Článek
Berlicot: (Nese dopis.) Šéfe, to je pro vás. Uvidíte, budete spokojenej… Ale já jsem to neotevřel, přísahám!
Cruchot: Cože? Ale otevřel… Možná, že je to tak lepší. Jestli je to špatná zpráva, tak vás to přijde draho, to uvidíte!
Berlicot: Ne, je dobrá…
Asi není nikoho, kdo by neznal scénku z komedie Četník se žení. Na plátně v tu chvíli sekundoval Funèsovi Michel Modo. Nebylo to poprvé, kdy se oba tito páni potkali a rozhodně ani naposledy.
Dva blbci
Michel Modo se narodil 30. března 1937 na jihovýchodě Francie v malebném městě Carpentras jako Michel Henri Louis Goi. Herectví ho vábilo od mládí, a tak v druhé polovině padesátých let odešel do Paříže a absolvoval proslulé Kurzy dramatického umění Reného Simona. K jeho spolužákům patřil i Guy Sarazzin, s nímž záhy vytvořil komické duo. Jejich profesor je začal titulovat přezdívkou les deux connards, tedy dva blbci. Přátelé to ale nepovažovali za vhodný název a začali si sami hledat pseudonym. Zprvu se zrodilo duo Roux et Combaluzier, nakonec se ale herci rozhodli změnit si jména na vtipnější Grosso et Modo, což v italštině volně přeloženo znamená Natvrdlý a Omezený. Jejich společným mottem se stalo upravené heslo tří mušketýrů: „Jeden za dva, dva za jednoho!“
Michel Modo ve filmu Četník a mimozemšťané
Dvojice začala vystupovat v několika pařížských kabaretech a neunikla komikovi, režisérovi a scénáristovi Robertu Dhérymu, kterému se dokonale hodila do jeho divadelní společnosti Branquignols. Zanedlouho se oba přátelé museli ale na nějaký čas rozloučit, neboť Guy Grosso nastoupil vojenskou službu v Alžírsku. Modo mezitím odjel se souborem do Spojených států, kde společnost Branquignols pořádala v rozmezí let 1958 až 1960 zájezdová představení. Modo byl z Ameriky nadšený, setkal se s řadou osobností a navíc se sblížil i s jednou z nejlepších tanečnic souboru, Brigitte Peynaud, kterou pojal za manželku.
Setkání s vycházející hvězdou
Po návratu do Evropy se opět shledal se svým parťákem Grossem a zanedlouho se jeho cesta poprvé střetla i s Louisem de Funèsem, jehož hvězda začínala pomalu stoupat. „S Louisem de Funèsem jsem se poprvé setkal v roce 1961 na place filmu Roberta Dhéryho Výhodná koupě, což byl jeden z mých prvních filmů, ve kterém jsem hrál východoevropského dělníka,“ vzpomínal Modo v říjnu roku 2007. Blíže se ale oba muži seznámili až během společného účinkování v Dhéryho hudební komické hře o letištních celnících Velký valčík. Funèsova uniformovaná postava tehdy na jevišti předznamenala budoucího Cruchota. Modo hrál společně Grossem řadové celníky. Z představení byl nadšen, později vzpomínal, že všichni zúčastnění mohli neomezeně improvizovat. Velmi litoval jen toho, že z Velkého valčíku nebyl pořízen žádný vizuální záznam.
Od té chvíle pojilo trojici mužů přátelství, které ukončila až Funèsova předčasná smrt. Moda i Grossa si také začali všímat i jiní tvůrci, kteří je ale mnohdy obsazovali jednotlivě. Modo se tak například objevil v roli cholerického manžela hvězdy Stelly ve filmu Všechno zlato světa, v němž hlavní roli ztvárnil Bourvil, nebo jako listonoš v Karambolech. Ve filmech, v nichž se objevil spolu s Grossem, karikovali typické Francouze se všemi jejich nedostatky a slabinami. V jejich společné filmografii ale nadevše vévodí postavy četníků Berlicota a Tricarda v sérii nezapomenutelných komedií o potrhlém strážmistru Cruchotovi a dalších četnících ze Sait-Tropez. Modo a Grosso patřili k jedněm z mála, kdo se objevili ve všech šesti četnických snímcích natočených mezi lety 1964 až 1982.
Četníci v roce 1970
Na tehdejší natáčení vzpomínal Modo vždy v tom nejlepším. „Atmosféra byla vynikající, přerušovaná záchvaty smíchu, jako ve scéně, kdy Louis de Funès nemohl najít dobrovolníka, který by se mezi nudisty úplně svlékl. Je zvláštní, že film nebyl okamžitě kasovním trhákem. Zdá se mi, že si vzpomínám, že se stal obrovským hitem právě v době, kdy jsme natáčeli druhý film o Četníkovi,“ řekl o prvním z filmů, Četníkovi ze Saint-Tropez, Modo v roce 2007 s tím, že i na film, Četník v New Yorku, má jen ty nejlepší vzpomínky. Pamatoval si například, jak byl Louis nadšený ze zaoceánské lodi, na níž se do New Yorku přepravovali.
Vymýšlel i scénky
S Funèsem mezitím společně s Grossem natáčeli i další filmy. Zahráli si celníky ve Smolařovi a nepřímo se sešli i ve Velkém flámu, kde si Grosso zahrál fagotistu a Modo šilhavého nacistu. Modo ve filmu nejen hrál, ale také přímo spolupracoval s režisérem snímku Gérardem Ourym a byl tvůrcem řady scének. Spolupodílel se i na psaní scénáře ke slavné komedii Tonoucí se stébla chytá, v níž si ovšem nezahrál.
Další ze společných snímků Moda, Grossa a Funèse byl Grand restaurant pana Septima, v němž Modo sehrál podlézavého a udavačského číšníka Rogérka, velkého chráněnce pana Septima. Na natáčení opět vzpomínal jen v tom nejlepším. „Byla to skutečně rodinná záležitost. Louis de Funès miloval a potřeboval být se svou filmovou rodinou,“ říkal s tím, že se tehdy na place sešla celá řada tradičních spolupracovníků slavného herce.
Když zrovna nehrál s Funèsem, objevil se například ve Stepující stonožce nebo Návratu sedmé roty. Francouzi dodnes s oblibou při pořizování skupinových fotografií pronášejí slovo groupir, tedy něco ve smyslu „zůstat pohromadě“, které v Návratu sedmé roty nezapomenutelným způsobem pronášela právě Modova postava. Za hláškou ovšem stál režisér Robert Lamoureux.
Padla klapka a již se nikdy nesetkali
S Grossem se pak Modo opětovně objevil i v roli sluhů hlavního hrdiny Harpagona v Lakomci, v němž Funès ztvárnil nejen hlavní roli, ale sám snímek i režíroval. Spolupráce trojice mužů se uzavřela závěrečným dílem četnické série, a sice filmem Četník a četnice. Během natáčení nejenže zemřel režisér Jean Girault, ale síly rychle ubývaly i samotnému Funèsovi. „V roce 1978 jsem znovu spolupracoval s Louisem de Funèsem na filmu Četník a mimozemšťané. Cítil jsem, že je unavený; jeho energie nezmizela, ale zpomalila. Přesto si stále vymýšlel a mezi záběry zůstával stejný. Totéž platilo pro Četníka a četnice, poslední film série. Neměl jsem s ním žádné další projekty a už jsem ho nikdy neviděl. Když se ohlédnu zpět, mohu říct, že vztah, který jsem s Louisem de Funèsem měl během dvaceti let, byl úžasný. Je jedním ze tří lidí, kteří poznamenali můj profesní život, spolu s Francisem Blanchem a Henrim Salvadorem,“ prozradil Modo v rozhovoru z roku 2007.
Četníci v New Yorku
S Grossem nadále vystupoval v kabaretech a objevoval se i v různých televizních estrádách, nakonec se ale ještě během osmdesátých let z neznámých důvodů rozešli. Modo se nadále věnoval hraní a objevoval se v mnoha filmech a seriálech. Za všechny lze jmenovat kupříkladu jeho účast na jedné z epizod Maigreta, která nesla název Tajemství černé labutě. Herec se intenzivně věnoval i dabingu. Svůj hlas propůjčil několika postavám v animovaném seriálu Simpsonovi. Definitivně se s diváky rozloučil seriálem Ah, c'était ça la vie !, který přišel na obrazovku v roce 2009. V té době již Michel Modo nebyl mezi živými. Zemřel v důsledku nádorového onemocnění ve francouzské obci Vaires-sur-Marne 24. září 2008 ve věku sedmdesáti jedna let. Zesnul sedm let po svém kdysi nerozlučném parťákovi Guyi Grossovi.
Zdroje:
