Článek
„Dobrý večer, vážení diváci, vítám vás u obrazovek,“ kdo ze starších diváků by si nepamatoval větu, kterou uváděl Miloš Frýba své krátké televizní výstupy. Po dlouhé roky byl stálicí Československé televize, původně přitom vůbec nic nenasvědčovalo tomu, že by se na podobnou dráhu mohl vydat. Nebyl ani vystudovaný herec, ani žurnalista.
Z elektrikáře nezapomenutelnou tváří obrazovky
Narodil se na samém sklonku druhé světové války, dne 18. března 1945, v malé vesničce Libáni nedaleko Jičína. Trávil poklidné dětství na venkově, po základním vzdělání se šel učit automechanikem. S výučním listem se nakonec nespokojil a pokračoval ve studiu na gymnáziu. Po maturitě absolvoval povinnou základní vojenskou službu a v roce 1968, ve svých dvaceti třech letech, nastoupil do Československé televize na pozici tak zvaného elektroefektáře, tedy tvůrce elektrických efektů. A to se mu stalo osudným.
V roce 1969, v čase nastupující normalizace, se přihlásil do konkurzu na hlasatele Televizních novin. Uspěl. Doma se ale se zlou potázal. Rodiče byli bývalí živnostníci, dědeček pro změnu legionář. Nechtěli, aby se jejich syn spojil s režimem a dělal jim ostudu. Maminka se rozplakala a druhý den doprovodila Miloše do Prahy a dohlédla, aby práci odmítl. On se s tím ale nesmířil. Příležitost, která se mu naskýtala, jen tak pustit nechtěl. Hned v roce 1970 uspěl v dalším konkurzu, tentokráte na zpravodajského hlasatele druhého programu. Ten byl v té době vnímám jako jakási televize v televizi, odkladiště nepohodlných lidí i programů. Vysílání tam bývalo o mnoho kvalitnější než na prvním programu. Oba programy byly oddělené a každý měl svou vlastní výrobu a své vlastní hlasatele. V roce 1972 ale splynuly a hlasatelé začali působit na obou dvou. Miloš Frýba se tehdy stal stálým zaměstnancem televize.
Patří mu několik prvenství
Byl historicky prvním československým mužským programovým hlasatelem. Čtecí zařízení ještě neexistovalo, dlouhé texty tak musel zvládat zpaměti. Sám si je také připravoval, neboť hlasatelé dostávali pouze dramaturgické podklady. Vstupy byly navíc naživo. To ale Milošovi problém nedělalo. Hovořil s kamenným výrazem ve tváři, vždy měl pečlivě učesanou pěšinku a nosil stále stejné sako. Postupem času se stal symbolem doby. Byl to on, kdo zahajoval první barevné vysílání, byl to také on, kdo poslední hlásil z Měšťanské besedy, před přesídlením televize do nového areálu na Kavčích horách.
Brzy se uplatnil i jako konferenciér dobových pódiových pořadů a po řadu let uváděl Orchestr Václava Hybše, se kterým jezdil i na různá turné, později již moderoval jen vánoční koncerty. Hybš na něj vzpomínal jako na moudrého a pohodového člověka, který sice působil dojmem suchara, ale ve skutečnosti s ním byla legrace. Jen v dobrém o něm před časem mluvila i Marie Retková, která řekla: „Miloš Frýba, to byl klasik. Hodně mě toho taky naučil i co se týče pódiového moderování. To byl skutečně velmi příjemný kolega, i jsem s ním ráda sloužila, protože s ním byla legrace a užívali jsme si to. Když jsme třeba moderovali paralelně, jeden na prvním programu, druhý na druhém, tak to bylo takové milé setkání.“
Po revoluci z obrazovky zmizel
Miloš Frýba se dlouho bránil politické angažovanosti, za což jej nadřízení kritizovali. Nakonec v roce 1982 do komunistické strany vstoupil. V roce 1988 se stal vedoucím týmu hlasatelů. Z titulu své funkce se podílel na náboru nových spolupracovníků, které vychovával. Po roce 1989 se z obrazovky stáhl, ale v televizi nadále zůstal. Pracoval jako režisér dne, jehož úkolem bylo zajišťovat plnění denního vysílacího plánu. Do důchodu odešel v roce 2008, v té době za sebou již měl prodělanou mozkovou mrtvici, která jej téměř připravila o jeho sametový hlas. Nakonec se ale uzdravil a ani na něm nebyly znát žádné následky. Bohužel záhy si během autohavárie poranil nohu a nemohl chodit. Začal se stranit společnosti a zůstali mu jen nejbližší přátelé. „Už to není to, co bývalo. Pomalu už ani nevycházím z domu, žádné aktivity nemám, do společnosti nechodím. Mám rád klid. Užívám si důchodu a vnoučat. Dokonce jim pravidelně hraji loutkové divadlo a pohádky si sám vymýšlím. Někdy se u nás sejde třeba i deset dětí, vnoučata a jejich kamarádi,“ sdělil v jednom ze svých posledních rozhovorů. Po práci, která ho proslavila, se mu nestýskalo. Zemřel dne 30. prosince 2010 v Praze. Před vánočními svátky ho znovu postihla mrtvice, které po dvou týdnech v bezvědomí bohužel podlehl. Bylo mu teprve šedesát pět let.
Pro mnohé se stal nesmrtelným
K Miloši Frýbovi se váže celá řada recesistických akcí. K jeho odkazu se hlásí fanklub punkerů, kteří od roku 1990 vždy 25. ledna, když má svátek Miloš, slaví Frýbestr v dejvické nádražní restauraci, kterou frýbovské náměty zdobí trvale. Lidé z fanklubu se pojmenovali frýbovci a za své nepřátele prohlásili hemalovce, podle dalšího hlasatele Alexandra Hemaly. Vznikla totiž fáma, že za Frýbův odchod z obrazovky může právě Hemala. Klub se také zviditelnil hudebním projektem FBH, za nímž se skrývaly předělávky známých písní na frýbovskou tématiku. Zpívalo se tak například: „Vzpomínáš tenkrát před léty, když Frýba hlásil tyhlety nádherný skvělý v 8:50 zprávy. A pak přišel ten Hemala a krize v televizi nastala a nesmysly nám začali cpát do hlavy. Vzpomínáš, jak si se měla, když si Frýbu uviděla?“ Frýba byl pro frýbovce vždy tím kladným hrdinou a Hemala pro změnu zloduchem. Jedním z recesistických hesel tak bylo: „Frýba a láska zvítězí nad Hemalou a nenávistí.“
Jméno Miloše Frýby bylo v devadesátých letech spojováno i se skinhaedskou kapelou Orlík, která vydala album Miloš Frýba for president. Pankáči ale skinheady odmítli a pokračovali v rozvíjení kultu po svém. Co na tyto recesistické akce říkal sám legendární hlasatel, se již nikdy nedozvíme.
Zdroje:
