Článek
Dnes už si na ni může divák zavzpomínat jen díky filmům, v nichž ztvárnila samu sebe. Právě tato dáma nastavuje z televizní obrazovky zrcadlo soudobé společnosti v dodnes velice populární komedii režiséra Jiřího Menzela Vesničko má středisková. Před kamerou se mihla jako televizní hlasatelka i v řadě jiných filmů, kupříkladu v komedii Petra Schulhoffa Zítra to roztočíme, drahoušku…! Ostatně Zdena Vařechová byla vystudovanou herečkou, zasáhl ale osud.
Hereckou kariéru zmařil úraz
Budoucí hlasatelka se narodila v roce 1939 v Brně. Na přelomu padesátých a šedesátých let studovala ve svém rodném městě herectví na JAMU. Jejím spolužákem byl i budoucí herec a režisér Oldřich Vlček, za kterého se posléze provdala a porodila mu dvě děti, dceru Markétu a syna Ondřeje. Po škole nastoupila do divadla v Opavě, kde její kariéru bohužel překazil těžký úraz. Na podzim roku 1964 utrpěla vážná zranění při havárii divadelního autobusu. Měla rozdrcenou pánev a loket, žíně ze sedadla se jí dostaly do ran a způsobily sepsi. Zachraňovaly ji ty největší lékařské kapacity v Brně. Zdena přežila, ale když se pokusila vrátit na jeviště, fyzicky to již nedokázala zvládnout.
V roce 1967 získal Oldřich Vlček angažmá v Národním divadle a rodina přesídlila do Prahy. Pak ale přišel rok 1968 a Vlček se nebál veřejně vyjádřit svůj názor na srpnovou okupaci, nesměl pak hrát ani režírovat, a tak zůstal doma a hlídal děti. Paradoxně ve stejné době začala Zdena dělat kariéru v Československé televizi. Dostala se tam v době, kdy řada dosavadních osobností televizní obrazovky byla shledána jako politicky nespolehlivá a musela odejít. Brzy se ukázalo, že nová posila je velkou profesionálkou. Disponovala kultivovaným projevem, dokonalou dikcí, vždy byla dokonale připravená, perfektně upravená a učesaná. Stala se velkou favoritkou ústředního ředitele Československé televize Jana Zelenky, velice si ji oblíbil i samotný prezident republiky Gustáv Husák. Veškeré důležité politické události na obrazovce ohlašovala výhradně ona. Na prezidentovo výsostné přání to byla také ona, kdo pravidelně uváděl Husákův projev k Novému roku. Denní službu měl často úplně jiný hlasatel, ale věta „Milí diváci, nyní vystoupí prezident republiky a generální tajemník ÚV KSČ“ patřila pokaždé jenom jí.
Neschopenka nepomohla
Vedení jí jako elitní hlasatelce dokonce v osmdesátých letech svěřilo propagandistický pořad Křeslo pro hosta, v němž se střídaly populární osobnosti, aby pozvedly náladu národa a vysvětlily mu, jak se má skvěle a jaké ho čekají zářné zítřky. Když pořad opustil původní moderátor Vladimír Menšík, ředitel televize Jan Zelenka se rozhodl, že ho nahradí právě Zdena Vařechová. Podmínil to však jejím vstupem do KSČ. Ona souhlasila a spolu se členstvím přijala i funkci vedoucí hlasatelského sboru. Její postavení se začalo zdát neotřesitelným, což způsobilo, že jí řada jejích kolegů nemohla přijít na jméno. Zdena, jak později vzpomínal její manžel, byla navíc velmi přísná a dbala na základní pravidla dikce a sem tam vyčetla chyby.
V jejím Křesle pro hosta se vystřídala celá řada známých osobností. Usedli do něj mimo jiné kupříkladu populární herec Jaroslav Moučka, houslový virtuos Václav Hudeček či dokonce Karel Gott. Když měl na konci osmdesátých let na sté Křeslo pro hosta usednout tehdejší generální tajemník ústředního výboru KSČ Miloš Jakeš, podařilo se Zdeně získat dlouhodobou neschopenku. „Pak pro ni ale přijeli k nám na chalupu, doslova ji unesli a v Praze ji za pomoci špiček StB přiměli k loajalitě včetně vynuceného odsouzení tehdejší petice Několik vět,“ řekl před časem Oldřich Vlček. To špatné vztahy na pracovišti ještě prohloubilo.
Poté co se na konci osmdesátých let začala společenská situace pomalu uvolňovat a v létě roku 1989 odešel ředitel Zelenka, ztratila pevnou půdu pod nohama i Zdena Vařechová. Televizní obrazovky musela opustit, údajně si její odchod vynutili sami kolegové. Nějakou dobu pracovala v televizi jako telefonistka a pomalu a jistě začala upadat do zapomnění. Hlasatelka, která vstupovala dvacet let téměř denně statisícům lidí prostřednictvím obrazovky do života zemřela bez většího zájmu veřejnosti v roce 1999 ve svém rodném Brně, ve věku pouhých šedesáti let na rakovinu plic.
Zdroje:
