Článek
Díváte se do letáků, kterých jste měli zase plnou poštovní schránku, přestože pod tím máte box přímo na letáky. Když to člověk řeknu tomu, kdo to roznáší, odkývá vám snad vše, ale stejně to znovu nacpe jinam. Skvělá akce na kuřecí maso, ovoce nebo zeleninu. Máslo už v akcích tolik nenajdete, ale stejně si člověk říká, že si ještě udělá nějaké drobné zásoby, když už má konečně pojízdné auto.
Ráno jsem úmyslně nechtěla jet, protože s poslední zkušeností s máslem, jsem raději zvolila nějakou dobu před polednem. Ve městě to vypadalo, že většina lidí směřovala právě na adventní trhy, jenomže to jsem byla na velkém omylu. Dojela jsem na parkoviště u obchodu. Posledních pár míst volných, tak jsem rychle zaparkovala, protože za mnou se už pomalu tvořila docela malá kolona a každý sledoval, kam své auto zaparkuje.
Vylezla jsem z auta a začala jsem sledovat lidi kolem sebe. Jejich vozíky byly naprosto nacpané, že jedné paní začaly věci padat na zem. S nadávkami zvedla několik potravin a k její smůle vjela s nákupním vozíkem přímo před přijíždějící auto. Řidič prudce zabrzdil a ťukal si na čelo. Starší paní na něj jen mávla, že se vlastně nic nestalo a směřovala si to ke svému autu, které zrovna stálo vedle mě. Když jsem se jí zeptala, zda se dá ještě normálně nakoupit, jen se na mě překvapeně podívala a řekla mi, že je tam hotová apokalypsa.
Já jsem s nechutí zamkla auto a vydala se vstříc nákupnímu šílenství. Po vkročení do obchodu jsem se podívala na své hodinky, v duchu jsem si nastavila čas, který tady strávím, což bylo nějakých maximálně deset nebo patnáct minut a uteču. Postupně jsem se procházela uličkami s vozíkem, ale neustále do mě někdo narážel, když jsem se ozvala, tak lidé nechápali, co po nich vlastně chci.
Sledovali nákupní seznam a poctivě si odškrtávali, co vlastně ještě potřebují. Největší zájem byl o ovoce a zeleninu. Lidé se doslova vrhali na zboží. Jedna žena začala dokonce zboží ošahávat a dávat zpět na místo. Postupně bylo cítit ve vzduchu napětí, protože se mezi s sebou začaly dvě ženy sprostě hádat.
Jedna totiž vzala do ruky ovoce, pomačkala ho a vrátila zpět. Kdyby to udělala s jedním kusem, asi by jí nikdo nic neřekl. Jenže takto zkoušela celou bednu s jedním druhem ovoce. Druhé se to nelíbilo a hlasitě jí to řekla. Jenže obě byly od pohledu velmi ostré a tak se strhla poměrně slušná výměna názorů, kdy nám všem u toho chyběl asi jen popkorn. Obsluha obchodu naštěstí byla kousek a ženy po krátké chvíli razantně uklidnila.
Ani u masa nebo pečiva to nebylo lepší. Malé děti běhaly s těmi malými vozíčky po uličkách a maminky si jich moc nevšímaly. Až po pár minutách, kdy jedno dítě narazilo do starší paní o francouzské holi, která jen sykla bolestí. Maminka se jí velice omlouvala, ale starší paní ji s poměrným klidem oznámila, že si své dítě má dobře hlídat, a nemá otravovat lidi kolem. Ta se zarazila, trochu zrudla a dítě si chytla i s vozíčkem.
Už se blížíte k pokladně, ale zase se někdo doslova kochá. Jééé, tady mají hezké dekorace. Mamii, já chci ještě tohle, néé to nebudeme brát! Musíme koupit kapra, co prodávají venku. Nezapomněli jsme ještě na brambory do salátu? Byl to docela blbý nápad, protože jsem typ člověka, který si nakupuje pravidelně, ale rozhodně se nehrne do obchodu před Vánocemi. Myslela jsem si naivně, že se to díky tomu, že je chřipkové období trochu zlepší a lidé budou doma. Byl to velký omyl.
Naštěstí jsem se dostala ven opravdu za několik minut, protože mi začala docházet trpělivost a připadala jsem si jako Grinch. Ještě jsem stihla pronést jednu větu, díky které se na mě dívala větší skupina lidí. Ta věta souvisela s tím, že Vánoce nejsou o dárcích, drahém jídle a hromadě zbytečností, ale o tom, že člověk není na Vánoce sám. Všimla jsem si jednoho tatínka, jak se na mě zadíval se zaraženým výrazem a vrátil zboží zpět do regálu. Tak skončila moje cesta do davového šílenství.
