Článek
Téměř každá role Lídy Roubíkové byla záporná. Nejvíce ji asi proslavila postava věčně nespokojené rekreantky Dernáčkové v komedii Homolka a tobolka. V soukromí ale byla velmi citlivou ženou a pro druhé by se doslova rozdala.
Herečka bez škol
Narodila se 4. ledna 1919 ve Vrchlabí jako Ludmila Havlová. K herectví ji přivedla náhoda. Žádnou odbornou průpravu neměla. Po skončení druhé světové války se ale dozvěděla, že Městské divadlo v Mostě pořádá konkurz na nové adepty. Zaujalo ji to, přihlásila se a byla přijata. Tím odstartovala svoji bohatou a plodnou kariéru. Po roce stráveném v mosteckém divadle přešla do souboru mladoboleslavského Středočeského divadla, kde strávila dvě sezony. Následovalo Městské oblastní divadlo na Žižkově, Libeň, Benešov, zájezdové divadlo pražského Ústředního divadla československé armády a pardubické Východočeské divadlo. Nakonec trvale zakotvila v Divadle E. F. Buriana v Praze, odkud odešla až na sklonku osmdesátých let rovnou do důchodu. Nadále tu však ještě hostovala. Jako externistka vystupovala i v pražském Národním divadle a hostovala i v Divadle Na zábradlí. Kolegové na ni vzpomínali vždy jen v dobrém. „Byla obrovský lidumil. Nesmírně vstřícná. Když se někdo necítil dobře nebo měl problémy, vždycky se snažila pomoci. Pro druhé by se rozkrájela. Soucítila s nimi,“ prozradila o ní po letech její divadelní kolegyně Miriam Kantorková.
Lída Roubíková v mládí
Do filmových ateliérů Lída poprvé vstoupila v roce 1957 ještě coby oblastní herečka v roli matky Vackové v Burgerově osvětovém snímku Parta nezradí…?. Naplno se jí svět kinematografie otevřel ale až poté, co přijala pražské angažmá. Zahrála si například domovnici v povídkové krimikomedii Čintamani & podvodník nebo správcovou Královou ve filmové detektivce Vrah skrývá tvář. V roce 1972 se do paměti diváků nesmazatelně zapsala postavou pyšné rekreantky Dernáčkové v komedii Homolka a tobolka. Výrazná byla i její postava kuchařky Černé v Herzově krimikomedii Holka na zabití, kterou ztvárnila o tři roky později.
Z pozdějších rolí lze připomenout její přísnou bytnou Lukešovou z Trháku nebo zdravotní sestru Brázdovou z Konečné stanice. Často spolupracovala i s rozhlasem, dabingem a televizí. Diváci ji mohli zaregistrovat v seriálech Hříšní lidé města pražského nebo v Nemocnici na kraji města.
Věci si rozebrali sousedé
Přestože byla Roubíková velmi skromná žena, před každým filmováním si kladla podmínku. Musel ji vozit pouze jeden vybraný řidič z Barrandova, k němuž chovala důvěru. K nikomu jinému by do auta nesedla. Sama řidičský průkaz nikdy nevlastnila, stala se však svědkem tragické dopravní nehody a kvůli tomu se až do konce života bála cestovat.
Vdaná byla pouze jednou a navíc jen velmi krátce. Její manžel Karel pracoval v chemických závodech v Litvínově a ve volném čase vedl amatérský divadelní soubor. Když se pár měsíců po svatbě rozvedli, zůstala Lída již natrvalo sama. Toužila sice po dětech, ale nebylo jí přáno. Jaroslava Obermaierová později vzpomínala, že herečka se snažila o adopci. To jí ale nebylo umožněno, neboť byla bez partnera a samotná žena dítě podle tehdejších předpisů dostat nemohla. Osamělá Lída tak žila jen svým uměním. Pravidelně posílala peníze na charitu, chodila darovat krev a pomáhala potřebným. Pro druhé by se rozdala. Měla velmi ráda syna Jaroslavy Obermaierové, vozila mu dárečky z dovolených.
Její konec byl smutný. Zemřela náhle 11. srpna 1991 ve věku sedmdesáti dvou let. Opuštěný byt se poté stal cílem nenechavců. Spousta věcí z něho zmizela. Vše si bez dovolení rozebrali sousedé. „Když jsme s notářem přišli do jejího bytu, chyběl tam třeba kožich nebo nějaké zlato. Odkázala mi takový malý stoleček se židličkou nebo cibulový servis, ne že bych o něj stála, ale i on zmizel. Chtěli jsme to žalovat, ale v té době těsně po revoluci to šlo nějak do ztracena,“ uvedla před časem Jaroslava Obermaierová.
Zdroje:
