Hlavní obsah
Lidé a společnost

Karel Kalaš: Mistr Bílek z Kulového blesku byl skutečným operním pěvcem, ve filmu měl zemřít

Foto: Unknown/Wikimedia Commons/Public Domain

Karel Kalaš

Karel Kalaš byl jedním z těch umělců, které národ dokonale zná podle tváře a hlasu, ale málokdy si hned vybaví jejich skutečné jméno. Když se řekne Mistr Bílek, milovník komedií hned zbystří. Ano, to je přece film Kulový blesk!

Článek

Mistr Bílek na úvodním střetnutí účastníků výměny bytů mluví o obraze, který ho vyobrazuje jako Figara v Mozartově opeře Figarova svatba. Tuto roli Karel Kalaš v době své kariéry skutečně opakovaně zpíval a obraz vznikl na základě jeho skutečné dobové fotografie v kostýmu. Kalaš byl totiž na prvním místě vynikajícím operním pěvcem. Film pro něj znamenal jen chvilkové rozptýlení.

Vídeňský Čech

Na svět přišel 9. října roku 1910 ve Vídni. Vyrůstal v prostředí tehdy ještě početné a kulturně velmi aktivní české menšiny. V duchu rodinné tradice zpíval a hrál ochotnické divadlo. Pocházel ale z dělnické rodiny, a tak se i on sám vyučil typografem a pracoval jako tiskařský dělník, posléze jako strojmistr. Vedle toho soukromě studoval zpěv u Ferdinanda Pagina, který patřil k výrazným osobnostem vídeňského uměleckého života své doby a byl mimo jiné i prvním představitelem Vaška ve vídeňském provedení Prodané nevěsty.

Na počátku třicátých let zasáhla Rakousko velmi tvrdě Velká hospodářská krize. Kalaš přišel o zaměstnání a v roce 1932 odešel hledat štěstí do Československa. Díky svému talentu získal již v roce 1934 angažmá ve Slovenském Národním divadle v Bratislavě, kam jej přijal umělecký šéf a dirigent Karel Nedbal. Bratislavská etapa byla pro začínajícího sólistu tou nejlepší školou. Odzpíval zde desítky rolí, zprvu malých a posléze i velkých. Nedbal mu věnoval maximální pozornost a svěřil mu dokonce i úlohu Kecala v Prodané nevěstě.

Pěvcem Národního divadla

Pověst mladého pěvce se šířila napříč republikou. V létě 1935 byl po smrti Otakara Ostrčila pověřen vedením operního souboru Národního divadla v Praze Václav Talich, před nímž stál důležitý úkol získat nové posily v basovém oboru. Vyhlédl si mimo jiné volyňského Čecha Eduarda Hakena, který slavil úspěchy v olomouckém divadle, a právě Karla Kalaše, jenž byl s Hakenem stejně starý. Kalaš v Praze zprvu hostoval, jako sólista opery byl přijat v srpnu roku 1939. Okamžitě se stal nepostradatelným členem souboru, z něhož odešel až v roce 1972 rovnou do penze. Od epizodních rolí se postupně propracoval až k těm velkým. Kolegové si cenili jeho pohotovostí v záskocích. Často nastudoval v opeře i dvě velké role najednou. Dokázal ztvárnit roli komickou, stejně tak jako tragickou. Uplatnil se v celé řadě domácího i světového repertoáru, ať již to byla opera Braniboři v Čechách nebo již zmiňovaná Figarova svatba.

Pro specifické kvality svého hlasu patřil k častým hostům rozhlasových studií a nahrávacích studií Supraphonu. Spolupracoval také s televizí při inscenacích oper, jež byly svého času velmi oblíbené.

Hercem až v důchodovém věku

Když ho v roce 1978 režisér Ladislav Smoljak obsadil do komedie Kulový blesk, byl již pět let v důchodu. Postavu bývalého operního pěvce Bílka měl původně ztvárnit Jan Werich. Ten byl v době natáčení ale již velmi nemocný a roli kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu nakonec odmítl. Také Kalaš na tom údajně nebyl právě nejlépe a chápal roli jako rozloučení s tímto světem. Nakonec ale žil ještě více než dvacet let.

A přežila i jeho filmová postava, která podle původních plánů Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka měla zemřít. Nakonec ji ale na poslední chvíli nechali ožít. „Se smrtí jsme koketovali už i u dědy Komárka ve snímku Na samotě u lesa. I toho jsme zemřít nenechali. Vždycky jsme si řekli, že v komedii by prostě zemřít nikdo neměl. I když nás ta představa teda lákala,“ přiznal po letech Svěrák.

Karel Kalaš si ve filmu zahrál operního pěvce ještě jednou. V roce 1980 ze zjevil v hudebním filmu Blues pro EFB. Film věnovaný památce Emila Františka Buriana však u diváků úspěchy neslavil a patří mezi ty pozapomenuté. Po tomto snímku se režiséři na Kalaše znovu již nikdy neobrátili, byť byl živ ještě celou řadu let. Dožil se velmi vysokého věku necelých devadesáti jedna let. Zemřel 3. května 2001 v Praze a svoji milovanou manželku, pěvkyni, překladatelku, režisérku, pedagožku a rovněž sólistku Národního divadla Miladu Jiráskovou, přežil o dlouhých devět let.

Zdroje:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz