Článek
Jeho postava četníka Tricarda se stala ikonickou a přispěla k obrovskému úspěchu celé série, která dodnes patří mezi nejoblíbenější francouzské komedie všech dob.
S Modem se seznámil hned na počátku kariéry
Guy Grosso se narodil 19. srpna 1933 v Beauvais jako Guy Marcel Sarrazin. Podobně jako řada dalších známých francouzských herců absolvoval Kurzy dramatického umění Reného Simona, jedno z nejstarších a nejprestižnějších školení pro profesionální divadelní herce. Simonovy kurzy mu do cesty přivedly Michela Goie, s nímž se záhy spřátelil a vytvořil komickou dvojici. Zprvu vystupovali pod různými jmény, nakonec si zvolili pseudonymy Grosso a Modo. V padesátých letech svými skeči zpříjemňovali večery hostům v pařížských kabaretech, po čase se stali členy divadelní společnosti Roberta Dhéryho Branquignols a začali vystupovat ve zdejším repertoáru. Na konci padesátých let nastoupil Grosso vojenskou službu v Alžírsku a od svého přítele se tak na čas vzdálil, po návratu do civilu pronikl společně s Modem i do filmu. V Dhéryho Výhodné koupi se poprvé sešel s Louisem de Funèsem. Znovu si spolupráci s ním vyzkoušel v divadelní hře z prostředí letištních celníků Velký valčík. V obou jmenovaných titulech nechyběl ani jeho kamarád Modo. Funès, jehož věhlas v té době teprve stoupal, si oba muže velmi oblíbil a nadále je pravidelně zval ke spolupráci.
Představitelé četníků s režisérem v roce 1970
Již v roce 1964 se tak Grosso objevil ve své nejslavnější úloze, stal se závodčím Tricardem v prvním z filmů o potrhlém četníkovi Cruchotovi, Četníkovi ze Saint-Tropez. Ačkoliv se objevil ve všech šesti komediích, musel si na rozdíl od jiných četníků vystačit pouze s příjmením. Modo, který hrál Berlicota, na tom byl ovšem stejně.
Uniformu oblékl opakovaně
V roce 1965 se společně s Modem oblékl opět do uniformy, tentokráte celnické. V jedné ze scén filmu Smolař prohledávali auto Leopolda Saroyana, jehož si zahrál právě Louis de Funès. Hned v následujícím roce se Grosso objevil v dalším z Funèsových filmů, a sice ve Velkém flámu, kde ztvárnil fagotistu. Coby číšník provokující svého podlézavého kolegu Rogérka, v podání Michela Moda, byl k vidění v komedii Grand restaurant pana Septima.
Herci během natáčení filmu Četník v New Yorku
S Modem, ale bez Funèse, se opětovně převtělil v četníka ve Stepující stonožce. Hrál i v Lakomci, režírovaném samotným Funèsem. Bez Michela Moda se Grosso objevil pouze v několika snímcích, v některých se ovšem sešel pro změnu s Funèsem. Malou roli klienta pana Garniera, právě v podání Louise, ztvárnil ve filmu Jak vykrást banku, v Senzačních prázdninách si zahrál profesora Chasteneta. Naposledy se s nezapomenutelným Louisem a zároveň opět i se svým přítelem Modem sešel před kamerou v závěrečné četnické epizodě Četník a četnice. Náhlá smrt režiséra uprostřed natáčení a především následná smrt samotného Cruchotova představitele učinily plánům na pokračování definitivní konec.
S Modem se rozešel
S Modem tvořil Grosso nezapomenutelné duo dlouhých dvacet let. Vystupovali v kabaretech, na divadle i v televizních pořadech. Jejich nejslavnější hru Kukačky dokonce zaznamenala a odvysílala televize. V osmdesátých letech se však oba muži rozešli, důvody nikdy neprozradili. Každý si pak již šel svou vlastní cestou.
Grosso pokračoval v kariéře především na divadle a nadále spolupracoval i s televizí. Se stříbrným plátnem se rozloučil rolí strážníka Bauja ve filmu Y a-t-il un pirate sur l'antenne? z roku 1983. Návštěvnící divadel se s ním pak mohli setkávat až do roku 2000. Guy Grosso zemřel 14. února 2001 ve městě Saint-Germain en Laye. Bylo mu pouhých šedesát sedm let. Místo svého posledního odpočinku našel na pařížském hřbitově Levallois-Perret, kde odpočívá například Gustave Eiffel nebo Maurice Ravel.
Zdroje:
