Článek
Asi každý z nás preferuje trochu toho osobního a lidského kontaktu, když jede na parkoviště. Pokud se vám něco stane s parkovacím lístkem nebo se někde stala chyba, musíte čekat a modlit se, aby někdo přišel, protože lidé za vámi nadávají. Ještě dnes jsou města, kde se vybírá částka za parkovné, pokud si nakoupíte v daném obchodě nad určitou částku, pak máte parkovné zdarma.
Každý den nemusí být rozhodně stejný a moje dny jsou občas velmi záživné. Ten den jsem měla jet na masáž, protože si ještě stále vybírám jeden poukaz, který jsem dostala na konci minulého roku. Aby toho nebylo málo, tak se mi ten den snad všechno sypalo pod rukama, ať už to byla práce nebo mi z rukou všechno padalo, upřímně se mi ani na tu samotnou masáž nechtělo, ale bolest zad byla daleko silnější.
Jízda do města probíhala celkem pohodě na to, že bylo odpoledne a docela dopravní špička, kdy jsem několik minut stála v koloně, ale jelikož jezdím vždy dříve o několik minut, tak jsem ani už nenadávala, což moc často nedělám. Kousek od masáží, kde je skvělá paní a vždy člověku zvedne náladu je jedno parkoviště u jednoho obchodu. Cena je pro někoho vyšší, ale místo toho, aby člověk hledal místo o několik stovek metrů dál a zrovna po masáži, tak si holt vezme drobné.
Měla jsem docela radost, protože ten den bylo míst opravdu hodně, takže jsem nemusela řešit vedle koho zaparkuji. Naštěstí jsem vyštrachala drobné, no… koruny a dvoukoruny, ale lepší než tisícikoruna se kterou někteří také zkoušeli platit parkovné za hodinu. Většinou obsluha chce drobásky. Zastavila jsem a usmála se na staršího pána, který se mě zeptal, jak dlouho tam budu. Stačila jen hodina. Bylo vidět, že toho má za ten den asi taky dost, ale s radostí jsem mu oznámila, že mám drobné. Ten jen zakroutil očima a natáhl ke mě ruku. To si snad děláte srandu, myslíte si, že tady budu počítat koruny, to jste se zbláznila ne? uhodil na mě.
Já se zarazila a nechápala jsem, co je za problém. Počkejte, tak kolik jsem vám teda dala? odpověděla jsem rychle, abych někoho nezdržovala. To je jedno, dodal. V klidu jsem se nadechla, požádala jsem ho, aby mi peníze vrátil, že mu to spočítám celé. Nakonec někam odběhl, ale furt nadával. Ještě jsem dodala, jestli si bude skutečně jistý, zda jsem mu to platila, na to odpověděl, že ano. No příjemné to tedy nebylo, ale co už. Když jsem vystoupila z auta, tak mu evidentně došlo, že jsem hodně vytočená, protože jsem se kousala do jazyka, abych něco neřekla.
Po masáži mě paní uklidnila a dodala, že to je denně, že si na ty starší chlapi někdo stěžuje, že se s nimi všichni hádají, protože jsou na ně sprostí, naštěstí na mě zrovna nebyl. Když jsem odcházela a mířila zpět k parkovišti, byla jsem připravená, že se do něj pustím, protože jsem nic špatného neudělala. Ani si mě nevšiml. Po chvíli jsem u něj zastavila s autem a podávala mu lístek. On se jen zeptal: Platila jste parkové nebo ne? Na to jsem se nadechla a ostře jsem mu to vysvětlila. Teď byl on ten překvapený, kdy jen něco zamumlal a nechal mě odjet.
Občas si tak říkám, proč někteří lidé svou práci dělají a jsou nepříjemní na jiné. Osobně bych se nedivila, pokud bych měla větší bankovku, ale právě drobné, které jsem mu navíc ochotně spočítala? Nejezdím se poprvé a většinou jsem měla štěstí, že byli rádi, ale ten den jsem měla holt opravdu smůlu.
