Článek
Zdeněk Martínek přišel na svět 29. listopadu 1923 v Plzni. Pocházel ze živnostenské rodiny. Jeho otec provozoval obchod s látkami a očekávalo se, že Zdeněk firmu jednou převezme. Toho ale více lákaly divadelní múzy. Přes naléhání otce jim nedokázal odolat. V roce 1941 se přihlásil na pražskou Státní konzervatoř, kterou řádně ukončil o pět let později. Nejprve ještě musel absolvovat povinnou základní vojenskou službu, poté mu již v cestě za snem nic nebránilo.
Skončil na Kladně
Vystřídal několik divadelních angažmá. Začínal na scéně Vinohradského divadla, odkud po dvou sezónách přešel do Městského divadla pro mládež, kde se zdržel další dva roky. V roce 1953 posílil soubor Divadla S. K. Neumanna, pak dva roky strávil v Městském oblastním divadle na Kladně, načež se znovu vrátil do Divadla S. K. Neumanna. Rok 1962 již zažíval na jevišti Státního divadla v Brně, kde setrval až do roku 1965. Dva následující roky odehrál v legendárním Krejčově Divadle Za branou. Dále pokračoval s hereckou dráhou v Činoherním klubu, až konečně po několikaletém hostování na různých scénách zakotvil v roce 1976 v kladenském divadle, které se mezitím přejmenovalo na Divadlo Jaroslava Průchy. Kladnu zůstal věrný až do roku 1985, kdy se odebral na zasloužený odpočinek.
První zkušenosti před kamerou získával v budovatelských filmech padesátých let. Objevil se například ve Zvonech z rákosu či Karhanově partě, kde představoval brusiče Bohouše. Poté již hrál ve filmech různých žánrů. V Kozderu se převtělil v Plaveckém mariáši, pacientem snícím o lojových škvarcích byl v Dobrém vojáku Švejkovi. V navazujícím snímku Poslušně hlásím se pro změnu stal vojenskou stráží u soudu. V šesté dekádě svoji tvář propůjčil německému lékaři v Kachyňově snímku Ať žije republika nebo rotnému VB v krimifilmu Po stopách krve.
Svědek ze Smrti stopařek
Martínkova filmografie se začala úspěšně rozrůstat v sedmdesátých letech, byť opravdu velkou a nezapomenutelnou roli nikdy nedostal. Jako ministra jej diváci mohli zaznamenat v komedii Pane, vy jste vdova, jedním ze šlechticů v králově družině byl v Noci na Karlštejně, profesorem Kovandou se stal v Diagnóze smrti. Rád s ním spolupracoval již zmiňovaný Karel Kachyňa, jenž ho mimo jiné obsadil i do svého slavného snímku Sestřičky či do dramatu Pavlínka. Ke konci života hrál Martínek často různé nevrlé dědky. Diváci si jej jistě pamatují z detektivního filmu Smrt stopařek, kde představoval starého lesníka Hoška. Byl to právě onen muž, kterému přišlo divné postavení vrahova vozu na skládce a později se tam šel ze zvědavosti podívat a našel zavražděné dívky. Nedokázal si ale vybavit ani barvu vozu a neznal ani jeho značku. Nakonec z rozrušení zemřel. Zajímavostí je, že Martínkovi bylo v době, kdy se film natáčel, pouhých padesát pět let. Díky své fyziognomii však působil daleko starším dojmem.
Díky častým reprízám si herecké umění Zdeňka Martínka můžeme připomínat i v komedii Jak básníci přicházejí o iluze, kde je v úloze vrátného na kolejích. Jeho úplně posledním vystoupením před kamerami se stala role profesora Hulíka v dramatu Uzavřený okruh, který přišel do kin v květnu roku 1989.
Zdeňka Martínka ráda využívala i televize. Několik poměrně výrazných rolí vytvořil v politicky angažovaných seriálech. Kupříkladu v Synech a dcerách Jakuba skláře se stal komunistou Floriánem. Diváci si jej ale mohou pamatovat i ze seriálů Nejmladší z rodu Hamrů či Rodáků.
Herec býval angažován rovněž jako spíkr dokumentárních a krátkých filmů a spolupracoval i s rozhlasem. Kromě hraní se věnoval i olejomalbě. Po roce 1989 se stáhl do ústraní. Ještě v roce 1995 ale obdržel Cenu Senior Prix. Zemřel 19. listopadu 1999 v Praze, deset dní před svými šestašedesátými narozeninami.
Zdroje:
