Článek
Proč to muži dělají?
Představte si běžnou scénu: muž jde po ulici se svou manželkou a dítětem, drží kočárek, směje se, vypadá spokojeně. V tom kolem projde mladá žena a jeho oči nezůstávají na partnerce, ale zabloudí jinam. Ne na chvíli, ale systematicky, jako by skenoval každý detail. A co víc, nedělá to nenápadně. Jako by mu to nepřišlo ani trochu nevhodné.
Instinkt nebo neúcta?
Mnozí by mohli říct: „Je to přirozené, muži jsou tak naprogramovaní.“ A ano, jistý biologický základ tu bezpochyby je. Evoluce formovala mužský zrakový systém tak, aby zaznamenával znaky plodnosti, mladost, symetrii, zdraví. Ale znamená to snad, že máme přestat být lidmi a vrátit se k základním pudům?
Tady totiž nejde jen o pohled. Jde o postoj. O to, že vedle něj kráčí partnerka se kterou má rodinu, se kterou sdílí život. A když muž okázale hodnotí jiné ženy, nejenže to může být ponižující pro jeho partnerku, ale zároveň to zpochybňuje samotný význam jejich vztahu.
Normalizace mužského pohledu
Společnost navíc takové chování často omlouvá. Mnoho žen slyší fráze jako: „Jen se kouká, vždyť tebe si vzal,“ nebo „To je normální, vždyť je to chlap.“ Jenže normální neznamená správné. Vzory, které předáváme, ať už dětem nebo partnerům, formují vztahy i celkové klima ve společnosti.
Je to i otázka respektu. Opravdu si muž, který skenuje každou mladou ženu, váží své partnerky? Nebo se chová tak, jako by byla samozřejmost, zatímco „ta druhá“ je vzrušující objekt touhy?
Co to říká o mužích
Takové chování ukazuje na vnitřní rozpor, muži chtějí stabilitu, rodinu, partnerku, která je jim oporou. Ale zároveň touží po vizuální stimulaci, která jim připomíná mládí, dobrodružství, novost. Je to rozkol mezi hodnotami a impulsy. A zatímco impulsy jsou často nevědomé, hodnoty jsou vědomou volbou.
Není ostuda si přiznat, že nás něco zaujme. Ale je rozdíl mezi diskrétním pohledem a pohledem, který zraňuje. Mezi respektem a neúctou. A především mezi tím, být „jen chlap“ a být člověk, který chápe dopad svého chování na ty, kteří ho milují.
