Článek
Kdo by nechtěl mít rovné zuby? Asi každý z nás. Jenomže dřív, než si člověk nadšeně nechá udělat rovnátka, měl by si hodně pečlivě prověřit společnost ke které jde. Když mají dobré recenze, působí to solidně. Myslela jsem si to tenkrát také. Jenže nakonec se ukázalo, že se někde stala velká chyba. Tehdy jsem pracovala v kanceláři a vzala si volno. Těšila jsem se, jak si začnu užívat rovné zuby a konečně se začnu na svět usmívat. Jenže to jsem byla na obrovském omylu. Už ráno jsem měla zvláštní pocit, něco mi nesedělo. A čím víc jsem se blížila k místu, které bylo navíc dost daleko, tím víc se mi svíral žaludek. Myslela jsem, že je to jen nervozita.
Když jsem se dostavila na recepci ještě o chvilku dříve, uviděla jsem šampaňské a luxusní prostředí. U své zubařky jsem to nikdy nezažila, a to mám soukromou v Praze, kde to vypadá taky velmi dobře. Něco mi tam pořád nehrálo. Jako když vám šestý smysl dává silnou nápovědu. Na recepci mi pak řekli, ještě předtím než jsem šla na kolečko, které mě čekalo, ať si pořádně přečtu smlouvu, muzika hrála docela nahlas a já se prostě nemohu při ní tolik soustředit. Jenže jak tam tak sedíte a je člověk nervózní, tak vlastně nemáte tolik času na to, si tu smlouvu pořádně přečíst, navíc když tam jsou ještě malá písmena, na která pomalu nevidíte.
Myslela jsem si že, že jsou solidní, ale byla jsem na velkém omylu. Smlouvu jsem podepsala. Pak si mě zavolali do ordinace a už to začalo. Jedna z pracovnic mě při vyšetření tak silně chytla za pusu, že jsem měla pocit, že mi natrhla ret. Sykla jsem bolestí, ale ještě jsem dostala prakticky vynadáno, protože ona nic neudělala. Doma jsem si to jen potvrdila, protože jsem cestou zpátky domů cítila, jak mám krev v puse. Pak mě poslali do jiné ordinace. A takhle jsem chodila sem a tam několik minut, než mě vyšetřili pořádně. Aby toho nebylo málo, tak ve druhé ordinaci mladá slečna ani nevěděla, jak se pracuje s přístrojem.
Musela jsem jí to ukázat, protože moje zubařka má úplně ten samý a několikrát jsem na něm byla. Poděkovala mi, ale už jsem měla chuť odejít, měla jsem to tenkrát poslechnout. Pak si mě zavolal muž, který vypadal jako zubař, ale působil dojmem marketingového ředitele. Posadila jsem se do místnosti ve které jsem se cítila, že jdu snad na pracovní pohovor. Muž mi oznámil, které zuby mi vytrhnou. Najednou bych přišla o víc než dva zuby. Řekla jsem mu, že raději moudrák, který nepotřebuji. Striktně se mnou nesouhlasil a začal na mě vyvíjet nátlak, jenomže já smlouvu podepsala.
Doma jsem si to rozmyslela a hned jsem jim volala, že to ruším a nic nechci, protože jsem volala ještě své zubařce, a ta se zděsila do telefonu při představě, že by mi měli trhat naprosto zdravé zuby. Následoval jeden telefonát, další a další. Přehazovali si mě jako horký brambor. Nakonec jsem musela zaplatit 9 000 Kč za to, že jsem tam vlastně vlezla. A pokud to nestihnu zaplatit do určité doby, bude se částka pohybovat přes 20 000 a více, to už si přesně v tuhle chvíli nepamatuji. Poslali mi ještě elektronicky tu smlouvu a já najednou viděla ty kličky a malá písmena.
Ve výsledku se mi z toho udělalo tak špatně, že mě chytil žlučník. Myslela jsem si, že to bylo ze sendviče, který jsem snědla. Ten den jsem měla žaludek jako na vodě. Několik hodin to ze mě lítalo horem dolem. Mamka mi chtěla volat sanitku, protože nebyla už schopná se na mě dívat. Já jsem nebyla ani pomalu schopná se doplazit na záchod. Ale tvrdohlavě jsem odmítala. Aby se na mě někdo díval a nebo bych byla na kapačkách nebo něčem jiném, to se mi udělalo ještě snad hůře. Po nějaké době mi přišlo do emailu, že mi žádost přijali a nic dalšího účtovat nebudou, protože jsem to stihla ještě v termínu, který byl šibeniční, jako zázrakem nevolnost začala ustupovat.
Přesto jsem ještě dva dny byla úplně mimo. Naštěstí to vyšlo zrovna na víkend, a proto jsem si mohla odpočinout. Sice na hroznové šťávě a sucharech, ale udělalo se mi o dost lépe. V práci mi nechtěli věřit, protože tu společnost znají také. Po nějakém čase se na Facebooku objevila skupina lidí, kteří měli stejnou zkušenost s onou společností. Vzali jim těch 9 000 Kč přesně jako mně. Pak mě jednoho dne oslovila paní, která se bála, že bude platit tu vyšší částku, protože to zrovna vycházelo na víkend. Naštěstí se jí to podařilo a uznali jí to. Díky tomu jsem na několik měsíců dala tomuto tématu pokoj, ale je to pro mě bohatá zkušenost do života, kdy si vše poctivě prověřuji a čtu, i kdybych měla sedět někde o hodinu déle.
