Článek
Jarmila Švehlová přišla na svět dne 11. února 1956 v Olomouci. Jejími rodiči byli operní zpěvák Zdeněk Švehla a baletka Jarmila Švehlová. Umění ji tak obklopovalo od malička. Není divu, že se přihlásila na hudebně-dramatický obor na Pražské konzervatoři. Již během studia hostovala v Národním divadle. Po dokončení školy v roce 1978 přijala první angažmá v divadle S. K. Neumanna, dnešním divadle Pod Palmovkou. V rozmezí let 1988 až 1994 byla členkou Divadla na Vinohradech. Následně hostovala na několika dalších scénách, kupříkladu v Hudebním divadle Karlín nebo v divadle Radka Brzobohatého.
Drak málem unikl smrti
Půvabná herečka samozřejmě neunikla ani filmovým a televizním tvůrcům. Objevili ji ještě jako konzervatoristku. Před filmovou kamerou poprvé stála v roce 1974 v dramatu Za volantem nepřítel, v němž ztvárnila postavu dívky u podpisových archů. Daleko více příležitosti jí ale poskytla televize. Do paměti diváků se poprvé výrazně zapsala díky pohádce Panenka z vltavské tůně.
Než dokončila školu, stačila se objevit ještě v několika dalších pohádkách. Jednou z nich byla ta O líném Honzovi. Jarmila před časem zavzpomínala na okolnosti jejího vzniku: „S režisérkou Vlastou Janečkovou jsme pohádku zkoušeli asi deset dní. Pro mě to znamenalo tak pět zkoušek. Vše bylo přesně do detailu připravené. Do studia jsme šli s jasnou představou jak budeme inscenaci hrát. Před samým začátkem jsme dělali herecké a kamerové zkoušky. A protože se tam měla zpívat písnička, paní režisérka zkoušela i nahrávku playbacku. Se mnou se konkurzu zúčastnila Monika Hálová. Nakonec jsem herecké zkoušky vyhrála já a Monika zase skvěle zazpívala písničku. Takže nás vybrali v podstatě obě. Já jsem si zahrála Amálku a ona ji nazpívala. S Markem Ebenem jsme studovali tehdy konzervatoř. A bylo krásné hrát s takovými skvělými herci, jako byly dámy Dana Medřická, Nelly Gaierová, Ljuba Skořepová a pánové Jiří Sovák či Jan Přeučil. Dali pohádce komediální náboj. Jako celek vše ladilo s ladovskými kostýmy v originální ladovské kulise. Jediné mínus bylo strašné horko, když se spustila světla a my byli v teplých kostýmech. Záběry se přece jen několikrát opakovaly. Vzpomínám na pana Sováka, jak se jako král pokoušel donutit Honzu, aby aspoň z té pece konečně praštil draka. Okno v ateliéru bylo malé a drak velký a tak byl problém ho zezadu šoupnout do okna. No, zapotili se nejen herci, ale i rekvizitáři. A byla přitom sranda.“
Byla fintivou princeznou Babetkou
Z dalších titulů té doby lze jmenovat pohádky O Všudybylovi či Paví král. V roce 1980 mladé herečce značnou popularitu přinesl normalizační seriál Okres na severu, v němž ztvárnila roli Michaely Pláteníkové, dcery hlavního hrdiny Jaroslava Moučky a jeho manželky Jiřiny Švorcové. Většina diváků si ji ale vybaví především jako načančanou princeznu Babetku z pohádky Co takhle svatba, princi? Její hlas v písničkách, včetně největšího hitu Když se načančám, jí propůjčila zpěvačka Heidi Janků.
Z pozdějších rolí Jarmily Švehlové lze připomenout kupříkladu Katju ze seriálu Náhrdelník nebo Jakubovu maminku ve filmové komedii Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko. V roce 2024 se objevila ve filmu Radost na dosah, což dokazuje, že ve světě kinematografie ještě neřekla své poslední slovo. Spolupracuje ale rovněž s rozhlasem a dabingem. Jejím hlasem k nám promlouvá kupříkladu Ornella Mutti, Catherine Deneuve či Marlene Jobert. Díky umění nakládat se svým krásným sametovým hlasem byla nominována na cenu Františka Filipovského.
Novou láskou se stalo malování
V roce 2003 se Jarmila Švehlová začala věnovat intenzivně malbě. Inspirací se jí staly různé směry, od krajinomalby až po abstrakci. Vychází ze svých vnitřních pocitů, tematicky je jí předlouhou divadlo, ale i duchovno, víra a učení Reiki. Inspirací mnoha jejích obrazů je rovněž hudba, která vždy hrála v jejím životě významnou roli. Nemalý prostor zaujímá i poezie a také antické mýty a báje. „Hraní a malování má mnoho společného, jde takříkajíc jednou cestou – cestou fantazie, ponoření se do svého vlastního světa a vyjádření svého nitra. Výhodou malíře je plátno, které po něm zůstane, kdežto herec odejde z jeviště, a když má štěstí a je dobrý, zůstane “ jen“ v mysli diváka. Děkuji osudu, že mi nabídl obojí, ať už to dopadne jakkoli, maluji si pro radost,“ řekla o této své zálibě Jarmila Švehlová v jednom ze svých rozhovorů.
S manželem Josefem Hájkem, který v minulosti působil v politice, a dokonce byl také primátorem Prahy, má Jarmila Švehlová dvě děti. Obě se vydaly v uměleckých šlépějích. Dcera Mariana se věnuje improvizačnímu divadlu, syn Robert Hájek je známý herec, dabér a dabingový režisér, kterého diváci dobře znají kupříkladu ze seriálu Labyrint nebo z Četníků z Luhačovic. Se svou maminkou se před kamerou setkal v již zmiňovaném filmu Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko.
Zdroje:
