Článek
Její křestní jméno je Marie, přezdívali jí ale Maríza. Na konci normalizace patřila k nejvýraznějším tvářím módních časopisů a přehlídkových mol. Byla ženou, které se říká vamp.
Manekýnkou skrze účes
Krásná a uhrančivá Maríza nad svým okolím vždy vynikala. Byla nejvyšší dívkou ve třídě a měla velmi husté vlasy. K modelingu ji však přivedla úplná náhoda. Navštívila proslulé Vlasové studio Ve Smečkách, kterému vévodil Gerhard Matuschka, aby se tu nechala učesat. Kadeřnice Jiřina Veverková ji při té příležitosti oslovila, zda by jí neseděla modelem na účesy na festivalech a soutěžích. Mladé dívce rázem došlo, že je to krůček k práci manekýny a ochotně souhlasila. Jediným problémem bylo, že se musela nechat ostříhat. Tím pro ni začal nekonečný maraton zkoušení účesů na soutěže. Trénovat se začínalo denně v pět. Začala také fotit účesy do výloh kadeřnických salonů. Fotografie pořizoval sám pan Matuschka.
Jednoho dne se mu zmínila, že by ji zajímala práce manekýny. Dostala kontakt na paní Vitouškovou z ÚBOKu, což byla v té době v podstatě jediná agentura, která zaměstnávala manekýny. Z ÚBOKu právě odcházela Marta Pospíchalová do divadla Rokoko. Měla již našitou kolekci, a tak když se Maríza dostavila na sjednanou schůzku, paní Vitoušková do ní zapíchla prst a řekla suše Marta! Nastoupila hned druhý den na přehlídku v této dámské kolekci. První krůčky ji narychlo učila manekýna Renata Jirousová – Podrázká.
Na molech a stránkách módních časopisů
Teprve šestnáctiletá Maríza odjela na svoji první přehlídku do Českých Budějovic. Točila se jí hlava rozčilením a vzrušením, měla strach, že to nezvládne. Molo, po kterém měla procházet, bylo navíc neuvěřitelně vysoké a úzké a uprostřed něj v hloubce jednoho metru byla květinová výzdoba. Její kolega, manekýn Jiří Zahrádka, ji tehdy uklidňoval slovy: „Mary, neboj, já ti s prvními kroky pomůžu!“
V ÚBOKu pracovalo šest stálých manekýn na poloviční úvazek a externistky. V pracovní době se zkoušela nová kolekce pro přehlídky či časopisy. Jedenkrát do roka se ušila kolekce na velkou přehlídku nazvanou Centromóda. Manekýnky předváděly pro módní domy Eva či Styl, dále v obchodním domě Kotva, kde se kolekce prezentovaly pod hlavičkou Pražského kulturního střediska. Pravidelné přehlídky se konaly i v pražském Domě módy. Prior pak měl své obchodní domy rozeseté po celém Československu. K nejdůležitějším módním časopisům té doby pak patřila Žena a móda, slovenská Móda, Odívání, Vlasta a Praktická žena. Zajímavé časopisy vydávalo i vydavatelství Mona.
Maríza předváděla především v salonu Eva, který vznikl z proslulého módního domu Podolská. V Evě se seznámila s další manekýnkou, a sice Marií Beckovou. Jelikož byly vzhledově velmi protikladné, Maríza byla démonická tmavovláska, Marie něžná blondýnka, začaly často fotit módu spolu.
Málem nepředváděla kvůli váze
V té době k sobě manekýnky neměly týmy všelijakých stylistů a kadeřníků, samy se líčily, česaly, nosily si vlastní doplňky. Na druhou stranu nikdo nepožadoval, aby byly extrémně štíhlé. Sama Maríza patřila mezi ty, které měly plnější ženské tvary. Modely, které na ni v Evě šili, si často kupovala Ljuba Hermanová.
Čas od času se ale stalo, že díky své sošné postavě, nemohla některé oblečení předvádět. V roce 1979 tak málem přišla o přehlídku vlněného oblečení. V hotelu Intercontinental se toho roku konala prestižní přehlídka, které se účastnily jen ty nejlepší manekýny. K vidění byla kolekce od Christiana Diora a Armaniho, úplety, kašmíry. Na povel to měla madam Barry. Pro Marízu tato přehlídka znamenala splnění životního snu. „Abych madam Barry nadchla, na hlavě jsem si vytvořila z vlasů honosný věrtel, vzala jsem si jezdecké kalhoty, boty na dvaceticentimetrovém podpatku, tím jsem zvedla zadek a vykročila jsem na molo. Jakmile jsem vešla na pódium, tak jsem věděla, že jsem ji ohromila. Byla jsem totiž žena vamp, žena démon. Jenže ona potom z kabelky vytáhla vlněné kalhoty a řekla, ať se nyní předvedeme v nich. Ale mě holky do kalhot musely napresovat. Měla jsem je úplně obepnuté, a když mě madam viděla, vykřikla: ‚Sem! Zout a otočit!‘ Pak vyskočila, bafla mě za zadek, cloumala se mnou a řvala: ‚Taková ženská a taková prdel?‘ Vyřadila mě,“ vzpomínala na osudové okamžiky Maríza Kadeřábková. Nakonec se vše v dobré obrátilo. Když se blížil termín přehlídky, zavolali ji z ÚBOKu, že paní Barry rozhodla dovézt pro ni větší číslo vlněných kalhot.
Kvůli pomluvě nemohla za hranice
Dobu své největší slávy zažívala Maríza v osmdesátých letech. S přibývajícím věkem měla víc a víc pracovních nabídek. Objevila se i ve filmu. V legendárním Discopříběhu si zahrála dámu v restauraci ve scéně odehrávající se v hotelu Continental.
Byla to ale také doba tuhé normalizace a zatímco o dekádu starší manekýnky navštívily EXPO v Montréalu, viděly Kuvajt, Londýn i Paříž, nyní se cestovalo jen do východních zemí. Když měla Maríza konečně odletět na přehlídku do Milána, jakási nepřejícná duše na ni napsala anonym, že za hranicemi chce zůstat. Nad ránem jí zavolali z ÚBOKu, že má nesrovnalosti s pasem, nikam neletí a poletí za ni náhradnice.
Vše si vynahradila po roce 1989. Sebrala se a odjela do Německa. Poměry tu ale byly jiné než ty, na které byla zvyklá. Stala se modelkou na volné noze. Chodila zde na různé castingy, kde bylo třeba sedm set, osm set adeptek, když ji vybrali, podepsala smlouvu, když ne, vrátila se domů. Když jí bylo čtyřicet dva let, postihla ji velká rána. Ovdověla. Se svým mužem byla od svých osmnácti a vdávala se v roce 1976. Manžel byl o dvacet let starší, měl syna z prvního manželství, Maríza byla jeho třetí žena, a tak svazek zůstal již bezdětný. Když muž zemřel, upnula se osamocená Maríza na práci. Ve Švýcarsku pro ni vyrobili portfolio, předváděla pro Valentina, a když ji spatřila jedna kamarádka, zaměstnala ji ve své firmě, kde poté předváděla až do svých padesáti šesti let. Jednoho dne si ale uvědomila, že modeling dělá již jen kvůli penězům a na mole si vedle mladších žen připadá nepatřičně. Svět přehlídkových mol proto opustila a začala se věnovat produkci a choreografii a vést kurzy modelingu a etikety. Nakonec si vyzkoušela i roli matky, když zemřela její kolegyně a zanechala po sobě dceru, Maríza se stala jejím poručníkem. Byla to pro ni velká změna, začala kvůli dceři lyžovat, bruslit i hrát golf.
Letos v létě se ve svých sedmdesáti dvou letech vrátila zpátky na přehlídkové molo. Zúčastnila se dalšími seniorními modelkami přehlídek veletrhu Styl a Kabo v Brně a sklidila obrovský potlesk.
Zdroje:
