Článek
Kdo by si nepamatoval kudrnatého puberťáka Jardu Pávka, jenž se v oblíbené komedii Vesničko má středisková beznadějně zamiluje do učitelky své sestry a jehož balící metody byly velmi úsměvné. Kupříkladu soka v lásce nazval dacanem a hláška „zejména zájmena osobní“ je dodnes legendární. Oním hochem nebyl nikdo jiný než Stanislav Aubrecht.
Učitelku nemiloval
Rodák z Plzně, kde přišel na svět dne 19. září 1966, byl velmi talentovaným dítětem, od malička krásně recitoval, tančil a zpíval. Jak k těmto vlohám přišel, nikdo netušil. Otec byl strojař a matka učitelka v mateřské škole. V roce 1981 Stanislav úspěšně prošel konkurzem vyhlášeným televizí a získal roli Jirky v dnes již pozapomenutém seriálu Dlouhá bílá stopa. Čekala ho roční práce. Natáčelo se na českých horách, v Polsku i u moře. Osmou třídu absolvoval s individuálním programem a domů jezdil na víkendy. Příběh vyprávěl o přátelství třech českých chlapců a polské dívky a propagoval skoky na lyžích. Byl ve své době velmi oblíbený, dnes je bohužel údajně nedostupný.
Stanislava práce zaujala, chtěl v ní pokračovat i nadále, končil právě školu a konzervatoř se tak pro něj stala jasnou volbou. Navštěvoval ji v Praze a v ročníku se setkal s dnes již slavnějšími spolužáky, jako je Michal Suchánek nebo idol všech dívčích srdcí, Sagvan Tofi. Konkurence v ročníku byla veliká, přesto se Aubrecht dokázal prosadit a hned po škole získal angažmá v Hudebním divadle v Karlíně.
Díky svému seriálovému debutu již také zůstal v hledáčku filmařů a o další nabídky neměl nouzi. Zahrál si v Bakalářích či dětských filmech Stav ztroskotání a Kluk za dvě pětky. Opravdový průlom v jeho kariéře nastal ale až ve chvíli, kdy mu oscarový režisér Jiří Menzel svěřil roli Jardy Pávka ve Vesničce mé střediskové. Úloha to sice nebyla velká, zato však nepřehlédnutelná. Stanislav se na place sešel s největšími hereckými esy své doby. „S panem Hrušínským jsme chodili kouřit za hospodu, protože nám to pan Menzel jinak zakazoval. Vždycky když jsem Mistrovi připálil, tak se usmál a pronesl s rozkoší: To je nádherné! I z kouření cigarety uměl udělat obřad “ zavzpomínal před časem Aubrecht pro deník Aha!. Do krásné představitelky filmové učitelky, Magdalény Křížkové, ale ve skutečnosti zamilovaný nebyl. „Byla a dodneška je to krásná holka. Jsem zabouchlý do každé hezké holky, kterou potkám. Ale když jsem byl s tolika fantastickými lidmi na takovém natáčení, tak jsem nevěděl, kde mi hlava stojí. Na nějaké zamilovávání jsem vůbec nepomyslel,“ vysvětloval před časem.
S osudem se umí rvát
Zahrál si pak ještě kupříkladu v Tankovém praporu nebo v komedii Jak básníkům chutná život. Tam svět filmu pro změnu obohatil hláškou ‚‚medvídek kaola”. Po škole se ještě nějakou dobu živil jako herec, po odchodu z Karlína působil v Divadle na Vinohradech i na mimopražských scénách. Postupem času se ale přesunul k muzikálové produkci. Na starosti měl takové trháky, jakými byly Jesus Christ Superstar, Evita nebo Kočky. Oženil se a v roce 1997 se mu narodil syn Václav, který vystudoval Lékařskou Fakultu Univerzity Karlovy. Manželství ale skončilo rozvodem.
Stanislavovy další plány bohužel překazila zákeřná choroba. Před Vánocemi přestal vidět na jedno oko, a tak zašel k lékaři. Verdikt nebyl optimistický. Leukémie s čtyřicetiprocentní šancí na uzdravení. „Stalo se to v době, kdy končil Ježíš a začínala Evita. Tu jsem prakticky už řídil ze septického pokoje,“ prozradil novinářům s tím, že s nemocí statečně bojoval dva roky. Když se stále nenašel vhodný dárce na transplantaci kostní dřeně, podstoupil experimentální chemoterapii. To se ukázalo jako dobrá volba. „Byla to naštěstí dětská leukémie, takže byla rychlá,“ dodal Stanislav. Po vyléčení se vrhl na podnikání a společně s přítelkyní otevřel restauraci.
Když vztah skončil, hospodu své bývalé lásce přenechal a převzal restauraci U Čiřiny, která dříve patřila osobní kuchařce Václava Havla. Aubrecht pokračoval v tradici a hosté se k němu rádi vraceli. Vše šlo jako po másle, pak však vypukla epidemie covidu a restaurace byly uzavřeny. Někdejšímu herci se stalo to, co mnohým jiným z gastronomie, musel skončit. ‚‚Covid mě zlikvidoval a nájem se stále zvyšoval. Nešlo to dál,“ přiznal. Optimismus a tvůrčí energie jej ale neopustily. Vrhl se na výrobu designovek ze švestkového dřeva a železa. Dokonce byl přizván, aby se podílel na výrobě interiérových prvků v nově vznikajícím bistru. „Baví mě vyrábět krásné věci. Už jsem vyráběl s kolegou i krásné desky, ze kterých jsme měli U Čiriny stoly. Tak když už nebudu moct vařit kachnu se švestkovou omáčkou, tak budu alespoň vyrábět ze švestkového dřeva,“ svěřil se. Občas také přijme nějakou malou roličku. Objevil se například v seriálu Ulice či ve filmu Jedna noc. Diváci jej ale dnes již poznávají stěží. O svůj ikonický květák na hlavě totiž s přibývajícími léty přišel a také se trochu zakulatil.
Zdroje:
