Hlavní obsah

Jaroslav Weigel: Z redakce ho vyhodili, skončil u Cimrmanů, kreslil Majora Zemana

Foto: Martin Frič/Wikimedia Commons/CC BY 4.0

Jaroslav Weigel

Když se řekne Divadlo Járy Cimrmana, většině z nás se vybaví laskavý humor, geniální mystifikace a nezaměnitelné tváře jeho představitelů. Mezi nimi byl i Jaroslav Weigel, který v divadle pracoval i jako výtvarník.

Článek

Jaroslav Weigel přišel na svět 2. ledna 1931 v Rychnově nad Kněžnou, kde jeho otec Jaroslav pracoval v pivovaru jako sládek. Maminka Růžena byla pro změnu vyučenou švadlenou. Když tatínek v roce 1933 získal místo v pivovaru v Polici nad Metují, rodina se přestěhovala a Jaroslav tam prožil mládí. Zažil tak na vlastní kůži houstnoucí atmosféru v pohraničí na konci třicátých let. V září roku 1938 ho rodiče raději odeslali k babičce do Mnichova Hradiště. „V pohraničí vládla mezi lidmi nervozita. Nikdo nevěděl, co se bude dít, zda Polici Němci nezaberou, a tak řada lidí odjížděla pryč. Mě táta posadil do vlaku a na krk mi pověsil cedulku, na které byla napsána cílová stanice a místa přestupů. Byly to pro mě jen prázdniny u babičky, ale rodiče mě chtěli uchránit před případným vojenským konfliktem. Sami v Polici zůstali,“ vzpomínal na osudové okamžiky herec. Po mnichovské konferenci 29. září 1938 bylo od Čech odtrženo Broumovsko. Police nad Metují zůstala záboru ušetřena a odjezd do Mnichova Hradiště se ukázal být zbytečný.

Stal se skautem

Válku rodina přežila v relativním poklidu. Jen v roce 1942 měla namále. Gestapo totiž zjistilo, že je nezvěstný mladší bratr maminky Růženy, Jaroslav Pešán. Čekaly ji proto nepříjemné výslechy, které naštěstí k ničemu nevedly. Teprve po válce vyšlo najevo, že Jaroslavův strýc utekl již v roce 1939, posléze byl na našem území vysazen jako parašutista a do konce války se skrýval.

Jaroslavovi pomáhal překonat těžké časy skauting, kterému naprosto propadl. Do Skautu vstoupil doslova za pět minut dvanáct v roce 1939. Hned v následujícím roce začali nacisté skautské hnutí likvidovat. V roce 1941 se Jaroslavovi a několika jeho kamarádům podařilo založit čtenářský Klub mladého hlasatele. Skaut byl sice zakázán, časopis ale stále vycházel. I tomu byl v květnu konec. To ale již Jaroslav a tři další chlapci měli registrační číslo a název Ochránci polických stěn a pod tímto krytím fungovali až do konce války.

Po osvobození se rodina opět stěhovala, pivovar, v němž otec pracoval jako sládek, totiž v roce 1942 pozastavil z vůle úřadů svoji činnost a pan Weigel v něm setrvával jako údržbář a sládek, když se provoz znovu neobnovil, tak se v květnu 1945 Weigelovi přesunuli do Olivětína, kde otec získal novou práci. Jaroslav ještě téhož roku nastoupil do gymnázia v nedalekém Broumově. Otec tou dobou onemocněl angínou pectoris a když v roce 1948 přišel následkem politických změn o práci, utrpěl infarkt. Krátce na to zemřela jeho matka a rodina se uchýlila do jejího domku v Mnichově Hradišti. Jaroslav ve studiích pokračoval na Gymnáziu Dr. Josefa Pekaře v Mladé Boleslavi. Odmaturoval v roce 1951 a zakrátko jeho otce zabil druhý infarkt ve věku pouhých čtyřiceti sedmi let.

Výtvarníkem Mladé fronty

Jaroslav pokračoval ve studiích na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde si vybral obor výtvarná výchova a historie. Byl žákem mimo jiné Cyrila Boudy a Zdeňka Sýkory. Po absolutoriu se přihlásil do konkurzu Mladé fronty, kde právě hledali výtvarníka s pedagogickým vzděláním. Uspěl a byl přijat jako výtvarný redaktor několika dětských časopisů, k nimž patřila mimo jiné Mateřídouška, Ohníček nebo Práce pionýrů. Podmínkou ovšem bylo, že musel vstoupit do KSČ.

