Článek
Mnoho lidí se setkalo s nepříjemným úředníkem nebo dokonce úřednicí. V mnoha případech vztek obyčejného obyvatele daného města během krátké chvíle přeroste až v agresivní chování, kdy mohou být přivoláni na místo i policisté. Stavební úřad a některá povolení trvají obvykle déle, než člověk sám předpokládá. Čas běží, peníze nemáte nazbyt a někdo za kancelářským stolem vaši věc neustále protahuje. Jak to ale dopadne, když staršímu muži rupnout doslova nervy?
Napětí
Byl klasický úřední den, od rána panovalo nějaké divné napětí a lidé byli podráždění. Hlasitý křik, nepříjemné výrazy a dokonce i nějaké sprosté nadávky padly na hlavu jedné úřednice. Blížilo se pomalu poledne, když do dveří vešel jeden postarší muž. Docela nenápadný v ošoupaném oblečení, ale za to s několika papíry. Rozložil si je na malém stolku a něco si pro sebe neustále mluvil.
Dokument
Povolení
Ostatní přihlížející jej začali po chvíli sledovat. Otočil se na jednu stejně starou postarší dámu a vyprávěl jí, jak čeká na povolení, kdy si dělá úpravy na domě a přistavuje garáž na zahradě. Prý na to potřebuje povolení a kde si, co si. Jedny podklady přinesl, ale nebylo z nich zřejmé o co se jedná. Nakreslil proto i některé svoje plánky, aby dotčená úřednice viděla, jak to bude vše vypadat v konečné verzi. Od syna si nechal vyhotovit další věci, protože je z mladší generace a údajně se ve všem vyzná.
Číslo, které si vzal před půl hodinou, se najednou rozsvítilo na tabuli nad ním a on vešel do prvních dveří. Jak čas postupně plynul, čekací místnost se začala postupně vylidňovat, ale někteří lidé stále čekali, protože z dané kanceláře, kam někteří také potřebovali, onen muž nevycházel. Uběhla asi necelá hodina, když se ozval hlasitý křik, a neznámá rána. Dřevěné dveře se rozletěly dokořán a v nich stál onen starší muž, který byl velmi vytočený.
Starší muž
Narůstající agrese
„Už jsem tady po třetí během jednoho měsíce a vy nejste schopná se v tom vyznat, kdo to má všechno platit, i ten blbec to pozná, takovou blbku jsem v životě neviděl!“ řval muž na úřednici a agrese v něm narůstala, když mu začaly bělat klouby na zaťatých pěstech.
„Nemáte potřebné papíry na které jsem vás minule upozorňovala, zase jste mi přinesl nějaké kresby, které nemůžu dát do počítače, to snad není možné už, seberte se a odejděte z úřadu nebo na vás budu muset zavolat policii, jestli se chcete takto chovat.“ křičela na muže úřednice.
„Mršino jedna stará, přijdu sem příště naposled, ale to si pište, že celej tenhle úřad protáhnu novinami a dám to klidně i do televize, jaká banda se tady nachází a chudák člověk nemá nikde zastání, zničím vás.“ pokračoval v křiku muž.
Dveře se po chvíli naštěstí zavřely díky průvanu, kdy v čekací místnosti seděli nehnutě přihlížející lidé s lístky v ruce. Každý se snažil dělat, jako kdyby nic neviděl. Muž roztrhal veškeré papíry, které ještě stále držel ve své ruce a s třísknutím dalších dveří odešel ven z budovy. Úřednice po chvíli vyšla ze dveří s nezapálenou cigaretou v ruce a odešla na vzduch. Když se vrátila, fronta se velmi rychle začala posunovat.
Tento příběh je ze skutečného života, kdy jej mohu napsat díky svolení pana Pavla, který u incidentu byl.
