Článek
Vzpomínky
Dneska se slovem „retro“ ohání kde kdo. Vypadá to, jakoby šlo jen o vytažené věci ze skříně po babičce. Pro mě je ale retro mnohem víc. Je to návrat ke vzpomínkám, ke kořenům. K domovu, kde to vonělo každou neděli po čerstvě upečené buchtě, po marmeládě bublající v hrnci, protože se zrovna ten rok urodilo hodně ovoce.
Margot trochu jinak
Dostala jsem chuť na margot buchtu. Tyčinka mě nikdy moc nebrala, ale v buchtě? Tam se dějí zázraky. Baví mě péct. Už od mala mě rodiče vedli k tomu, že nic není zadarmo. Když něco chceš, musíš pro to něco udělat. Naučili mě být vděčná za každou maličkost. A právě tyhle hodnoty se promítly do všeho, třeba i do toho, že si dnes vážím každého kousku jídla.
Letní sezóna
Jako dítě jsem nesnášela, když se muselo připravovat ovoce nebo zelenina na zavařování. Noční můra letních prázdnin. Celý den jsme krájeli, čistili, loupali… Až když bylo hotovo, směli jsme jít ven. Tehdy jsem tomu nerozuměla. Dnes se přistihnu, že dělám totéž. Možná trochu jinak, ale princip zůstal stejný. Někdy se tomu sama směju, geny a výchova se prostě nezapřou. A jsem za to vděčná.
Obchod
Někdy sleduju, jak lidé hází do nákupních vozíků všechno, co si děti naporoučí. My jsme tolik možností nikdy neměli. A peněz nazbyt už vůbec ne. V dětství jsem to často dost tvrdě pocítila. Neměla jsem značkové oblečení, každou korunu jsem si šetřila.
Ale měla jsem něco, co mi záviděli, milující rodinu. Rodinu, která držela při sobě za každých okolností. Jiní jezdili na dovolené do ciziny, my jezdili po Česku. Kamarádce za dobré vysvědčení rodiče pořídili bazén, já si na něj ušetřila. Nakonec mi záviděla i to. Tenkrát jsem to naprosto nechápala, ale dnes se tomu jen směju. Měla jsem právě to největší bohatství, které se za peníze nedá koupit.
Jiný život
Občas si v tichu sama pro sebe říkám, jaké by to asi bylo, kdybych tehdy nemusela čelit šikaně a všem těm těžkostem, které přišly postupně s lety. Život mi naložil víc, než těm, kteří mi kdysi záviděli. A přesto jsem to všechno zvládla. Nezlomilo mě to, právě naopak.
Někdy mám pocit, že ti kdo mají laskavé srdce, dostanou od života víc ran, ale možná i víc síly a hloubky. Vím jedno, jsem dnes úplně jinde. Dosáhla jsem věcí, o kterých se těm, co se mi kdysi posmívali, možná ani nesnilo. Nebyla to procházka růžovým sadem. Ale vždy jsem se cítila jako bojovník, který z každého boje odchází nejen se šrámy, ale s další zkušeností, která ho posílí. A to je něco, co mi nikdo nevezme.
Bojuj!
Pokud někdo z vás prochází něčím těžkým a čte tyto řádky, chci vám říct jen jednu věc. Určitě brzy vysvitne slunce. Odejdete z tohoto boje jako pravý bojovník. Není vůbec nic špatného na tom, když máte chuť to vzdát.
Právě naopak, znamená to, že jste jenom člověk. Ale věřte mi, že jste mnohem silnější než si myslíte. Osobně znám mnoho lidí, kterým bylo daleko hůř a nevzdali to. Tak držte hlavu vzhůru, každý den je novou šancí ukázat, jak moc toho ve vás je.