Do časopisů se snažil dostat plnohodnotnější obsah a uplatnil i své znalosti skautingu. Psal například o letních táborech a přibližoval dětem, jak si postavit stan s podsadou. Hlavním těžištěm jeho práce byla ovšem grafika, kterou miloval a obzvlášť ho těšila spolupráce s tiskárnou. „Když jsem tam končil, ovládal jsem ruční sazbu, litografii, prostě všechno. Velmi mě to bavilo a dodnes z toho těžím,“ svěřil se později.

Po třech letech svět dětských periodik opustil a stál u zrodu časopisu Mladý svět, jemuž dal grafickou podobu. Nový časopis byl zaměřen na mladé, které oslovoval skrze nejrůznější neotřelé nápady. V jeho rámci vznikla například anketa Zlatý slavík. Psalo se ale i o trampingu, který vycházel ze znovu zakázaného skautingu. Jaroslav Weigel byl dokonce instruktorem na trampských letních táborech a na trampských zimních kurzech. V časopise publikoval také své kreslené vtipy, ilustrace a fejetony.

Vyhazov z politických důvodů

V Mladém světě pracoval do roku 1970. O jeho nuceném odchodu bylo rozhodnuto již o rok dříve, ale mohl odejít, až za sebe našel náhradu. Režimu se znelíbil stejně jako celá řada jeho spolupracovníků vydáváním tak zvaných okupačních čísel Mladého světa po 21. srpnu 1968, publikováním karikatur a kreslených vtipů i již zmiňovanou propagací trampingu.

Novou práci si našel v inzertní kanceláři Mladé fronty, kde pracoval na minimální úvazek a vedle toho se živil jako grafik v různých časopisech. Pod pseudonymem Holten se vrátil na stránky Mladého světa, kde společně s Kájou Saudkem vytvářel legendární kreslený seriál Lips Tullian. V roce 1974 začalo vycházet pokračování pod názvem Černý Filip, ale již po šestém dílu přišel zákaz. Zákazu se dočkal také kreslený seriál Major Zeman, který stejná dvojice připravovala podle televizního seriálu Třicet případů majora Zemana pro měsíčník Pionýrská stezka. Od ledna 1977 do prosince 1978 vyšly čtyři kompletní díly tohoto seriálu, a sice Hon na lišku, Loď do Hamburku, Křížová cesta a Konec velké šance.

Stal se divadelníkem

Na počátku sedmé dekády začal Weigel intenzivně spolupracovat s Divadlem Járy Cimrmana. Pro divadlo jej získal Ladislav Smoljak, se kterým se znal už z Mladého světa, kde Smoljak vedl kulturní rubriku. Weigel se stal výhradním propagačním výtvarníkem této legendární scény, později také scénografem, kostýmním výtvarníkem. Navrhl také, spolu s Járou Cimrmanem, první kulatou známku.

„Jeho scény byly zajímavé tím, jak se jim podařilo navodit atmosféru starého Rakouska-Uherska. Stejné byly doprovodné materiály. To, co vnímáme jako podstatu Divadla Járy Cimrmana, je do značné míry zásluha právě Jaroslava Weigela,“ řekla o něm divadelní recenzentka Radmila Hrdinová.

Nakonec Jaroslava Weigela postavili i na jeviště, přestože mu herecké zkušenosti chyběly. Poprvé naskočil do hry Vražda v salonním coupé. „Zahraješ si Bierhanzla, to je malá role, sedíš u toho. Jenže jedno jsem nevěděl: že je u toho seminář, který má pět stránek. Vyšel jsem k pultíku a začal jsem číst, co věta, to přeřek, hrozné to bylo. Tak jsem tam začal,“ vzpomínal Weigel. Později byl také například plukovníkem Colonelem ve hře Cimrman v říši hudby, zapomnětlivým dědem Vševědem v Dlouhém, Širokém a Krátkozrakém nebo roztržitým školním inspektorem ve Vyšetřování ztráty třídní knihy. Ve vědeckých seminářích vystupoval jako docent Jaroslav Weigel.

Hrál i ve filmu

Díky autorské dvojici Smoljak a Svěrák se dočkal i několika spíše epizodních rolí v českých filmech. Diváci jej mohli vidět jako Rouska v komedii Marečku, podejte mi pero!, uvaděče na výstavě Uko Ješity v Jáchyme, hoď ho do stroje!, číšníka ve Vrchní, prchni!, pana Pecháčka ve snímku Rozpuštěný a vypuštěný nebo učitele fyziky ve filmu Jára Cimrman ležící, spící. Jeho posledním filmem byla komedie Jana Svěráka Vratné lahve.

V roce 2016 se Jaroslav Weigel dočkal ocenění za svůj přínos komiksu, na desátém ročníku ceny Muriel byl uveden do Síně slávy českého komiksu. Zemřel 5. září 2019 v Ústřední vojenské nemocnici ve věku osmdesáti osmi let

Zdroje:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz