Článek
Není snad nikoho, kdo by alespoň jednou neshlédl šestou epizodu koprodukčního seriálů Dobrodružství kriminalistiky, která nese název Krev. Zavádí nás do Rakouska-Uherska, respektive do blízkosti Českého Krumlova, kde zmizely rovnou tři malí hošíci. Případu se ujímají dva inspektoři – postarší vyšetřovatel před penzí Kubeš a jeho mladá posila, detektiv Forst. Stopy vedou k potulnému truhlářskému pomocníkovi Klementovi, který byl již jednou vyšetřován z podezření vraždy v Linci.
Pádné důkazy však tehdy chyběly a nejinak je tomu i nyní. Detektivové mají k dispozici pouze jeho řeznickou zástěru plnou zaschlých skvrn. Mladík však tvrdí, že jsou od truhlářského mořidla. Forst se proto obrátí na kamaráda ze studií, nadaného biochemika Ulenhutha, aby přijel z Berlína a před budějovickým soudem vraha usvědčil. Německý profesor skutečně před plnou soudní síní provede nezvratnou zkoušku, kterou dokáže, že na zástěře je lidská krev. Díl byl inspirován sériovým vrahem Ludwigem Tessnowem, který se v letech 1898 až 1901 dopustil nejméně čtyř vražd v Německu.
Hvězda jižních Čech
Před kamerou deviantní stvůru bravurně ztvárnil český herec Petr Hanus. Není divu, talent měl zdědit po kom. Dne 16. listopadu 1951 se totiž v Praze narodil do rodiny známého herce Františka Hanuse. Toho proslavila především postava Leopolda Koháka, který se vrací ke svým kořenům a k milované řece Sázavě, jež mu vrátí jeho ztracené mládí v Krškově poetickém filmu Řeka čaruje. Petr si po otcově boku vyzkoušel hereckou profesi již v roce 1960 v klasické Válce s mloky, která se tehdy hrála na jevišti Vinohradského divadla. Za studii však zamířil nejprve do Brna, kde navštěvoval Státní konzervatoř. Následně si své umění prohluboval na DAMU již ve svém rodném městě.
Po absolutoriu přijal angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Zdejší činohře, krom krátkého brněnského intermezza v Mahenově činohře v polovině osmé dekády, zůstal věrný až do svého předčasného tragického konce. Do historie českobudějovického divadelnictví se nesmazatelně zapsal již v prvním desetiletí svého působení, kdy zazářil coby Jan Jakub Ryba v Boučkově dramatu Noc pastýřů. V srdcích pamětníků zůstává i jako vodník Michal i mlynář z Jiráskovy Lucerny, vysloužilý voják Bláha ze Stroupežnického Našich furiantů či jako Zvíře z Hrubínova pohádkového podobenství o moci lásky Kráska a Zvíře. Rád se podílel i na operně-muzikálových projektech zdejší scény. Diváci jej obdivovali a divačky tajně milovaly. Mluvilo se o něm jako o jihočeském Alainu Delonovi.
Nejslavnější role byla ta záporná
Film a televize mu patrně z důvodu jeho mimopražského angažmá prostor, který by si zasloužil, neposkytly. Rozhodně to ale neznamená, že by si práci před kamerami nevyzkoušel. Objevil se v celé řadě rolí, byť jich byly spíš nižší desítky. Již v roce 1961 debutoval v dobrodružném televizním filmu Za plotem jiných časů. Znám je i z role jednoho ze studentů z detektivky Konec semestru. K jeho nejvýraznějším postavám na stříbrném plátně patří Jaroslav Jandák z krimifilmu Zločin v Modré hvězdě, Kuzněcov z dramatu Píseň o stromu a růži, Luděk v komedii Dotyky či Fauberg z filmu Andělská tvář.
Televize pohledného a talentovaného herce využila například v seriálech 30 případů majora Zemana, My z konce světa, Bylo nás pět, Četnické humoresky nebo To nevymyslíš. Jeho doslova životní úlohou se pak stal již zmiňovaný deviant Klement z Dobrodružství kriminalistiky.
Veselého a vtipného herce zničily deprese
Okolí na Petra Hanuse vzpomíná jako na nesmírně milého, sympatického a příjemného člověka, jenž byl i velmi zábavným společníkem. „Zažili jsme spolu spoustu zábavných historek. Vzpomínám si na jednu z nich, kdy jsme jeli s divadlem na poslední zájezd do dnes už bývalé NDR a všichni chtěli, aby se po cestě na videu pustil Mrazík. Ovšem, video se zaseklo a všichni byli zklamaní. Později jsem si vzpomněl na hlášku z filmu Pelíšky, kde asi soudruzi z NDR udělali chybu. Petr ovšem neváhal a naprosto celého Mrazíka nám famózně přehrál. On byl skutečně výborný herec a také skvělý kamarád a ten nejzábavnější kolega,“ zavzpomínal na něj například při jedné z příležitostí dramaturg Jihočeského divadla František Řihout.
Konec měl Petr Hanus bohužel smutný. Z důvodu vleklých depresí si zvolil dobrovolný odchod z tohoto světa. Stalo se tak 27. srpna 2005 v Českých Budějovicích. Petrovi tehdy bylo pouhých padesát tři let.
Zdroje:
