Článek
Růžena Brožová pocházela z herecké rodiny. Jejími rodiči byli herečka Kateřina Brožová a Karel Brož, herec, zpěvák, režisér a nakonec i ředitel divadelní společnosti. Brožovi si vybrali osud kočovných herců, z lásky k divadlu putovali od štace k štaci. Dětí měli rovných šest a tři z nich se rozhodli následovat jejich osud. Mezi nimi byla Růžena.
Za vše mohl tatínek
Budoucí královna krásy se narodila dne 12. května 1892 v Brně. Po ukončení měšťanské školy pobývala nějaký čas v Ústavu hraběte Pöttinga v Olomouci. Jednalo se o dívčí vzdělávací instituci. Vzdělání tu ale nedokončila. Od mala hrála. Ví se, že na jevišti stála zcela jistě již ve svých osmi letech, ve skutečnosti tomu tak ale bylo pravděpodobně ještě dříve. Zlom v jejím životě nastal v roce 1910. Tehdy si její otec Karel povšiml inzerátu v Národní politice, který vyzýval mladé dívky od osmnácti do pětadvaceti let, aby se účastnily soutěže královny krásy. Nejednalo se o domácí soutěž v dnešním slova smyslu. Šlo o neoficiální klání, které zorganizovali čeští Pařížané. Vítězná dívka měla odjet do Paříže a zúčastnit se slavnosti královen krásy Mi-Carême.
Slavnost Mi-Carême 1910
Přihlášky s fotografií měly být odeslány na adresu Oldřich Doležal, Lomnice nad Popelkou. Karel Brož nelenil a svoji krásnou dceru na výzvu upozornil. Růžena si až do konce života pamatovala, co právě v tom okamžiku dělala. Skládala do koše garderobu na večerní představení. Informace ji zaujala, bez dlouhého rozmýšlení vložila do obálky svoji podobenku, připsala k ní několik vět a cestou na představení hodila dopis do schránky. Za týden přišla odpověď: „Vážená slečno, jste zvolena českou královnou krásy porotou složenou z našich předních umělců, akademických malířů Alfonse Muchy, Kamila Vladislava Mutticha a dalších. Váš obrázek mezi třemi sty fotografiemi zvítězil.“ Oldřich Doležal dále vylíčil, jak vypadá slavnost Mi-Carême, během níž francouzskou metropolí prochází alegorický průvod královen, v němž kráčí královny krásy z pařížských čtvrtí a jedna kráska z ciziny. Právě touto krasavicí se měla Růžena v onom roce 1910 stát. Doležal ujišťoval, že na slávu zajistí důstojný šat. To se záhy ukázalo jako kámen úrazu. Pražská radnice, kterou o vybavení dívky na cestu požádal, jej ústy primátora Karla Groše odmítla s odůvodněním, že Čechy jsou součástí monarchie a kdyby Praha akci sponzorovala, mohly by to úřady vnímat jako provokaci.
Královským šatem se stal kyjovský kroj
Růžena chvíli zvažovala, že si obleče královský šat ze své divadelní garderoby, nakonec se ale rozhodla jet v národním kroji. Svoji kamarádku Bětušku Kočišovou proto poprosila, aby jí vyšila kyjovský kroj. V něm se dne 3. března 1910 představila pařížské veřejnosti. Od Pařížanů se jí dostalo vřelého přijetí. Tisk psal o „roztomilé brunetě svěží slovanské krásy a ztepilosti“. Mladá herečka se tak stala první mezinárodně oceněnou českou kráskou.
Růžena Brožová na slavnosti
Po návratu do vlasti ji čekala nabídka k sňatku. O ruku ji požádal Karel Ježek, syn majitele blanenských sléváren. Růžena ale sňatek z rozumu odmítla. Raději přijala nabídku k hostování z brněnského divadla. Tajně doufala, že by v kamenném divadle mohla získat stálé angažmá. Nestalo se tak. Divadlo ji oslovilo především jako lákadlo pro diváky. Podobně její náhle nabyté popularity chtěly využít i další divadelní společnosti. Nadále se tak trmácela z místa na místo.
Růžena Brožová v kroji
Bratr Karel v té době pobýval pracovně v srbském Bělehradu a ve snaze své sestře pomoci vyjednal pro ni angažmá ve zdejším Národním divadle. Růžena slavila úspěch, naučila se srbsky a hrála především v hlavních rolích. Místní tisk její výkony vynášel do nebe. V polovině června 1914 odjela domů na divadelní prázdniny. Zpátky do Bělehradu se již nikdy nevrátila. Slibně rozjetou kariéru zmařil sarajevský atentát.
Válka jí přinesla lásku
Růženini bratři narukovali do války. Karel bojoval za Srbsko, Jaroslav vojenskou kariéru již neopustil a nejmladšímu Antonínovi zachránilo život setkání s velitelem náhradního praporu 28. pěšího pluku v Brucku nad Murou, Antonínem Opravilem. Ten se ještě coby student filologie zamiloval do Růženy, žárlil však tehdy na divadlo a dívce dal na vybranou, buď on, nebo kumšt. Růžena volila divadlo. Opravil Antonína neposlal do boje výměnou za adresu jeho sestry. Nastala čilá korespondence, která skončila dne 15. října 1918 vojenskou svatbou. Růžena po svatbě zůstala v domácnosti a narodila se jí dcera, která se nakonec stala také herečkou. Divadla se někdejší královna krásy ale zcela nevzdala. O prázdninách hrávala s ochotníky a zdramatizovala několik pohádek. Zemřela dne 7. března 1976.
Růženina mladší setra Marie divadlu zůstala věrná po celý život. Zahrála si kupříkladu matku popraveného tovaryše Staška v dramatu Jan Hus nebo starou služebnou Melánii v pohádce Jak se budí princezny.
Zdroje:
