Článek
Charlie Chaplin byl jedním z největších komediálních talentů, jaké kdy tato planeta měla. Kraloval němé éře a ve filmovém průmyslu té doby jen těžko objevíme někoho geniálnějšího. Svět mu ležel u nohou, vyvolával ale i mnohé kontroverze. A o pořádný rozruch se postaral i po své smrti.
Chlapec z chudých poměrů
Na svět přišel 16. dubna 1889 v Londýně a kdyby jste se podívali do dobových záznamů, našli byste v jeho případě uvedeno jméno Charles Spencer Chaplin. Jeho otec byl komik, který vydělával velké peníze na turné po Americe, ale když jich vydělal dost, na svoji rodinu se vykašlal a odešel hledat štěstí jinam. Matka Hannah od té chvíle zůstala na Charlieho a jeho staršího bratra sama. Živila se jako klubová zpěvačka a Chaplin se později opakovaně svěřil, že veškeré své taneční pohyby, zpěv i hraní okoukal od ní. Napodobovat její vystoupení dokázal již jako malý chlapec. A za matku byl ve správném okamžiku schopen i zaskočit. Když došlo k tomu, že jí uprostřed vystoupení vysadil hlas, provozovatel klubu jej postrčil na pódium a řekl mu: „Dělej něco.“ Charlie bez problému zaimprovizoval a program zachránil.
Mladý Charlie Chaplin v roce 1910
Zanedlouho si s ním ale osud škaredě zahrál. Hannah, která trpěla schizofrenií, skončila v ústavu pro duševně choré a on i s bratrem na ulici. Protloukali se, jak se jen dalo. Pracovali na dlouhé směny v továrně, nakonec se jich ujal otec. Žádná výhra to ovšem nebyla. Vyklubal se z něj alkoholik a násilník a úřady mu oba synky odebraly. Jejich laskavá péče spočívala v tom, že je poslaly zpátky do fabriky. Starší z Chaplinů se nakonec uchytil u námořnictva, Charlie na tom ale byl prachbídně. Často byl nucen přespat na ulici, dělal všelijaké podřadné práce a bez většího úspěchu se pokoušel prosadit jako herec. Nakonec se na něj štěstí přece jenom usmálo. Přidal se k potulné herecké skupině, všimli si jej správní lidé, rozpoznali jeho talent a v roce 1912 mu zařídili vystoupení v Americe. V Hollywoodu se Chaplin seznámil s filmovým producentem a režisérem Mackem Sennettem, s nímž v následujícím roce společně podepsal produkční smlouvu s filmovou společností Keystone, specializující se na natáčení grotesek.
Ke slávě pomohla náhoda
Hned ta první Chaplinova role ale byla naprostý propadák. Napomohly tomu spory s režisérem, který nakonec každou Charlieho dobrou scénu z filmu vystřihl. Zdálo se, že to pro mladého herce bude mít nedobrý dopad. Pak ale přišel doslova zásah shůry. Během natáčení filmu Mable’s Strange Predicament se zjistilo, že je příliš krátký a navíc mu chybí i potřebné komediální vsuvky. Producent rozhodl, že problém vyřeší právě Chaplin. Zavolal si jej a řekl mu: „Vem si něco z rekvizitárny a něco dělej! Cokoli.“ Tehdy se zrodil Tulák Charlie. Muž s buřinkou, hůlkou, velkými kalhotami a knírkem kartáčkem. Dnes je film Mable’s Strabnge Predicament v češtině známý pod jménem Chaplin v hotelu. Ve své době se z něj stal kasovní trhák a postava Tuláka se začala objevovat v jednom filmu za druhým. Herec si díky ní vydělal tolik peněz, že si během několika let mohl založit vlastní studio.
Ikonická postava Tuláka
Stále se ale bavíme o éře němého filmu, když v sálech biografů zazněl z filmového plátna zvuk, Charlieho hvězda začala mírně pohasínat. Herec si však díky útrapám v dětství vytvořil silné sociální cítění, které nepozbyl ani poté, co se z něj stal boháč. To mu během velké hospodářské krize pomohlo znovu na výsluní. Filmy Světla velkoměsta a Moderní doba přesně zacílily na city těžce zkoušené společnosti.
Příliš rudý na Spojené státy a také příliš nemravný
Se slavným antifašistickým Diktátorem však narazil. Natočil jej totiž již v roce 1940, kdy byly ještě Spojené státy ve válce neutrální. Film tak dostal nálepku komunistické propagandy. Chaplin si následně ještě pohoršil, když po útoku na Pearl Harbour začal vyzdvihovat Stalina a Rudou armádu. Amerikou se v té době již plížil strach z komunismu, který jen o několik let později vyústil do éry mccarthismu. Chaplin proti sobě obracel veřejné mínění však ještě jednou věcí. Měl zálibu v nezletilých dívkách, které navíc střídal jak na běžícím páse. Problémům se zákonem se vyhnul pouze tím, že čas od času některou z nich na krátký čas pojal za manželku. V roce 1944 však jeho poslední známosti míra trpělivosti přetekla přes okraj a společně se svým právníkem na nezdařeného milence vytáhla vše, co jen měla k dispozici. Na základě zákona, který měl zamezit mezistátní prostituci, mohl být Chaplin obviněn za to, že převezl mladou dívku přes hranici Států za účelem sexu, takže byl nakonec souzen na základě paragrafu o obchodu s bílým masem. Odsouzen nakonec nebyl, ostudu měl ale pořádnou a jeho kariéře to rozhodně nepomohlo. Vykoupit se před očima veřejnosti chtěl filmem Pan Verdoux. Bohužel ani tentokrát se nevyvaroval troše té socialistické agitky.
Slavný film Diktátor
V roce 1952 se vypravil do Evropy, aby se zúčastnil londýnské premiéry svého filmu Světla ramp. Spojené státy se mu mezitím rozhodly neprodloužit vízum. Nezbylo mu tak nic jiného, než na starém kontinentu zůstat. Do Ameriky se již podíval pouze ve chvíli, kdy si přebíral Oscara za celoživotní přínos filmu. Nadále sice natáčel, žádného globálního úspěchu ale již nedosáhl. Jeho filmy byly totiž zakázané ve většině států Ameriky.
Osm dětí s mladičkou manželkou
Charlie se usadil ve švýcarském městečku Corsier-sur-Vevey, které se nachází v kopcích nad Ženevským jezerem nedaleko Lausanne. Společnost mu dělala jeho čtvrtá manželka Oona, dcera dramatika Eugena O'Neilla, jíž si vzal v roce 1943. Nevěstě tehdy bylo pouhých osmnáct let, zatímco Chaplin již oslavil čtyřiapadesáté narozeniny. Vztah byl ale nakonec šťastný a vzešlo z něho rovnou osm dětí. Na konci života slavný komik prodělal řadu mozkových příhod. Ještě pár měsíců před smrtí však začal pracovat na filmu o jihoamerické dívce, které přes noc narostou andělská křídla a je proto vystavena šikaně a útlaku veřejnosti. Snímek již nestačil dokončit. Dne 25. prosince 1977 ve věku osmdesáti osmi let zemřel ve svém domě na následky další rozsáhlé mrtvice. O čtyři dny později se odehrál jednoduchý skromný pohřeb a rakev s tělem byla pohřbena na místním hřbitově. Jenže slavný herec ani po své smrti nenašel klid.
Když 2. března roku 1978, tedy necelého čtvrt roku po hercově skonu,dorazili místní vesničané na hřbitov, zůstali v šoku. Tam kde se nacházel Chaplinův hrob, byly hromady vykopané hlíny a zela prázdná jáma. Rakev i s tělem byla pryč. Bylo jasné, že zloději museli rakev odtáhnout poměrně daleko do auta. V poklidné malé vesnici to vyvolalo šok. Na místo dorazili policisté a zpráva se dostala snad do všech místních i světových médií. Verzí, co za děsivou krádeží stálo, kolovalo rovnou několik. Jedni se domnívali, že tělo museli ukrást fanoušci, kteří jej chtějí uchovat jako relikvii. Druzí byli přesvědčeni, že za činem stojí místní antisemité, neboť se říkalo, že byl Chaplin Žid a někomu tak mohlo vadit, že je pohřben na křesťanském hřbitově. Jiní pro změnu tvrdili, že ostatky vzali neonacisté, neboť se chtěli Chaplinovi pomstít za jeho snímek Diktátor, ve kterém zesměšňoval samotného Adolfa Hitlera.
Dva pitomci vymysleli plán
Švýcarské policii a Interpolu trvalo vyšetřování asi deset týdnů. Dlouho se nedařilo najít jakoukoliv stopu. Policejní šetření narušovaly také anonymní telefonáty s nepravdivými informacemi. Součástí telefonátů bylo kromě lživých údajů, kde se tělo nachází, také vyhrožování Chaplinově rodině. Syn Eugene Chaplin vzpomínal, že atmosféra v domě byla velmi napjatá, zejména proto, že několik dní po krádeži Chaplinova těla byl unesen a zavražděn italský politik Aldo Moro. Brzy se ale ukázalo, že za krádeží stojí dvojice břídilů. Chaplinově vdově Ooně totiž začal volat muž, jenž ji žádal, aby zaplatila výkupné šest set tisíc dolarů a mrtvého manžela jí vrátí. Představil se jako pan Rochat. V následujících týdnech zloději zavolali Ooně a jejímu právníkovi celkem sedmadvacetkrát. Vdova ale na jejich požadavky odmítala přistoupit. „Charlie by si pomyslel, že je to směšné. Můj manžel je v nebi a v mém srdci,“ dala jasně najevo, že nic platit nehodlá.
S manželkou Oonou v roce 1972
Vyděrači začali licitovat a požadovanou částku neustále snižovali. A když slevili na dvě stě padesát tisíc dolarů, začalo být i policistům, kteří hovory dávno monitorovali, naprosto jasné, že jde o akci amatérů. Okolo pachatelů se začala stahovat smyčka. Policie bedlivě sledovala asi dvě stě telefonních budek v okolí a nakonec jednoho ze zlodějů chytila přímo při telefonátu. V poutech skončili dva automechanici – imigranti. Polák Roman Wardas a Bulhar Gančo Ganev. Rakev s Chaplinem byla ukryta v kukuřičném poli, asi kilometr od vilky, kde slavný komik dožil. Farmáře, kterému pole patřilo, velmi překvapil policejní vpád na jeho pozemek a byl zpočátku kvůli prohlídkám rozzuřený, nakonec však uctil umělce pamětní deskou.
Nakonec skončil zalitý v betonu
Oba zadržení při výslechu svorně tvrdili, že ostatky nechtěli jakkoliv poškodit. Prý jen doufali, že si přijdou na pěkné peníze a otevřou si autoservis. K činu je měl údajně inspirovat novinový článek. Čtyřiadvacetiletý Wardas u soudu řekl, že přišel o práci a zhruba v té době zcela náhodou narazil na senzační zprávu o ukradení rakve s ostatky v Itálii. „A tak mě napadlo, že ukryju tělo Charlieho Chaplina a vyřeší to všechny mé problémy,“ řekl při soudním líčení. Se svým plánem se svěřil kamarádovi, osmnáctiletému Ganevovi, o němž kriminalisté později napsali, že je mdlého rozumu. Bulhar neodmítl a na celé akci se podílel. Manipulace s rakví ani jednomu z nich nečinila problémy. „Nepociťoval jsem to jako hnusné, když jsem otevíral rakev. Původně jsem to chtěl schovat hlouběji do té samé díry, kde byl pohřben, ale pršelo a země byla příliš těžká,“ popsal Wardas.
Chaplinův hrob
Soud jej jako mozek celé operace odsoudil na čtyři a půl roku těžkých prací. Přihlouplý Ganev dostal osmnáctiměsíční podmínku, protože soud rozhodl, že měl na celém zločinu menší podíl.
Po nalezení ostatků rodina Charlieho Chaplina opětovně pohřbila na stejném místě. Hrob ale daleko lépe zabezpečila. Rakev zalila betonem, aby se již více nemohlo opakovat nic podobného. Podle příběhu byl dokonce v roce 2014 natočen film Cena slávy. Francouzská komedie, kterou režíroval Xavier Beauvois, vypráví ságu o marginálních přistěhovalcích, kteří za výkupné vykopali rakev slavného herce. Rodina Chaplinových natáčení filmu podpořila, umožnila přístup do archivů a dokonce dovolila použít filmové ukázky a zvukové stopy svého slavného člena.
Zdroje:
