna nás přehodila přes vlnolam. Cítil jsem pod nohama písek. Pomalu jsme se vydrápali z vody na břeh.“
Janusz Gajos s přáteli
Hercovou první manželkou byla Zoja, laboratorní technička, kterou potkal po oné nešťastné nehodě, kterou utrpěl během natáčení Čtyř tankistů. Právě v nemocnici rozkvetla jejich láska. O několik měsíců později se vzali a začali spolu žít v Lodži. Janusz ale v té době intenzivně natáčel a velmi často byl mimo domov. To vztah poškodilo. Zoja se cítila osamělá a začala si románek s hercem Andrzejem Herderem. Manželství tak skončilo po pouhých třech letech. Během filmování ve Varšavě se Janusz seznámil s mladou herečkou Ewou Miodyńskou. Přeskočila jiskra a herec záhy skončil podruhé v chomoutu. Miodyńská se vzdala kariéry, aby svému milovanému vytvořila teplý domov a starala se o něj. Záhy to ale mezi mladou dvojicí začalo skřípat. „Oba jsme byli z tohoto vztahu zklamaní. Ale je lepší se rozejít, než se roky hádat,“ přiznal po čase Gajos.
Čtyři manželství, jedna dcera
V roce 1978 potkal televizní producentku Barbaru Nabiałczykovou. Opět se tak stalo při společné práci. Šíleně se do ní zamiloval, ona ale patřila jinému muži. Byla zasnoubená s hercem Tadeuszem Borowským. Gajos toho ale nedbal a vyfoukl mu ji přímo pod nosem. Legenda praví, že se oba muži o Barbaru pohádali a Janusz Gajos zvítězil. Na své konto tehdy žertoval, že je to poprvé, co bojuje o ženu, protože do té doby byl jen s ženami, které mu padly do náruče. Na konci sedmdesátých let se tak Barbara stala jeho třetí zákonitou manželkou a v roce 1980 porodila Januszovi jeho jedinou dceru Agatu. Ta jako dítě s nadšením sledovala slavný seriál a když si Janek bral Marusju, zvolala: „Mami, táta se žení!“ Zdálo se, že dítě pár na dlouhou dobu spojí. Nestalo se tak. Gajos a Barbara se rozešli, když bylo jejich dceři šest let. Agata Gajos na jejich adresu řekla: „Moji rodiče žili jako kočka a pes, ale mě do toho nezatahovali. Je všeobecně známo, že každé dítě z rozvrácené rodiny nosí v batohu něco. Nikdy to není ideální, protože lidé se nerozcházejí proto, že se tolik milují. Nebo možná proto? Kdo ví… Je to různé, ale dítěti vždycky zůstane uzlíček radosti. Každopádně moji rodiče sdíleli svátky a školní akce tak efektivně, že si nemůžu stěžovat, že ‚tatínek tam nebyl‘. Byl tam, když tam měl být.“ Janusz Gajos zase řekl, že když se ohlédne zpět, vnímá svá první tři manželství jako přátelství. „Zbytečně si získala oficiální autoritu,“ prohlásil. Barbara Nabiałczyková zemřela na rakovinu v roce 2009. Po její smrti se vztah mezi Agatou a Januszem změnil. Stali se bližšími než kdy dříve.
Herec v roce 2012
Po rozvodu s Barbarou zůstal Janusz Gajos tři roky sám. V roce 1989 se setkal s Elżbietou Brożek. Zatímco herec hostoval v krakovském Starém divadle, jeho budoucí manželka tam pracovala jako kulturní ředitelka. Zamiloval se do ní náhle a vášnivě. A tato žena se nakonec stala láskou jeho života. Jsou spolu dodnes. Herec dnes věří, že manželství by se nemělo uspěchat. Je lepší ho uzavřít po čtyřicítce, kdy je člověk již relativně zralý a má bohaté zkušenosti.
Zdroje:
