Král Artuš: Legenda britské historie

Postava krále Artuše se poprvé objevuje roku 830 ve spisu Historia Brittonum, který by sepsán velšským mnichem Nenniem. Tento text popisuje dvanáct bitev, jichž se měl slavný válečník zúčastnit, přičemž nejslavnější byla bitva o Mons Badonicus, pravděpodobně v jižním Walesu, kde Britové porazili pod vedením Artuše právě anglosaské vojsko a na dlouhou dobu tak zastavili jejich expanzi. Důležité bitvě se však věnuje i mnoho dalších dobových autorů (De Excidio et Conquestu Britanniae, Anglosaská kronika) a žádný z nich velitele jménem Artuš nikde nezmiňuje.

Největší zásluhou na popularizaci legendy o králi Artuši má spis, který byl sepsaný ve 12. století anglickým knězem Geoffreyem z Monmouthu (Historia Regum Britanniae - Dějiny britských králů). V této knize vystupuje postava Artuše jako ochránce Británie pro lidským i nadpřirozeným nepřátelům a dostává tak více legendární nádech. Artuše pak můžeme nalézt u v dalších, zejména velšských legendách, které se často velmi liší, a dokonce si odporují. Nezapomněli jsme ani na Merlina, který je spojován s králem Artušem, ale toho jsme zmiňovali v předchozím článku.

Artušovská legenda se soustředí na krále Artuše a jeho rytíře, kteří jsou spojování s mýtem o kulatém stolu. Ten symbolizoval rovnost mezi všemi jeho členy, nikdo z nich neměl výsadní postavení. Zánik tohoto řádu přineslo pátrání po svatém grálu, které vedlo k četným ztrátám a rozkladu jednoty. Mezi nejvýznamnější rytíře patří Lancelot, Gawain a Perceval, kteří jsou ústředními postavami legend.

Podle pověsti měl mít tento stůl sto padesát míst, které nebyly pokryty vždy ve stejnou dobu. Bohužel je král Artuš podveden svou manželkou, kdy vztah se sirem Lancelotem odhalí dva z potomků krále Lota, Agravain a Mordred. Následně Lancelot uprchne, zatímco Artuš svou manželku Guineveru odsoudí ke smrti upálením na hranici. S vědomím toho, že se Lancelot a jeho rodina pokusí popravu překazit, Artuš vyšle mnoho svých rytířů, aby hranici střežili, rytíř Gawain se odmítne zúčastnit. Lancelot dorazí, a nakonec královnu zachrání.

V první polovině 20. století mezi historiky převažoval názor, že král Artuš byl skutečnou historickou osobností, přestože jeho příběhy získaly v průběhu času spíše charakter legend. Většina dnešních historiků se však shoduje, že údajne nikdy neexistoval. Jedinými prameny jsou raně středověké texty, které mají silně mytologický a nadpřirozený charakter, a navíc si často odporují, kdy si navíc vzájemně odporují.

Přestože se v průběhu dějin objevilo několik nápisů na kamenech, které Artuše zmiňují (hrad Tintagel, kříž z Glastonbury), všechny byly následně určeny jako padělky. Na základě současných poznatků můžeme konstatovat, že král Artuš i jeho rytíři kulatého stolu patří do světa legend a mýtů. Tato představa se však může kdykoliv změnit, stačil by jediný archeologický nález. Ostatně i slavná Trója byla dlouho považována za mytickou existenci, než byla skutečně objevena.