Článek
Genelle pracovala v 64. patře Světového obchodního centra, kde sídlil Přístavní úřad New Yorku a New Jersey. 11. září 2001 byla v zaměstnání jako každý den, když pocítila, že se budova otřásla. Šla se tedy podívat k oknu, co se děje. V první chvíli ji napadlo, že jde o zemětřesení, na které byla zvyklá ze svého domova. To, co viděla ji však zneklidnilo. K zemi padaly trosky a ve vzduchu poletovaly tuny papíru. Pak se třes uklidnil.
Podle manažera měli všichni počkat, až zjistí, co se děje. Někteří zaměstnanci přesto začali utíkat. Genelle se přesunula s několika dalšími do konferenční místnosti a čekala, jak se situace vyvine. Právě tam se z televizních obrazovek dozvěděli, že jde o teroristický útok. Genelle volal přítel a chtěl, aby okamžitě odešla. Jenže v tu chvíli napálilo letadlo do druhé věže. Moc času na záchranu nezbývalo. To si však mnoho lidí uvnitř neuvědomovalo.
Výtahy nefungovaly, zbývalo schodiště
Byl to okamžik, kdy přestaly fungovat výtahy. Lidé se museli evakuovat po schodišti. Jenže sejít 64 pater není jen tak. Na tak dlouhý sestup dolů je potřeba čas. A ten Genelle ani ostatní neměli. Genelle měla navíc na nohách boty na vysokých podpatcích a bolavá chodidla. Během sestupu po schodech se severní věž zhroutila. Genelle se ocitla sama mezi troskami na úrovni třináctého patra. Na záchranu čekala dlouhých 27 hodin. Pravou nohu měla rozdrcenou a obličej popálený. Hlavu měla zaklíněnou mezi dva betonové sloupy. Nemohla se pohnout. A nezbývalo než čekat na zázrak. Tehdy už ani nedoufala. Nakonec se ji podařilo povytáhnout hlavu, jenže přitom si strhávala vlasy. Beznaděj. Smrt byla blízko.
Genelle Guzman-McMillan (in blue dress) was the last person to be pulled alive from the World Trade Center rubble in New York after the Sept. 11, 2001 terrorist attacks.
Posted by Jeff Evangelist on Friday, September 10, 2021
Myslela na svou malou dceru
Bylo to pro ni těžké. Nikdo nepřicházel a ona propadala depresi. Jenže pak pomyslela na svou dceru, přítele a maminku a měla chuť za svůj život ještě trochu bojovat. Jenže jak? Nikdo nikde. Ticho. A jen ona sama. Když už byla takřka smířená s tím, že v sutinách zemře, ozval se nad ní hlas. „Jmenuji se Paul. Jen vydrž. Dostanu tě odtamtud.“ Zázrak. Anděl strážný ji chytil za ruku a o chvíli později už Genelle pomáhal také záchranný tým. Následně se dostala do nemocnice.
Z počátku to vypadalo, že přijde o rozdrcenou nohu. Ale po čtyřech těžkých operacích se začalo blýskat na lepší časy. V nemocnici strávila Genella měsíc. Poté se vdala za svého přítele a celá rodina se přestěhovala na Long Island. Před pár lety se však vrátila k pamětní kašně na místo neštěstí. Mezi záchranáři hledala Paula. Jenže oni ji řekli, že nikdo takový u nich nepracuje. Genelle je proto přesvědčená, že se ji opravdu zjevil anděl.
Napsala o tom knihu
Genelle svého hrdinu prozatím opravdu nenašla. Byl to anděl strážný? Nebo jen nějaká představa v její hlavě, která ji dodávala sílu než si ji všimli záchranáři? Nebo kdo ji to vlastně držel za ruku? Nikdo neví. Pokud vás však její příběh zajímá, přečtěte si knihu Anděl v troskách, kterou žene v roce 2011 vydala, a ve které hovoří právě o zázraku, který se ji přihodil. Vždyť právě Genelle byla poslední zachráněnou z trosek věží.
Zdroj:
