Článek
Vicena pocházel z jižní Moravy, z krásného historického města Znojma. Narodil se tu dne 24. června 1933. Rodina byla prodchnuta uměním. K příbuzným patřil houslista Jaroslav Kocian a herec Národního divadla Miroslav Doležal. Není tak divu, že František sám ke kumštu odmalička tíhl. Přihlásil se proto na Státní konzervatoř v Brně, nebyl ale přijat.
Stal se terčem studentských vtípků
Nezbývalo mu tak nic jiného, než vystudovat jiný obor. Zvolil si Střední technickou školu ve svém rodném městě. Na herectví ale nezanevřel a během studia se věnoval ochotnickému divadlu. Po maturitě úspěšně složil přijímací zkoušky na Divadelní fakultu Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Po absolutoriu v roce 1955 hrál nejprve jednu sezónu v Divadle Vítězslava Nezvala v Karlových Varech, poté jeho kroky vedly do brněnského Divadla Bratří Mrštíků, dnešního Městského divadla v Brně, kde setrval pět let. V letech 1963 až 1965 působil v pražském Divadle Jiřího Wolkera, poté se na tři roky stal posilou kladenského Divadla Jaroslava Průchy, až nakonec v roce 1969 přijal angažmá v Městských divadlech pražských. Při práci si zvládl doplnit vzdělání. Vystudoval režii a dramaturgii na DAMU. Školu ukončil v roce 1967 a o několik let později na ní začal sám učit. Dokonce byl po nějaký čas i ředitelem studentského Divadla DISK. Vychoval několik generací herců, ale společně s kolegou Janem Přeučilem se také stával terčem studentských vtipů. Například chodbu divadla DISK dlouho zdobil nápis: „Pan profesor Přeučil, ten nás h***o naučil. Jaképak s tím fraky, pan Vicena taky.“
Mezi Vicenovy studenty patřil například i Martin Stropnický, který se před časem svěřil v jednom z rozhovorů: „František Vicena si mě z neznámých důvodů oblíbil. Celý první rok jsem pracoval v podstatě jenom s ním. Na konci ročníku nám řekli: ‚Napište naprosto anonymně, jak se vám první ročník líbil a co si myslíte o kantorech. Nepodepisujte se, jenom to napište.‘ Tak jsem jako trouba napsal, že bych docela rád, kdybychom kantory střídali. Že pan profesor Vicena je fajn, ale leckdy chybí a občas je indisponován. Samozřejmě že bylo hned jasné, kdo to napsal. Mrzelo ho to a mě později také.“ S Vicenou se nakonec znovu sešel ve společném angažmá v Městských divadlech pražských, jeho bývalý pedagog na sobě ale žádnou zlobu nedal znát.
Způsobil šok Menšíkovi
Vicena se velmi angažoval i politicky. Byl režimu zcela oddaným komunistou. Nikdy nikoho ale nepodrazil, vždy se naopak snažil pomáhat, jak jen to šlo. Všichni na něj tak dodnes vzpomínají v dobrém. „Byl to skvělý, čestný, férový člověk,“ uvedl před časem Jan Přeučil.
Filmoví a televizní tvůrci Vicenova talentu bohužel naplno nedokázali využít. Herec se sice objevil ve více než šedesáti filmech a seriálech, většinou ale spíše v drobnějších rolích. Hned dvakrát, pokaždé v jiné úloze, byl k vidění kupříkladu v seriálu Třicet případů majora Zemana. Nejprve jako předseda Včelák v epizodě Vrah se skrývá v poli a poté v dílu nazvaném Bílé linky, kde si zahrál polského vrátného Zbyška Broniewského. Nezapomenutelným se stalo jeho ztvárnění nacistického vůdce Adolfa Hitlera ve sci-fi komedii Zítra vstanu a opařím se čajem. Byl v této roli absolutně dokonalý. Jiří Sovák kdysi vzpomínal: „Hráli jsme s Menšíkem, Bróďou a dalšími v šatně karty. Kolem zrovna procházel František, byl ještě v civilu a odcházel do maskérny. Pozdravili jsme se, prohodili pár slov. Dobírali jsme si ho, že on, takový dobráček, vyfasoval takovouhle roli. Najednou se rozlétly dveře a v nich doslova kopie Hitlera, který na nás navíc začal německy řvát a horlivě gestikulovat. Menšík se tak lekl, že zapadl pod gauč, Brodský nebyl schopný slova. Nevěřili jsme svým očím. Museli jsme si z toho šoku pak dát všichni panáka.“
Konec přišel příliš brzy
Vicenovou nejslavnější rolí se stal k smrti utýraný starý mlynář Máchal v pohádce Hynka Bočana S čerty nejsou žerty. Film měl premiéru v říjnu roku 1985, té se však herec již nedožil.
Byl ženatý s herečkou Naděždou Vicenovou-Prchalovou, se kterou měl dva syny. Manželka mu byla oporou jak v profesním, tak v osobním životě. Společně tvořili harmonický pár, který byl respektován v divadelních kruzích. Navzdory tomu se Vicena začal potýkat s psychickými problémy a závislostí na alkoholu. Čím byl starší, tím více pil a alkohol pomalu a jistě začal proměňovat jeho osobnost. Tato skutečnost se samozřejmě neutajila, mezi filmaři se šířila od úst k ústům. Kolovaly historky, že prášky zapíjí litrem vodky. Režiséři ho raději neobsazovali. František Vicena se tak dostal do začarovaného kruhu, ze kterého nenacházel úniku. Nikoho z jeho okolí, tak jak to v těchto případech často bývá, ale nenapadlo, kam až to celé může zajít. Dne 15. října 1984 se Naděžda Prchalová vrátila z divadelního představení domů a našla svého muže oběšeného v koupelně. Na záchranu již bylo pozdě. Františku Vicenovi bylo v době jeho dobrovolného skonu pouhých padesát jedna let. Místo svého posledního odpočinku nalezl v rodinné hrobce na městském hřbitově v Ústí nad Orlicí.
Zdroje:
