Trojnásobný klučovský vrah Gančarčík unikal spravedlnosti 13 let

Psal se rok 1990 a bylo den před pálením čarodějnických ohňů. Byl to poslední den, kdy měla žít teprve čtyřiačtyřicetiletá Ivanka Kudláčková a její čerstvě dospělé dcery Ivana a Miroslava. Jako by jí toho život už nepřipravil dost. Jako by tragédií na jednu rodinu nebylo málo. Manžel Ivanky a tatínek obou slečen totiž zemřel, když byly děti ještě malé při drážním neštěstí, kdy explodovala odstavená cisterna Spolany Neratovice. Stal se jednou z osmi obětí tohoto neštěstí.

V sedmadvaceti letech se tedy Ivanka stala vdovou se dvěma dětmi. Vychovala je sama v domku nedaleko vlakové zastávky na trati Praha - Pardubice. Úspěšně je dovedla přes pubertu do dospělosti. Starší dcera začala pracovat jako servírka v plaňanském motorestu, mladší byla zaměstnaná v ČKD. Život měly obě ještě před sebou. Bohužel tomu však chtěl osud jinak. Ten večer byly dívky dlouho pryč. Domů se vrátily obě kolem půlnoci. Bylo to ještě poměrně brzy, protože se v obci konala zábava a vesnický život tak byl i přes pokročilou dobu v plném proudu. To ten jejich měl brzy skončit. Za jejich předčasnou smrt mohla shoda nešťastných náhod. To však ještě dlouhé roky nikdo netušil.

Dopoledne 30. dubna přišla k domku u nádraží Ivančina švagrová. Dveře byly odemčené, tak šla dovnitř. Volala a nikdo se neozýval. Zamířila do obýváku a spatřila scénu, kterou už ze své mysli nikdy nevymazala. Na koberci u křesla viděla Ivanku v tratolišti krve. Zalarmovala policii, která musela kromě Ivančina těla ohledat ještě těla obou dcer. Všechna těla měla četná bodnořezná poranění. V těle matky byly dva zlomené nože.

Technici zajistili použité zbraně. Čtyři řeznické nože, které si v domě zapomněl zdejší řezník. Zjistili, že mladé dívky byly usmrcené ve spánku a nebránily si. O svůj život bojovala jen jejich matka. Beznadějně. Dcera Mirka byla navíc sexuálně zneužita. Technici tedy zajistili sperma, a to zmrazili v přírodovědecké fakultě v Bratislavě. Byl to takový podpis vraha. Stačilo jen zjistit, komu sperma patří. Jenže to není tak jednoduché. A trvalo dlouhé roky, než se to podařilo.

Klučov je opravdu malá vesnice, kde se všichni znají. A teď se tu stala vražda. V rušnou noc, kdy mnoho místních popíjelo na zábavě. Šeptanda v obci je velká. Ale nikdo netuší, co se opravdu stalo v noci 29. dubna. Ženy mají strach. Co když vraždil někdo místní? Co když se něco podobného bude opakovat? O neštěstí si šeptají ženy ve frontě v obchodě. Některé neskrývají slzy. Nikdo nikomu nevěří. Ves obchází strach. Kriminalisté vyslechli 127 mužů od 15 do 90 let. Prověřováni byli i majitelé domků a chat v okolí. Nic. Postupem času se život vrátil do normálu. Tedy pomyslně. Pro rodinu Kudláčkových už nikdy život normální nebude. Nejprve tragédie na dráze a teď trojnásobná vražda bez pachatele. Šílené. Neuvěřitelné. Vrah nebyl dopadený dlouhých třináct let. Příbuzní i blízcí už přestávali věřit, že se mord někdy vůbec objasní. Stejně jako o začátek tohoto smutného příběhu, tak i o konec se vlastně postarala náhoda.

Gančarčík unikal spravedlnosti opravdu dlouhou dobu. Jeho čin by nikdy nebyl objasněný, kdyby nevznikla databáze, do které se vkládají vzorky DNA kriminálníků. S tím z Klučova se dlouho žádný neshodoval. Až do roku 2003, kdy moravští kriminalisté zadrželi právě Gančarčíka za napadení a znásilnění několika žen. Policisté zjistili, že jeho DNA se shoduje s tou z klučovského případu.

Policisté si proto Gančarčíka podali. Bylo na něm vidět, že dlouhé roky holduje alkoholu. Když mu policie řekla o tom, že měl spáchat vraždu, ohradil se. Zapíral. Pak viděl genetické testy. Přesto trval na tom, že nevraždil. Po nějaké době přiznal, že v domě byl, hledal peníze. Ale k vraždám se nikdy nedoznal. Tvrdil, že jedné z dcer zastavoval krvácení. Pak výpověď několikrát změnil. Když došlo k rozsudku, všichni byli překvapeni. Tak dlouho unikal spravedlnosti, měl drzost zapírat a pak ještě dostal směšný trest!

A jak se vlastně muž z Moravy ocitl právě ve středočeském Klučově? Jaroslav Gančarčík se v obci nedaleko Českého Brodu objevil vlastně náhodou. Bydlel v Brně a často cestoval vlakem do Prahy. Jeho život nebyl úplně ctnostný a ve vlaku byl bez lístku a ještě opilý. Průvodčí nad ním neměl slitování a vyhodil ho z vlaku ven. Právě v Klučově. Pokud si průvodčí po mnoha letech po činu vzpomněl, dost možná litoval, že dvaadvacetiletého mladíka raději nenechal dojet v klidu do cílové stanice. Nevědomky totiž připravil o život tři mladé ženy.

Soud Gančarčíka za trojnásobnou vraždu poslal do vězení na 16 let a 3 měsíce. Dalších 8 let 9 měsíců si měl ještě odsedět za znásilnění na Moravě. Důvod prý byl, že byl souzený podle zákonů z let, kdy skutek spáchal. A tehdy byla horní hranice za vraždu stanovena na 25 let. A to si v součtu odsedět měl. Směšné, pokud vezmete v potaz to, že už v mládí byl trestaný za krádeže a vraždu spáchal poté, co byl propuštěný po prezidentské amnestii.

Člověk, který má na svědomí tři lidské životy a další zkazil svými odpornými činy, podle expertů trpí poruchou osobnosti. Je nevyrovnaný, nestálý a nezralý. Šance na jeho resocializaci je prý mizivá. Sám přiznal, že denně pije víno na litry, 20 piv a k tomu kořalku. Krade. Přesto se měl po čtvrt století vrátit mezi obyčejné lidi. Naštěstí i tady zasáhla náhoda a osud. Gančarčík zemřel před pěti lety na obtíže, které mu způsobil covid-19. Kdyby se tak nestalo, za pár let by se ocitl opět na svobodě.

Zdroj: kolinskypres.cz, epochaplus.cz, wikipedia.org, novinky.cz