Článek
Filmový muzikál Šakalí léta byl celovečerním debutem režiséra Jana Hřebejka. V kinech se objevil na konci roku 1993 a psalo se o něm téměř jako o zjevení. Od dob nestárnoucích Starců na chmelu se v naší kinematografii žádný muzikál v pravém smyslu nenatočil. Změnila to právě až Šakalí léta.
Filmový debut milovnice tance
Scénář k tomuto filmu napsal Petr Jarchovský na motivy stejnojmenné povídky Petra Šabacha ze sbírky Jak potopit Austrálii. Příběh je zasazen do roku 1959 a odehrává se v okolí dejvického hotelu International. Do poklidného života zdejších obyvatel zasáhne jednoho dne příchod chuligána Bejbyho, který svým výstředním oblečením, kytarou a vášní pro rokenrol rozbouří stojaté vody. Zasáhne do života číšnického pomocníka Edy Drábka, barové zpěvačky Milady, okrskáře Prokopa i jeho syna Kšandy a dcery Aleny.
V roli Bejbyho se představil Martin Dejdar, Edu si zahrál Jakub Špalek, Miladu ztvárnila Jitka Asterová, Prokopa Josef Abrhám a v roli jeho dětí se objevili Jan Semotán a Sylva Tománková. Pro Sylvu to byla první role v jejím životě, zároveň bohužel téměř jediná.
Narodila se v Brně dne 7. září 1974 do technicky založené rodiny. V jejím případě ale jablko padlo daleko od stromu. Studovala sice na zdravotnické škole, její velkou láskou se ale stal tanec. A byly to právě pohybové schopnosti, které jí dopomohly k hlavní ženské roli Aleny Prokopové, zvané Bejbina, ve filmu Šakalí léta. Do konkurzu se přihlásila, aby si vyzkoušela něco nového a získala další zkušenosti. Až v průběhu natáčení se dozvěděla, že ještě ve druhém kole ji filmaři chtěli obsadit do jiné dívčí úlohy. Nakonec ale zaujala natolik, že získala tu nejvýraznější. Coby Bejbina randila s Edou a pokukovala po Bejbym. Právě na Dejdara se jí později lidé ptali nejvíce, ona se s ním na filmovém place ale téměř nesetkala.
Točila v době maturitních zkoušek
Filmování pro ni bylo náročné, neboť v té době dokončovala studium. Vše ale zvládla na výbornou. „Všichni ke mně byli strašně vstřícní. Že byly problémy s produkcí nebo penězi, to se ke mně nedostalo. Honza Hřebejk se mi snažil se vším pomáhat. Ale herce jsem neznala, byla to pro mě trochu sebranka, na jejich společnost si musíte zvyknout. Dělala jsem v té době maturitu, ve volných chvílích jsem se učila. Večer jsem moc nepařila, tak jsem byla v izolaci a samotě,“ vzpomínala Sylva v pořadu Příběhy filmů, v díle věnovaném Hřebejkově prvotině.
Po maturitě začala docházet jako posluchačka do Tanečního centra při Univerzitě Karlově v Praze. Zároveň působila i v brněnských tanečních skupinách Crazy Dancers a Fanatic Dance Company. Čekala, že po úspěšném filmovém debutu se stane obletovanou herečkou. Filmové nabídky ale nepřicházely. Až v roce 1995 si Sylva opětovně zahrála v erotické komedii Víta Olmera Playgirls 2, kde ztvárnila menší roli manekýnky. Tento film však na rozdíl od Šakalích let u kritiky i diváků zcela propadl. Žádný další režisér si na talentovanou Sylvu již nevzpomněl. Ta však nezahálela a nadále se vzdělávala v tanečním umění. V roce 1996 začala studovat na Masarykově univerzitě sdružená uměnovědná studia, kde si informace o tanci doplnila po teoretické stránce. Školu dokončila v roce 2000.Později absolvovala i taneční pedagogiku na JAMU v Brně. Stala se tak nejenom profesionální tanečnicí, ale také pedagožkou tance a produkční různých uměleckých projektů. Začala působit v brněnském tanečním divadle Maximvs, vystupovala také v Bratislavském divadle tance, hostovala jako tanečnice v muzikálech brněnského Městského divadla, našla se i ve funkci choreografky. V roce 2012 se stala hlavní redaktorkou brněnské sekce portálu Taneční aktuality.
Kromě své umělecké kariéry je ale rovněž kurátorkou Malé galerie Výzkumného ústavu veterinárního lékařství v Brně-Medlánkách, kde působí společně se svojí sestrou Andreou.
Zdroje:
