Článek
Podle soudů to nelze
Soudy konstatovaly, že přespávání ani pobyt na JIP není možný. „Krajský soud zdůraznil, že právo nezletilého pacienta na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce a právo na umožnění pobytu zákonného zástupce nejsou kvalitativně totožná. Pobyt zákonného zástupce je podmíněn podmínkou vybavenosti zdravotnického zařízení a nejde tak o absolutní právo,“ shrnul ÚS a připomněl, že soudy se zabývaly i zájmy nezletilého.
Příběh nešťastné maminky
Událost, o které hovoříme, se odehrála v roce 2018 v nemocnici v Ústeckém kraji. Matka chtěla přespat u lůžka nebo v bezprostřední blízkosti. Nežádala postel. Zdravotníci jí umožnili u lůžka bdít, ale ne spát. Oddělení na to není prostorově uspořádané ani vybavené. Na místě problém řešila policie a matka nakonec spala na chodbě.
Zkušenost z jiné nemocnice
Také jsem měla dceru hospitalizovanou na JIP. Byla starší a v nemocnici byla již potřetí. Přesto byla vyděšená. Hospitalizovali nás v noci a umístili na JIP. Naštěstí v nemocnici, kde jsme pobývaly, bylo vedle postele křeslo, kde jsem mohla být. Hodné sestřičky mi dokonce dovolily si k dceři lehnout na postel. Bděla jsem a jen ji chtěla uspat. Přístup byl však velmi vstřícný a s ničím nebyl problém. Dokonce mi nabídli pití, které jsem ve spěchu zapomněla.
Nicméně chápu, že pokud by pokoj nebyl pro přespání uzpůsobený, nebylo by přespání možné. Přesto bych asi stejně jako maminka z příběhu trvala na tom, abych mohla být přímo u dcery. Klidně na židli nebo na zemi. Upřímně, stejně jsem nespala, jaký jsem měla strach. Nicméně na JIP jsme byli tři noci. Chápu, že delší pobyt je tak něco jiného.
Lze to změnit?
V ideálním světě bych navrhla změnit prostory tak, aby přítomnost rodiče u lůžka dítěte byla možná vždy. Chápu však, že to není možné, protože prostory nemocnic nejsou nafukovací. Určitě by však bylo žádoucí, kdyby byl alespoň nějaký prostor poblíž, kde rodič může být. Pro mne jako matku je nepředstavitelné, že budu spát na jiném patře, nebo dokonce v jiné budově na ubytovně.
Co říká pokyn z ministerstva
Ministerstvo zdravotnictví se tématem zabývalo v roce 2023. Zdůraznilo, že „separace dítěte od rodičů představuje zásadní stresor“, zatímco přítomnost rodičů má pozitivní vliv. Samozřejmě však i metodika ministerstva hovoří o podmínkách. Právo dítěte na přítomnost blízkého člověka se uplatní, pokud ho nevylučuje jiný právní předpis, nenarušuje poskytování zdravotních služeb dítěti nebo jiným pacientům, nezasahuje nepřiměřeně do práv jiných pacientů a je v souladu s vnitřním řádem.
Vliv na psychiku
Je jasné, že pobyt v nemocnici je náročný pro dospělého. Jak s tím pak má naložit dítě? Moderní pediatrické a psychologické studie hovoří o tom, že separace rodičů od dítěte představuje zásadní stresor. Není to dramatizace. Je to fakt, který v praxi ukazuje, že separované dítě má poruchy spánku a také zvýšený stresový hormonální profil. Může se projevit regrese v chování. Jde o strach ze tmy, počurávání nebo ztrátu některých dovedností.
Dále může dojít k narušení důvěry, a to nejen ve zdravotníky, ale také v rodiče. V nemocnici může také dítě hůře spolupracovat při léčbě. Navíc dítě, pokud je v nemocnici samo, nemůže samo činit rozhodnutí ani se neumí domáhat svých práv. Často ani nedokáže popsat své potíže tak, aby tomu lékaři rozuměli.
Ze zkušenosti vím, že pobyt dítěte v nemocnici je pro něj opravdu zátěž. Já svou dceru neopustila v žádné chvíli. Přesto pro ni každý pobyt v nemocnici byl těžký. Začala mít problémy s močením. Měla strach. Začala se i doma bát v posteli sama. Kvůli četným vyšetřením má strach z jehel i několik let po hospitalizaci. Nedokážu si představit, že by byť jen na pár chvil zůstala sama. Myslela by si, že jsem ji opustila. Přestala by mi věřit. Za mě vždy stojí za to prát se za svá práva. Samozřejmě je třeba respektovat prostor k léčení. Nicméně pro lékaře jsou rodiče na oddělení spíše pomoc než zátěž. Bylo to vidět v praxi, kdy jsem dceři podávala léky a šlo to snáz než z rukou personálu.
