Článek
Hodný Strýček ze Sence
Rok 1948. Z Československa se snaží uniknout mnoho lidí na Západ. Převaděči jsou pro ně často jedinou možností, jak se dostat ven. Podobnou nadějí byl pro mnohé také Hubert Pilčík ze Sence u Plzně. Jeho sousedům nikdy nebylo divné, když se okolo jeho domu toulali cizí lidé. Nikoho ani nenapadlo, že působí jako převaděč.
Často se totiž toulal po lesích a sbíral bylinky. A ty pak rozdával známým i turistům. Říkalo se mu Strýček. Nikoho by ani nenapadlo, že se podílí na něčem tak nelegálním jako je převaděčství. A už vůbec by rozhodně nikdo netipoval, že řadu lidí nepřevedl přes hranice, ale na onen svět. Mírně řečeno. Jeho činy byly totiž opravdu brutální.
Mrtvola v pískovně
V roce 1951 našly děti v pískovně kousek od Sence mrtvolu ženy. Policistům bylo hned jasné, žena nezemřela přirozenou smrtí. Byla polonahá a v ústech měla zbytek roubíku. Na krku smyčku z provazu. Kdo to byl, nebylo jasné. Jisté bylo, že žena zemřela už před několika měsíci. Policistům k identifikaci těla pomohly zubní korunky. Jeden z plzeňských zubařů poznal svou práci a identifikoval Renatu Balleyovou.
Šlo o fotografku z Plzně a dceru bohatého podnikatele Emanuela Balleye. Jeho popis přitom odpovídal ohořelé mrtvole z opuštěné hájenky, kterou policisté našli před několika měsíci. Policisté věděli, že muž neuhořel náhodou. Bylo jisté, že ho někdo polil hořlavinou a uhořel zaživa. Bohužel se jim však nepodařilo určit totožnost muže. Bylo jen jasné, že šlo o muže vysokého asi 170 centimetrů s věkem kolem 50 a 60 lety. Až když našli a identifikovali Renatu, šli policisté za příbuznými a došlo také k identifikaci Emanuela.
Oba byli pohřešováni a s nimi ještě dvanáctiletá Daniela. Policie proto vyslýchala rodinné příslušníky. Mezi nimi i Renatina milence. On byl nejprve mezi podezřelými, nicméně potom jim prozradil, že se vydal za její tetou do Plzně a ta mu řekla, že Renata s otcem a neteří uprchli do západního Německa. Policii tuto informaci teta ze začátku potvrdit nechtěla. Myslela si, že je vyslýchaná kvůli nelegálnímu přechodu hranic. A sama chtěla zdrhnout. Když ji policisté řekli o nálezu těl, vypovídala.
Měl jim pomoci Strýček
Teta vypověděla, že jim měl s přechodem hranic pomoci muž, který si říkal Strýček. Věděla, kde bydlí a navíc prozradila, že zatímco Renata a Emanuel měli přejít hranice v březnu, neteř za nimi měla dorazit v květnu. Jenže byla nezvěstná. A její tělo se také nenašlo. Za to policie nakonec získala dívčin dopis. Psala ho vlastní rukou a tvrdila, že je celá rodina v pořádku v Německu. Divné však bylo, že dopis nepřišel poštou, ale přinesl ho nějaký muž osobně.
Policisté se převlékli do montérek a pod záminkou výměny elektroměru nakráčeli k Hubertu Pilčíkovi domů. Ostatní je jistili v okolí domu. To, co v domě našli, je pravděpodobně velmi překvapilo. V kozím chlívku našli zuboženou dvanáctiletou Danielu, neteř mrtvé Renaty. Nelidsky týraná dívka Strýčkovi věřila, že ji převede přes hranice. Pilčík dívce vyprávěl, že Renata a Emanuel už na ni čekají. Nepřevedl ji. Místo toho dívku přivazoval k dřevěným prknům a hlavu zavíral do bedny s dvojitými stěnami. Ty vycpal hadry, aby nebyl slyšet dívčin křik. Dýchat mohla dívka jen kovovou trubičkou protaženou skrz bednu.
Brutální týrání
V bedně trávila neuvěřitelných 16 hodin denně dva měsíce v kuse. Strýček ji mezitím brutálně znásilňoval, ale také mučil hlady a týral. Její prosby a křik nikdo neslyšel. Ani nemohl, přes dvojitou bednu a hadry. V domě však nebyla jen dívka, ale také spoustu cizích věcí. Šperky, zavazadla, doklady…Dodnes nikdo neví, kolik obětí měla ta bestie na svědomí. Policisté jich prokázali pět. Kromě Renaty a Emanuela zavraždil také Lubomíra Krauze a jeho ženu Evu.
V domě policisté našli jejich kufry a tělo našli ve vyhořelé hájence kousek od Mariánských Lázní. Poslední obětí, kterou muži zákona Pilčíkovi dokázali, byl Jan Hůrka. Obchodních, jehož doklady a umělý chrup, našla policie u Pilčíka doma. K této vraždě se Strýček dokonce přiznal. Důvod vražd byl prostý. Peníze. Malou Danielu sice týral a zneužíval, ale své oběti vraždil čistě ze zištných důvodů. Vybíral si bohaté a okrádal je.
Žena o tom věděla
Pilčík měl o jedenáct let mladší manželku, ta podle všeho o jeho činech věděla. Ostatně byla odsouzena za spoluúčast na pět let. Ale nepřiznala se. Až po nátlaku policie řekla, že o vraždách něco málo věděla. Mlčela údajně ze strachu z muže. Pilčík toho policii také moc neřekl. Mlžil a pak se pár dní po zatčení oběsil na kapesnících. Tedy tak zní oficiální verze. Existuje totiž také podezření, že Pilčík zemřel na následky bití při výsleších.
Jeho hlava je v muzeu
Nikdo úplně netuší, z jakého důvodu byla Pilčíkovi po jeho smrti oddělena hlava od těla. Faktem však je, že byla zakonzervována a dlouhé roky patřila do sbírky Ústavu soudního lékařství Fakultní nemocnice Plzeň. Ta ji před několik lety přenechala Muzeu Policie ČR. V policejním muzeu je tak Pilčíkova hlava a také speciální upínací zařízení, ve kterém týral dvanáctiletou Danielu.
Zajímavostí je, že do domu po Pilčíkovi se dlouho nechtěl nikdo nastěhovat. Kdo by také chtěl žít v domě, kde docházelo k násilí? Kdo by chtěl ulehat za zdmi domu, který si s sebou tiše nese hrůzy. Lidé se báli okolo dokonce jen procházet. Jako by dům mohl za to, co se dělo uvnitř. Nakonec se do domu nastěhoval symbolicky policejní inspektor, který kauzu vyřešil.
