Článek
Před více než rokem jsem si koupila mikrofon na nahrávání. Celkem mě to nadchlo, chtěla jsem tvořit, zkoušet nové věci, a prostě jsem podlehla. Neváhala jsem, protože šlo o kvalitní značku. Jenže po nějaké době mě to nadšení přešlo a místo krásného koníčku mi zůstal mikrofon, pro který jsem tehdy byla úplně zapálená. Mimochodem, společně s ním jsem si tehdy koupila i vysavač, a ten mi dodnes věrně slouží. Ale zpět k příběhu. Na inzerát se mi ozývalo hodně lidí. Jenže jak to tak bývá, spousta z nich byli jen tzv. falešní zájemci, co vám chtějí poslat domů kurýra a zařídit vše bez práce, a většinou je to past.
Po pár dnech se ozval jeden, který vypadal, že to myslí vážně. Měl zájem, ale na profilové fotce na Facebooku se tvářil dost naštvaně… Napsal mi, že podle polohy inzerátu zjistil, že bychom se mohli sejít na půl cesty, protože bude mít cestu kolem. Souhlasila jsem, zrovna jsem ten den chtěla vzít mamku na nákup, a tak jsem si říkala, že to spojím. Obvykle bych kvůli mikrofonu nikam nejela, mohla jsem ho přece poslat poštou, ale chápu, že někdo chce vidět věc osobně. A když už jsem se párkrát takto s lidmi (většinou ženami) setkala, vše proběhlo v pohodě.
Rozhodla jsem se tomu dát šanci. Už ráno jsem ale měla divný pocit. Jak se říká, ženská intuice nezklame. Ale člověk si často řekne, že si to jen namlouvá. Jsem ten typ, co radši přijde dřív, takže jsem s mamkou dorazila na místo s předstihem. Stála jsem před obchodem s mikrofonem v ruce a čekala. Ten pán chtěl neustále srazit cenu, nabízel méně, ale řekla jsem si, že když slevím o stovku, nic se neděje.
Po chvíli dorazilo na parkoviště menší auto, v něm seděl on. Výraz opravdu nadšený nebyl. Okamžitě si mě všiml. Napsala jsem mu, že už čekám, on mi začal psát zpátky, místo aby vystoupil. To mi připomnělo jednu starší zkušenost, když jsem prodávala levné rukavice na motorku a nechala se napálit. Tehdy mi táta řekl: Buď to vezme, nebo ne, cena je i tak víc než fér. Tentokrát jsem už byla opatrnější.
Pán pořád seděl v autě a nevylézal. Podle fotky a vzhledu mu mohlo být kolem 45 let, celou dobu jsem na něj krásně viděla, psal mi zprávy přímo z auta. Že prý má zpoždění a že na internetu našel nový mikrofon za 900 Kč. Začal tlačit cenu dolů, až na směšných 400 Kč. Původní cena mikrofonu totiž byla v kamenné prodejně přes dva tisíce, kdy jsem mu ještě fotila účtenku.
Tvrdil, že našel levnější, ale samozřejmě úplně jiný model. V ten moment jsem si s mamkou říkala, že už toho mám dost. Nakonec mi napsal, že si to rozmyslel a že si ho nevezme. Nastartoval svoje auto a odjel. Já se tomu už jen zasmála, že příště nikam nejdu, aspoň jsem si s mamkou nakoupila, protože zrovna ten den měly velké slevy.
Doma mi pak ještě napsal, že kdybych mu ho nechala za 400 Kč s poštou, že by to teda vzal. To už jsem nevydržela a napsala mu, že jsem ho viděla sedět v autě a že je zbabělec a má tu drzost mi psát. Navíc, když si hraje na to, že tam vlastně není. Měl aspoň tolik slušnosti, že se omluvil, prý netušil, že ho vidím, a že to tak nechtěl. A tím to celé skončilo.
