Jiří Bartoška zemřel: Česká kultura přišla o výraznou osobnost

Dnešní den zasáhla českou kulturu tragická zpráva. Jeden z nejvýznamnějších a nejoblíbenějších českých herců, Jiří Bartoška, který se proslavil nejen v divadle, ale i ve filmu a televizi, nás navždy opustil. Bylo mu 78 let. Bartoška, jehož hlas znali diváci nejen z filmů, ale také z populárních televizních pořadů, zanechal nezapomenutelnou stopu v českém kulturním životě. Jeho herecký talent, charisma a neúnavná práce na poli divadla i filmu ho učinily ikonou nejen české kinematografie, ale i kulturního dění v České republice.

Mnozí si ho budou pamatovat především díky jeho dlouholetému působení v Divadle Na Zábradlí, stejně jako díky jeho roli prezidenta Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, který se díky jeho vedení a spolupráci s uměleckou ředitelkou Evou Zaoralovou dostal mezi nejvýznamnější filmové akce na světě. Jiří Bartoška, jehož kariéra zahrnovala desítky nezapomenutelných filmových i televizních rolí, navždy zůstane v srdcích těch, kteří ho měli možnost vidět na jevišti či na filmovém plátně. Jeho odchod je velkou ztrátou nejen pro českou kulturu, ale i pro všechny, kteří jej obdivovali.

Jiří Bartoška patří mezi nejvýraznější a nejoblíbenější postavy českého filmového světa. Jeho celoživotní vášní se stalo herectví, kterému se věnoval jak na divadelních prknech, tak před filmovou kamerou. Vystudoval herectví na brněnské JAMU, kterou úspěšně dokončil v roce 1972. Ihned po absolvování se vydal na profesionální dráhu, nejprve krátce působil v Divadle na provázku v Brně, ale už v roce 1973 nastoupil do Činoherního studia v Ústí nad Labem, kde setrval až do roku 1978. Poté se přestěhoval do Prahy, kde přijal angažmá v Divadle Na zábradlí. Tam se výrazně prosadil v moderních i klasických inscenacích.

Na podzim roku 1991 odešel spolu s velkou částí tehdejšího souboru ze Zábradlí a spoluzaložil novou scénu - Divadlo Bez zábradlí. Zde působil po boku známých herců, jako jsou Zuzana Bydžovská, Dana Morávková, Bohumil Klepl nebo Jiří Menzel. Společně vytvořili jedno z nejrespektovanějších pražských divadel, jehož představení bývají dlouhodobě vyprodaná.

Do světa filmu vstoupil v roce 1975 svou první rolí ve snímku Hřiště režiséra Skalského, kde ztvárnil postavu stavebního inženýra Luďka Turny. O dva roky později, v roce 1977, přišel pro něj zásadní zlom. Režisér Jan Schmidt mu nabídl účast v trilogii z pravěku, inspirované dílem Eduarda Štorcha. Ve filmech Osada Havranů, Na veliké řece a Volání rodu se spolu s Ludvíkem Hradílkem představili jako legendární lovecká dvojice Sokol a Havranpírko, která prochází řadou dobrodružství i dramatických situací. Ve stejném roce si Bartoška zahrál také menší roli ve válečném dramatu Stíny horkého léta. Tento film později získal hlavní cenu – Křišťálový glóbus – na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary, který Bartoška téměř o dvacet let později povede jako jeho prezident.

V následujících letech se Jiří Bartoška objevoval převážně ve vedlejších rolích v celé řadě kriminálních snímků, dramat a televizních filmů. Mezi divácky úspěšné patří například Drsná planina (1979), Sluníčko na houpačce (1981) a televizní tituly Jehla (1982) či Cukor (1982). Návrat do hlavních rolí přišel v roce 1983, kdy ztvárnil inženýra Jošta v hořké komedii Katapult. Jeho postava, unavená monotónním životem, se rozhodne zkusit vést několik paralelních vztahů s různými ženami – s cílem uniknout ze stereotypu.

Rok 1984 přinesl hereckému vytížení výrazný nárůst, a to i díky nabídce role doktora Skalky v tehdy kontroverzním seriálu Sanitka. Tento projekt si získal rozporuplné přijetí – jedni ho označovali za „socialistické veledílo,“ druzí v něm viděli kultovní záležitost. Podobné diskuse vyvolal i další populární seriál My všichni školou povinní.

K padesátému výročí Barrandovských filmových studií vznikl dokumentární film Barrandovské nocturno aneb Jak film zpíval a tančil, ve kterém se sešla řada předních osobností české herecké a hudební scény. Nechyběli ani představitelé tehdejšího kulturního vedení a důležité figury minulého režimu.

Po dvou rozsáhlých seriálových projektech přišel v roce 1985 titul, který si popularitu udržuje dodnes. Dobrodružný seriál Slavné historky zbojnické se věnuje příběhům českých, maďarských a francouzských zbojníků, a stal se divácky oblíbeným díky atraktivnímu tématu i silnému hereckému obsazení. Ve stejném roce se Bartoška představil také v hlavní roli úspěšného psychologického dramatu Tichá radost.

V roce 1987 si zahrál po boku Magdy Vašáryové v dramatu Južná pošta, které zachycuje poválečnou realitu na jižním Slovensku. Jedním z vrcholů jeho filmové kariéry se stala hlavní role ve slavné adaptaci románu Eduarda Basse Cirkus Humberto (1988). V době, kdy se v tehdejším Československu začínala rýsovat politická změna, vznikal pod vedením režiséra Františka Filipa jeden z nejvýraznějších televizních seriálů své doby, v němž kromě Bartošky hráli i Jan Hanzlík, Josef Kemr či Radoslav Brzobohatý.

Rok 1989 přinesl další výraznou roli, tentokrát ve filmové adaptaci hororové komedie Strašidlo cantervillské podle Oscara Wilda, kde se objevil po boku Jiřiny Bohdalové. V roce 1991 následovalo úspěšné tragikomické drama Hřbitov pro cizince scenáristy Jiřího Hubače, vyprávějící o osudu dvou českých letců, kteří se po návratu z Anglie střetávají s tvrdou realitou. V roce 1993 se Bartoška znovu spojil s Hubačem, tentokrát ve snímku Hostina, kde hrál po boku Ivany Chýlkové.

Druhá polovina devadesátých let byla pro Jiřího Bartošku velmi úspěšná. V roce 1998 natočil dvě výrazná díla: komediální drama Stůj, nebo se netrefím a historické drama Je třeba zabít Sekala. Právě za roli pátera Flora v Sekalovi získal svou první nominaci na Českého lva. V roce 1999 následoval oceňovaný snímek Všichni moji blízcí, válečné drama situované do období po podpisu Mnichovské dohody. Film získal Českého lva za nejlepší film roku, a Jiří Bartoška byl oceněn za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli.

V novém tisíciletí se Jiří Bartoška opět spojil s Ivanou Chýlkovou v televizním filmu Hodina pravdy a ztvárnil hlavní role ve filmech Ideální manžel (2001) a Falešné obvinění (2004). Ve vedlejší roli zaujal i ve snímku Příběhy obyčejného šílenství (2005) od Petra Zelenky. V jedné z nejlepších porevolučních pohádek, Anděl páně, ztvárnil postavu Pána Boha. Dnes se Bartoška věnuje natáčení třetí série seriálu Nemocnice na kraji města – Nové osudy a očekává se i jeho účast ve filmu Don Quijote v Čechách. Od roku 2006 se jeho charismatický hlas pravidelně objevoval na televizních obrazovkách, kde společně s Miroslavem Donutilem uváděli úspěšnou cestovatelskou sérii Na cestě po pro Českou televizi.

Kromě herectví v Divadle Bez zábradlí se Jiří Bartoška od roku 1994 věnoval i organizaci Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, kde zastával funkci prezidenta. Spolu s uměleckou ředitelkou festivalu, evropskou filmovou kritičkou Evou Zaoralovou, se jim podařilo přetvořit festival v jedno z nejvýznamnějších filmových setkání na světě, které se těší stále rostoucímu zájmu nejen domácí veřejnosti.