Článek
„Nad ní stál otec se sekerou v ruce, divně se kýval. Zdálo se mně dokonce, že se usmívá,“ stačí vyslovit těchto několik slov a většině diváků okamžitě naskočí Studna. Šestadvacátý díl seriálu Třicet případů majora Zemana patří k těm nejděsivějším z celé série. Vychází z reálných událostí, které se odehrály ve Vonoklasech nedaleko Prahy. Jednalo se ve skutečnosti o rodinu Jelínkovu a pozadí tragédie nebylo dodnes uspokojivě vysvětleno. V seriálovém příběhu starý otec od rodiny Brůna nejprve odpraví manželku v podání Valérie Kaplanové, podpálí dům a vyzve syna, aby poničil na zahradě stromky a společně pak s ním spáchal sebevraždu. Vše skončí děsivým zápasem v hlubinách studně.
Začínal jako slévač
Kývající se starý Brůna se sekerou v ruce děsí celé generace. Ztvárnil jej jihlavský herec Jaroslav Crha. K roli se dostal čirou náhodou. Režisér Jiří Sequens si ho vyhlídl na natáčení dvacátého prvního dílu Pán ze Salcburku, když Crha postával na jihlavském náměstí a pozoroval filmování. Byl jím okamžitě naprosto fascinován a nabídl mu roli vraha. „Já ho chvíli okukoval a říkám si: Ježiš, to je ale zajímavý typ!,“ vyprávěl kdysi Sequens jednomu z novinářů. Svého rozhodnutí nikdy nelitoval, Crha zvládl roli na výbornou. Dokonce i ono pověstné kývání bylo jeho vlastním přínosem. „On, jsa osobitým člověkem už sám o sobě, se tam najednou začal kývat a mně se to zalíbilo. A tak se kýval pořád.“
Jaromír Crha se narodil dne 4. ledna 1922 v obci Tvarožná u Brna. Herečkou byla i jeho sestra. K lásce k divadlu je přivedl otec, divadelník a všeuměl. Režíroval, maloval, hrál i zpíval. Jaromír Crha se ale nejprve vyučil se slévačem a dotáhl to až na slévačského mistra. Pracoval v kladenských železárnách a tady také začal amatérsky hrát divadlo v souboru Rotor, souběžně našel uplatnění v pražském Divadle mladých pionýrů. Po válce se již věnoval umělecké práci naplno. V roce 1948 se přesunul k souboru Městského divadla mládeže v Brně a od roku 1953 do své smrti v roce 1982 náležel k oporám Horáckého divadla v Jihlavě. Na této regionální scéně se časem vypracoval mezi nejpřednější a nejdůležitější herce. Často hrál po boku své sestry. Nějaký čas se tu rovněž setkával se svým budoucím seriálovým synem Josefem Kubíčkem. Před kamerou tak byli již perfektně sehranou dvojkou.
Scénu ve studni hrál zcela hluchý
Ke konci kariéry Jaromír Crha ale velmi špatně slyšel a měl naslouchátko. Musel se naučit odezírat ze rtů svých kolegů. Přístroj ovšem občas dělal neplechu a stávalo se, že Crha na jevišti buď příliš křičel nebo naopak šeptal.
Problémy s ušima se projevily i při natáčení ikonické scény ve studni. Crha byl prý tehdy krátce po operaci a do uší se mu nesměla dostat ani kapka vody. Měl v nich tampóny a díky nic neslyšel vůbec nic. Podle instrukcí s ním tak v inkriminovaných scénách hýbal již výše zmíněný Josef Kubíček.
K filmování se Jiří Crha dostal až v pokročilém věku a jeho filmografie čítala pouhých šest snímků. Poprvé před kamerou stál ve filmu Přebytečná pravda, po němž následovaly snímky Náš dědek Josef, Jak se budí princezny, Julek či Poslední propadne peklu.
V divadle o natáčení nevěděli
Svoji nejslavnější roli stvořil pro televizi. Epizoda Studna se natáčela v roce 1978. V té době měl na divadle hodně práce. Hrál v Jihlavě třeba titulní role v Králi Learovi či v Posledním dobrodružství Barona Prášila. Svým kolegům se o natáčení ani sloven nezmínil. Jen manželce doma suše řekl: „Tak jsem toho vraha vzal.“ O to větší bylo překvapení, když Studnu televize poprvé odvysílala. Crha v tom díle hrál i ve svých vlastních brýlích. Měl tedy skoro civilní podobu. Kolegové jej pak v divadle začali zdravit kýváním, což zprvu vnímal jako žert, později ho to ale štvalo. Kývání ale od té chvíle k němu již tak nějak patřilo. I jeho manželka později vzpomínala, že šla do obchodu a tam neměli zboží, které potřebovala. Tak jim v žertu pohrozila: „Já vám sem pošlu manžela.“ A naznačila kývání.
Po své nejslavnější roli se Jaromír Crha ještě nějakou dobu ohříval v záři reflektorů, do větších rolí se však již nepouštěl. Epizodní roličky ztvárnil v již zmíněných snímcích Julek a Poslední propadne peklu. Pak dal filmovému herectví sbohem a věnoval se již pouze divadlu. Když zrovna nestál na prknech, která znamenají svět, jezdil o prázdninách rád na vodu. Miloval venkov. Opravoval si chalupu v Rosicích u Jihlavy. Když si ji pořídil, jednalo se o ruinu. I elektrické vedení někdo vytrhal ze zdi. Herec byl však natolik šikovný, že stavení dal postupně do pořádku. Součástí nemovitosti byl velký dvůr a Crha se těšil, že tam spolu s manželkou stráví svoje důchodové roky. Penze si ale nakonec téměř neužil. Jeho život předčasně ukončila dlouhá a těžká nemoc. Zemřel dne 30. listopadu 1982 ve věku pouhých šedesáti let.
Zdroje:
