Článek
Věta staré paní Jechové z komedie Kulový blesk: „A mohla bych ho vidět?,“ se stala internetovým memem. Jechovou nezapomenutelným způsobem ztvárnila neherečka Milada Ježková. Narodila se jako Milada Veronika Kloudová dne 27. června 1910 na Smíchově. Podrobnosti o jejím životě nejsou známy. Ví se jen, že měla blíže neurčený počet dcer. Nejdříve vystudovala obchodní školu a poté prošla několika převážně dělnickými povoláními. Byla brusičkou, soustružnicí, účetní ve státním podniku Nářadí Vršovice, pracovala rovněž v obchodě se stříbrem. Žádnou hereckou průpravou nikdy neprošla a k filmování se dostala úplnou náhodou v době, kdy byla v podstatě již v důchodovém věku. Jednoho dne roku 1965 v tramvaji zaujala svou výřečností režiséra a scénáristu Jaroslava Papouška, který ji doporučil Miloši Formanovi. Ten v té době hledal do chystaného filmu Lásky jedné plavovlásky neokoukanou herečku, jež by ztvárnila roli Mildovy matky. Ježková nabídku nejprve rázně odmítla, myslela si, že se stala obětí hloupého vtipu, nakonec se ale k filmování nechala přesvědčit.
Tichá paní v koutě
Na stříbrném plátně debutovala v pětapadesáti letech a od toho okamžiku se s filmovými nabídkami roztrhl pytel. Hned poté ji obsadil Jiří Menzel do oscarového filmu Ostře sledované vlaky, kde ztvárnila matku Jitky Zelenohorské. Ta na ni vzpomínala jako na tichou paní, která se nechtěla s nikým bavit. Vždycky se v koutku v tichosti převlékla a ostatních se spíše stranila. Důvodem její odtažitosti byl zřejmě ostych ze slavných herců, které předtím znala jen z televizních obrazovek.
Její sláva ale postupně stoupala. Diváky i filmové tvůrce upoutávala svým obrovským temperamentem, bezprostředností a přirozeností. Ve filmu i televizi vytvořila několik desítek drobných i větších rolí, od laskavých a roztomilých maminek a tetiček, až po otravné a lehce zákeřné babizny. Obsazována byla především do komedií. Svým talentem okouzlila i Smoljaka a Svěráka. Ti jí svěřili roli již zmiňované paní Jechové v komedii Kulový blesk. Film líčí dvanáctinásobnou směnu bytů. Zorganizovat tak náročnou akci je úkolem pro skutečného mistra. A tím je právník Radosta v podání Rudolfa Hrušínského. Vše je dopředu připraveno, objeví se však několik nečekaných problémů. Vlasta Ježková v roli neodbytné Jechové doslova excelovala. Památných vět zde pronesla rovnou několik. Jen namátkou: „Nezlobte se, že vás ruším, ale máte sklep? A mohla bych ho vidět?“ „Máte půdičku? No to jsem ale nečekala, že to bude taková pěkná půdička. Velká, suchá… Tady se mi to bude věšet…“ nebo: „Máňa říkala, že to není směroplatný.“
Zahrála vše
Ladislav Smoljak si spolupráci s ní nemohl vynachválit. Na její adresu kdysi mimo jiné řekl: „Paní Ježková byla úžasná. Vždycky měla plnou pusu řečí, že tohle nemůže v životě zahrát, že jsme se museli všichni zbláznit, přitom to vyfikla na první dobrou.“ Když později hledal vhodné tváře do komedie Vrchní, prchni!, na Miladu Ježkovou nemohl zapomenout.
Diváci si ji ale jistě pamatují i z role Váchové z Podskalského Trháku nebo z Menzelovy Vesničky mé střediskové. Postavu obětavé Otíkovy tety paní Hrabětové měla původně zahrát Stella Zázvorková, dokonce s ní byly natočeny některé scény. Kvůli dvouetapovému natáčení ale došlo k tomu, že herečka nebyla již pro druhou fázi k dispozici. Scény se následně přetáčely již s Miladou Ježkovou.
O popularitu tato nesmírně talentovaná žena ale nikdy nestála. Jakmile měla dotočeno, mizela rychle domů. Nikdy v životě neposkytla rozhovor. Před kamerou se Milada Ježková naposledy objevila v roce 1986 ve svých šestasedmdesáti letech ve filmu Antonyho šance. Zemřela dne 4. května 1994 v Praze před čtyřiaosmdesátými narozeninami.
Zdroje:
