Článek
Nechodí do kina a ani do něj nikdy nechodil, přesto jeho osobitá forma humoru z něj udělala jednoho z nejznámějších a nejoceňovanějších protagonistů italské komedie. Renato Pozzetto se narodil dne 14. července 1940 v Milánu, v italské Lombardii, do obyčejné dělnické rodiny. Dětství strávil v Gemoniu a zde se začal kamarádit s Aureliem Ponzonim, zvaným Cochi, svým budoucím kabaretním parťákem. Důvod jejich setkání přitom nebyl ani trochu idylický. Za vše mohla válka. „Oba jsme se narodili v Milánu ve stejné čtvrti a oba jsme byli evakuováni během války do Gemonia. V roce 1942 zasáhla budovu, kde jsem bydlel, bomba a já jsem zůstal bez domova. Cochimu koupila matka kytaru, hráli jsme písničky, které jsme slyšeli v rádiu.“
S písničkou zabodoval v hitparádě
Po válce se Renato vrátil s rodinou do Milána, do ubytovny magistrátu, které se říkalo minimální domy. Podmínky tam prý panovaly docela nelidské. Poté se přesunuli ke konečné stanici tramvaje číslo 3, do čtvrti Baia Del Re. Na dobu tam strávenou herec nedávno v jednom z rozhovorů zavzpomínal takto: „Byli lidé, kteří si svůj plat vydělávali poctivě, jako můj otec, ale i podsvětí. Hrál jsem si s dětmi komplikovaných lidí.“ Renato v Milánu vystudoval technický institut pro zeměměřiče, zeměměřičem se ale nestal. Již v době studií vytvořil se svým kamarádem z dětství Ponzonim komickou dvojici a získával první zkušenosti v kabaretním prostředí. Se svými monology, písněmi, scénkami a gagy začali vystupovat rovněž v Derby Clubu, který byl jedním z nejznámějších klubů v Milánu v období šedesátých a sedmdesátých let. Od té chvíle je jejich duo známé jako Cochi a Renato. Společně vymysleli nový druh absurdní komedie, která zesměšňovala zvyky Italů a pomohla mnohým naučit se dělat si legraci ze sebe samotného. Dvojice komiků měla okamžitě velký úspěch.
Herec v roce 1977
Jejich popularita narůstala raketovým tempem a přivedla je až před objektivy televizních kamer, kde začali vystupovat v zábavných pořadech. Ve stejné době navázali rovněž spolupráci s písničkářem Enzem Janaccim, který pro ně složil hit E La Vita, La Vita. Píseň se v roce 1975 dostala na první místo v italské hitparádě, kde zůstala po celý jeden měsíc.
Renato Pozzetto
Renato se ale nesoustředil pouze na umění, byl v této době rovněž amatérským závodním jezdcem. Zvítězil ve své kategorii na Giro d'Italia automobilistico v roce 1978, kde se za volantem Fiatu Ritmo střídal s Riccardem Patresem, a v roce 1987 skončil pátý mezi tahači na rally Paříž-Dakar.
Hvězdou italské komedie
V polovině sedmdesátých let zahájil svoji sólovou dráhu debutem ve filmu Per amare Ofelia. Snímek mu dal příležitost předvést publiku svoje osobitá gesta a výrazy obličeje. Stal se populárním komikem a jedním z typických představitelů italské komedie. Vrcholu filmové kariéry dosáhl v osmdesátých letech, kdy si zahrál v mnoha filmech, z nichž některé i režíroval, a ocitl se po boku mnoha slavným italským hereckým osobnostem. Lze jmenovat filmy Zločin àla Neapol, Cukr, med a feferonka, Panna nebo orel, Dva společníci a mnoho dalších.
Renato Pozzetto v roce 1980
Alespoň u nás je jeho nejznámější komedií kinohit z roku 1984 Nástrahy velkoměsta, v němž Renato hraje venkovana Artemia, který se ve čtyřiceti letech poprvé vydává mimo svou vesnici, a to na traktoru a rovnou do Říma. Ve Věčném městě vyhledá svého příbuzného Severina, který je ale jen pouhým zlodějem. Při jedné z krádeží dobrák Artemio vrátí věc okradené ženě. Do poškozené Angely se okamžitě zamiluje. Scéna, kdy lidé z vesnice sedí a dívají se na projíždějící vlak, se stala v Itálii tak kultovní, že někteří filmoví nadšenci založili klub a jednou ročně se scházejí na místě natáčení a sedí a čekají na projíždějící vlak. Setkání se často účastní i sám Renato Pozzetto.
Renato Pozzetto a Paolo Villaggio v roce 1990
Na počátku devadesátých let se Renato spojil s dalším velkým komikem své doby, a sice Paolem Villaggiem, u nás známým z komedií o panu účetním. Vznikly tak tři filmy s názvem Bláznivá komedie, kde oba protagonisté na plno rozvinuli svoji výjimečnost. Úspěch pokračoval stabilně až do poloviny devadesátých let, pak již začala popularita Renata Pozzetta klesat a sám herec usoudil, že v nejlepším je třeba přestat. Od té doby se před filmovou kameru postavil již jen zřídkakdy.
Hotel u Laggo Maggiore
V roce 2000 se opětovně spojil se svým někdejším parťákem Ponzonim a začali společně vystupovat v televizi. Během televizního natáčení se také zrodila myšlenka na společné účinkování v divadle. Vše bylo postaveno na malých příbězích každodenního života. Opakoval se tak v mnohém starý repertoár, který jen málokdo měl možnost spatřit naživo. Cochi a Renato zažívali znovu úspěch. V roce 2009 se Pozzetto stal protagonistou vládní rozhlasové kampaně proti kouření s názvem Kouření zabíjí: braňte se!. Ve stejném roce ho bohužel postihla velká rána. Ovdověl. Jeho manželka Brunella Gubler zemřela zcela nečekaně těsně před Vánoci v jejich domě v Milánu. Pozzetto s ní měl dvě děti Francescu a Giacoma. Francesca je dnes producentkou a Giacomo hercem. Renato je dědečkem dvou vnuček, Emmy a Alegry.
Cochi a Renato v roce 2020
Dnes má Renato Pozzetto tříhvězdičkový hotel v Laveno Mombello, na břehu druhého největšího italského jezera Lago Maggiore. Jmenuje se Locanda Pozzetto, má devět pokojů, z nichž je výhled na jezero, a velice kvalitní restauraci. Kromě toho Renato společně se čtyřmi přáteli začal vyrábět i víno z bílé odrůdy Liseiret. „Píšu knihu, řadu příběhů, některé pravdivé, jiné věrohodné. Giorgio Terruzzi, který je dobrý a kultivovaný novinář, mi pomáhá. Nevím, jak zacházet s počítačem, psát na klávesnici nebo dokonce používat kurzívu. Vzal mě za ruku a společně děláme něco krásného a neskutečného,“ říká o jedné ze svých dalších aktivit stále energický herec.
Zdroje:
