Článek
Mezi ty druhé bezesporu patřil François Périer. Možná si ho vybavíte jako slizkého, avšak nebezpečně inteligentního advokáta Terrasiniho z legendárního seriálu Chobotnice nebo jako klidného komisaře v kultovní kriminálce Samuraj. Ať už ale vstoupil na plátno jako padouch, sympaťák nebo morálně rozpolcená postava, vždy zanechal nesmazatelnou stopu.
Oceněn za alkoholika
Na svět přišel jako François Marie Gabriel Pillu 10. listopadu 1919 v Paříži. Jeho otec vedl obchod s vínem. François se o film a divadlo zajímal od dětství, v patnácti letech se obrátil na známého herce Louise Jouveta a s jeho podporou se zapsal do proslulých hereckých kurzů René Simona. Ještě téhož roku byl přijat na pařížskou konzervatoř. V roce 1938 debutoval na divadle i ve filmu. Výrazně na sebe upozornil již svou druhou rolí homosexuálního muže ve filmu Hotel du Nord. Postupem doby se vypracoval mezi nejrespektovanější francouzské herce své doby. Již za války hrál ve více než deseti filmech, na vrcholu se ocitl v padesátých a šedesátých letech. Nezapomenutelnou rolí se stal jeho Hertebis, anděl smrti, který provází hlavního hrdinu podsvětím, v kultovním filmu Jeana Cocteaua Orfeus. Do této postavy se znovu převtělil o deset let později i ve snímku Orfeova závěť.

Herec v roce 1950
Po celou pátou dekádu hrál v několika filmech do roka a spolupracoval s předními francouzskými tvůrci. Jedním z jeho největších úspěchů byla role Henriho Coupeaua, dělníka propadajícího alkoholismu, ve filmu režiséra Reného Clémenta Gervaise. Za svůj výkon v tomto filmu získal v roce 1957 cenu BAFTA pro nejlepšího herce, čímž se stal prvním francouzským hercem, který toto ocenění získal. Příležitost mu dali i zahraniční režiséři, například Vittorio de Sica, který jej obsadil do své tragikomedie Villa Borghese, nebo Federico Felliny, jenž mu nabídl spolupráci na dramatu Cabiriiny noci. Périer ztvárnil Oscara D'Onofria, zdánlivě slušného muže, který nakonec zradí hlavní hrdinku.
Často hrál muže zákona
Padesátá léta pro něj znamenala vrchol popularity. Vybudoval si pověst mezi pařížskou společností. Stal se pravidelným návštěvníkem čajovny Les Délices, kde si vytvořil blízké přátelství s mladou servírkou Paulette Karkos.
V šedesátých letech již tolik nabídek nedostával, přesto se objevil v několika umělecky i společensky hodnotných titulech. Policejním superintendentem, protivníkem Alaina Delona, se stal v kriminálním thrilleru Samuraj. V politickém thrilleru Z režiséra Costa-Gavrase ztvárnil roli prokurátora. Film o vyšetřování politické vraždy získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film a stal se jedním z nejvýznamnějších politických thrillerů všech dob.
Mužem zákona byl Périer i ve filmu z roku 1972 Atentát v Paříži. Od sedmdesátých let začal více spolupracovat s televizí a v roce 1984 poprvé propůjčil svoji tvář vlivnému a zkorumpovanému sicilskému advokátovi Terrasinimu, který pomocí svých politických a společenských kontaktů kryje zločinné struktury a jde po krku komisaři Corradu Cattanimu, v dnes již kultovním seriálu Chobotnice. Objevil se i v druhé řadě a ve třetí pak ještě alespoň z archivního záznamu.
Ničil ho Alzheimer
François Périer byl všestranně talentovaný a vynikal i velmi kultivovaným hlasovým projevem, což mu zajistilo pevné místo v dabingu. Již ve čtyřicátých letech daboval Dysneyho animované filmy a v roce 1957 namluvil komentář pro francouzskou verzi koprodukčního česko-francouzského animovaného snímku Stvoření světa.
Ženatý byl Périer rovnou třikrát. Jeho první manželkou se stala herečka Jacqueline Porel. Žili spolu v letech 1941 až 1947. Ze vztahu vzešly dvě děti, dcera Anne Marie je novinářkou, syn Jean Pierre, asistent režie, spáchal v roce 1966 sebevraždu. François Périer také adoptoval a vychovával Jeana-Mariu Périera, kterého měla Jacqueline z předchozího vztahu se zpěvákem Henrim Salvadorem. Jean-Maria se později stal slavným fotografem. Podruhé se François oženil s herečkou Marií Daëms. Vztah se rozpadl v roce 1959 a již v roce 1961 zakotvil herec v manželském svazku potřetí, tentokráte s Colette Boutouland.
V roce 1989 napsal Périer paměti a později o svém životě řekl: „Jsem docela rád, že jsem herec. Když vidím dobu, ve které žijeme, nerozum, který je často pravidlem života našich současníků, jsem docela rád, že do toho světa opravdu nepatřím.“

Herec odpočívá po boku své první ženy
Na počátku devadesátých let vstoupila do jeho života Alzheimerova choroba, která ho přinutila stáhnout se do ústraní. Pracoval již jen sporadicky pro rozhlas. Zemřel 28. června 2002 v Paříži na následky infarktu. Bylo mu osmdesát dva let. Je pohřben na hřbitově v Passy, po boku své první manželky a její rodiny.
Zdroje:








