Článek
Jeden z našich nejvýraznějších dětských filmových herců přišel na svět dne 7. března 1962 v Pardubicích. Měl líbivou tvář, ve škole ale nepatřil zrovna k vzorným žáčkům. Byl nezbedný, střílel z praku a učitelky jej rozhodně nezbožňovaly.
Zaujal asistentku režie
Chodil do páté třídy, když jeho školu navštívila asistentka režisérky Věry Plívové-Šimkové, která právě hledala dětské herce pro první dětský muzikál Přijela k nám pouť. Roman na okamžiky, které mu na dlouho změnily život, před časem vzpomínal: „Vůbec jsem ji tehdy neznal, ale její asistentce jsem padl do oka a vytáhla mě ze školní lavice. Na chodbě jsem jí měl pořádně vynadat, což se asi podařilo, protože mě pozvali do dalšího výběrového kola. Probíhalo v Laterně magice. Tam bylo dětí! Museli jsme zpívat a tancovat. Postoupil jsem do užšího výběrového řízení a na Střeleckém ostrově jsem předváděl, jak hraju fotbal. Ten mě tedy nikdy nebavil ani nezajímal, ale nějak jsem to zvládl, protože následovaly kamerové zkoušky na Barrandově. A pak už mi sdělili, že hlavní klučičí roli fotbalisty a komedianta budu hrát já.“
Příběh filmu vypráví o přátelství dvou dívek, které hrály Renata Mašková a Yvetta Kornová. Roman představoval Yvettina bratra, chlapce od kolotočů, Janka. Prázdniny tak vyplnil natáčením s Libuší Šafránkovou, Markem Vašutem a již zmíněnými dvěma dětskými herečkami, ale také učením se tanci a choreografii v Národním divadle.
Prcek byl životní rolí
Filmaři byli s jeho výkonem velmi spokojeni a netrvalo dlouho a dostal další roli, a to rovnou tu životní. V roce 1975 se proměnil v Martina Havelku, přezdívaného Prcek, v komedii Můj brácha má prima bráchu. Ve filmu se snaží usmířit svého tvrdohlavého staršího bratra Honzu, v podání Jana Hrušínského, s jeho milou, kterou si zahrála Libuše Šafránková. Roman tuto herečku znal již z předchozího filmu a dodnes na ni rád vzpomíná. Stejně tak i na Josefa Bláhu, Slávku Budínovou nebo Zdeňka Řehoře. Z natáčení si odnesl ale nepříjemný zážitek. Byť se k němu na place všichni chovali hezky, když se jelo na natáčení taxíkem, tak se v něm s oblibou kouřilo. Na dítě nikdo nebral ohled.
Role Prcka mu přinesla ohromnou popularitu, kterou záhy posílil svou účastí v navazujícím filmu Brácha za všechny peníze. Během krátké doby se objevil ještě kupříkladu ve filmech Léto s kovbojem, Terezu bych kvůli žádné holce neopustil, Což takhle dát si špenát nebo Proč nevěřit na zázraky. Publikum jej milovalo, on si ale nebyl úplně jistý, zdali je pro něj herectví tím pravým. Když jej dívky stavěly na ulici a chtěly po něm autogram, necítil se ve své kůži. Navíc poznal i odvrácenou stranu slávy. Učitelky jeho popularitu nenesly vůbec dobře. Hrozila mu trojka z chování a po dohodě raději přešel na jinou školu. Okolí jej postupem času začalo přesvědčovat, aby zkusil alespoň režii. Zdeněk Řehoř ho dokonce začal připravovat na zkoušky na FAMU. Roman se ale nakonec rozhodl jinak. Přitahovala jej technika a elektřina, raději si v garáži pájel, než aby obíhal konkurzy. Herectví pověsil na hřebík a přihlásil se ke studiu na elektrofakultu.
Chtěl sestrojit sluneční plachetnici, skončil u medicínských přístrojů
Technika ho pohltila, ještě během studií se pustil do realizace takzvané sluneční plachetnice, kosmického plavidla poháněného tlakem dopadajícího slunečního záření. „Můj kamarád vyhrál studentskou soutěž v oblasti kosmonautiky, a přestože ještě vládl socialistický režim, byl poslán za odměnu na stáž do NASA. Odtud si přivezl roli super tenké fólie Mylar, kterou se pokrývají přistávací moduly. Byla pozlacená, aby odrážela sluneční světlo, a my tak získali cenný materiál na křídla. Jenže on pak emigroval i s fólií a z projektu sešlo,“ vysvětloval před časem Čada.
Zaujaly ho rovněž počítače. Na svůj první domácí počítač si našetřil ještě na vysoké škole a zakoupil ho v Tuzexu. Napsal na něm diplomovou práci o fotovoltaice, která byla v roce 1986 v našich zemích ještě spíše sci-fi. Ani tento projekt se nakonec nerealizoval.
Oženil se a narodila se mu dcera Tereza. V roce 1995 založil jednu z prvních internetových kaváren v Evropě. Nacházela se ve Štěpánské ulici a také na pražských Příkopech. Nabízela dvacet počítačů a stály se na ni fronty. Ve stejné době se mu ale rozpadlo manželství. Mohl za to jeho tehdejší životní styl, kdy dával přednost kamarádům před manželkou a dcerou. Způsob života změnil až díky druhé ženě, kterou si vzal v roce 1998. Lenka je psycholožka a Romanovi porodila dvě děti, dceru Marii a syna Josefa. Někdejší herec pro rodinu navrhl energeticky úsporný dům. Lenka jej nakonec přivedla k zájmu o medicínu a měření činnosti srdce. Před jednou z jeho cest za oceán jej poprosila, zda by jí neobstaral přístroj zvaný pletysmograf, který se připne na prst či ucho a fotodiodou měří průtok krve tkání, umí změřit proměnlivost srdeční frekvence. Romana zařízení zaujalo, a tak začal podnikat se svou ženou. Lenčinými klienty se stali různí sportovci a vrcholoví manažeři, Roman se chopil technické stránky věci. Vedle toho mu zbývá i čas na koníčky, věnuje se jachtingu, jeho velkou vášní jsou i bojová umění.
Zdroje:
