Článek
Marcela Martínková obětovala úspěšný start mateřství, pak se znelíbila mocným. Jedním z těch, kdo jí hodil pomocné lano, byl Vladimír Menšík.
Talent zrozený na Slovensku
Narodila se 2. května 1933 v Uhorské Vsi u Malacek, nejzápadněji ležícím sídle Slovenska. Obec leží na levém břehu řeky Moravy a prochází jí státní hranice mezi Slovenskem a Rakouskem. Od roku 1948 se jmenuje Záhorská Ves. Marcela ale nebyla Slovenka. Rodiče, Čechy, na jih Slovenska přivedla práce. Ona sama díky tomu ovládala dobře oba jazyky. Maturovala sice ve slovenštině, ale doma se mluvilo česky. Profesní průpravu tak již absolvovala na pražské DAMU. O herectví snila odmalička a když se na počátku padesátých let na školu přihlásila, všechny oslnila svým talentem. Měla ale i další vlastnosti tolik potřebné k tomu, aby se prosadila. Byla nesmírně půvabná a pohybově nadaná, měla krásný hlas a skvělou mimiku.
Filmaři ji objevili ještě coby studentku. Viděli v ní ideální typ optimistických dívek budujících lepší zítřky a nabídli jí výrazné příležitosti v agitkách. Poprvé se tak před kameru postavila v roce 1952 v roli Rozárky Cedidlové v hudební komedii Vladimíra Vlčka Zítra se bude tančit všude, v níž si také zazpívala několik lidových písní. Režisér ji natočil podle scénáře zapáleného komunisty Pavla Kohouta a děj, postavený na lidových písních a tancích, přesně vystihl nadšení tehdejší mladé generace a víru v lepší zítřky. O filmu se traduje, že se dlouho licitovalo, zda se natočí barevně či černobíle. Nakonec byla zvolena barva, a tak pro nesmrtelnou Pyšnou princeznu pak zbyl už jen černobílý materiál.
Před agitkami dala přednost mateřství
O rok později se Marcela spolu s Milošem Nesvadbou, Miroslavem Zikmundem, Jiřím Hanzelkou a Emilem Zátopkem stala hlavní představitelkou dokumentu Čeňka Duby z IV. Světového festivalu mládeže a studentstva Setkání v Bukurešti. V roce 1954 úspěšně absolvovala DAMU a zároveň získala i svoji druhou roli na stříbrném plátně. Stala se traktoristkou Mařou v dramatu Jiřího Krejčíka Frona. Děj snímku diváky zavedl na vesnici a seznámil je s mladou ženou Fronou, jež se z touhy po lepším životě vdala na grunt. Později však hledá cestu, jak se ze zajetí majetku vysvobodit. Grunt poznamenal jeho majitele nenávistí k lidem. Intrikují proti družstvu, nenávidí se navzájem, jsou schopni i vraždy. Zlo je však nakonec smeteno čerstvým větrem nového života. Film byl na VIII. MFF vyznamenán Cenou boje za nového člověka. V hlavní roli debutovala Hana Hegerová, ale ani Marcela v této agitce nezapadla.
Našla si v té době také první stálé angažmá v pražském Divadle S. K. Neumanna, dnešním Divadle pod Palmovkou. Nadále točila. V roce 1955 ji obsadil režisér Jaroslav Mach coby Jiřinu Vávrovou v dramatu z jihočeské vesnice Po noci den. Marcela měla slibně rozjetou kariéru, přednost ale dala raději rodině. Provdala se za Slováka Eugena Stejskala a v roce 1956 odešla na mateřskou dovolenou. Na svět postupně přivedla dvě děti, dceru a syna. Herectví odsunula na vedlejší kolej. Během mateřské se mihla pouze v drobných vedlejších roličkách v televizní inscenaci Molièrovy aktovky Sganarelle čili Domnělý paroháč a v koprodukční československo-jugoslávské hudební komedii Hvězda jede na jih. Stálé angažmá opustila a návrat na prkna, co znamenají svět, neměla lehký. V roce 1960 se uchytila na jednu sezónu jako konferenciérka v Laterně magice. Naštěstí to netrvalo dlouho a vrátila se k profesi. Získala roli průvodčí v dramatu Rychlík jede do Ostravy, zaujala a dostala nabídku z Filmového studia Barrandov, aby posílila zdejší herecký soubor. Barrandovští herci byli primárně určeni k tomu, aby účinkovali ve filmech zdejší produkce. Od toho okamžiku tak dostávala Marcela role pravidelně. O žádný velký návrat na výsluní se ale ve skutečnosti nejednalo. Dočkala se jen vedlejších postav. Můžeme ji vidět například jako zdravotní sestru Evku v nestárnoucí komedii s Vladimírem Menšíkem Hledá se táta! či laborantku Zdenu Fišárkovou v krimifilmu s Karlem Högerem Kde alibi nestačí.
V Rokoku i zpívala, pak ji vyhodili
Možná i proto již v roce 1963 barrandovský soubor opustila a získala angažmá v legendárním Divadle Rokoko, které se právě v těchto časech pod vedením Darka Vostřela stalo tvrdým konkurentem Semaforu. Chlubilo se nejzářivějšími hvězdami populární hudby. Diváci jej navštěvovali, aby na vlastní oči spatřili a zároveň si i poslechli Waldemara Matušku, Evu Pilarovou, Helenu Vondráčkovou, Martu Kubišovou, Václava Neckáře, sourozence Ulrychovy, Jitku Zelenkovou či skupinu Olympic. Vzhledem k hudebnímu repertoárovému zaměření Rokoka musela Marcela k herecké práci připojit i zpěv. Jenže přišla srpnová okupace a ruku v ruce s ní normalizace. Vostřel byl sesazen na pozici řadového herce a řada členů souboru přišla o práci úplně. Patřila mezi ně i Marcela. Tehdejším mocipánům se zřejmě zdála málo angažovaná a politicky nepohodlná, což je docela paradoxní vzhledem k tomu, že v padesátých letech ji s oblibou obsazovali do budovatelských filmů. Nezbylo jí tak nic jiného, než se stát herečkou na volné noze.
Příležitostně hostovala na různých divadelních scénách. Především ale dabovala. Jejím hlasem mluví například sestra Marie-Odile v komedii Velký flám, Lejla Ajša v romanci Angelika a sultán nebo Florinda v Africkém dobrodružství. Tu a tam si na ni vzpomněli kolegové z filmové branže a dohodili jí alespoň malý štěk. Výraznější příležitost získala v roce 1974, kdy ji režisér Jiří Hanibal obsadil do role matky v dramatu ze života dospívající dívky, Velké trápení.
Menšík se za ni postavil
Na další větší postavu si Marcela musela počkat až do roku 1982. V hořké rodinné komedii Štěpána Skalského Když rozvod, tak rozvod ztvárnila paní Provazníkovou, manželku prchlivého a záletného otce rodiny v podání Vladimíra Menšíka. A byl to právě on, kdo si ji do filmu prosadil. Postavu měla původně hrát Blažena Holišová, Menšík si ale myslel, že Martínková tuto práci potřebuje mnohem víc a neváhal se za ni bít.
Čas od času si na Marcelu Martínkovou vzpomněla i televize. Objevila se rovnou v několika seriálech. Její nejznámější postavou byla Anka Šandová ze seriálu 30 případů majora Zemana, která se objevila v epizodách Vrah se skrývá v poli a Štvanice.
Herečce nepřálo štěstí ani po sametové revoluci. Počátkem devadesátých let si zahrála ve filmech zahraničních produkcí. Naposledy si před kameru stoupla v roce 1996 v hororovém seriálu na motivy knihy autora Miloslava Švandrlíka Draculův švagr. Poté již definitivně odešla na odpočinek. Marcela Martínková zemřela v Praze 30. dubna 2000, pouhé dva dny před svými šedesátými sedmými narozeninami.
Zdroje:
