Článek
Běžný den
Zařídit si pár věcí na úřadě, kde je (světe div se) klid. Automaticky hledáte úředníky, ale nikde nikdo, taková malá hra najdi si mě. Celým úřadem projdete rychle, ještě stihnete nákup v obchodě, a napadne vás, že když už jste venku, stavíte se v malém nákupním centru pro nějakou drobnost. Když přijíždíte na parkoviště, zarazí vás hlouček maminek stojících před vchodem do jednoho z obchodů. Jsou schované ve stínu, ale blokují celý průchod. Jeden muž se ozve, pak druhý, a když se přidáte i vy se slovy: „To je taky nápad postavit se přímo před vchod s kočárem,“ dostane takové pohledy, že máte pocit, že vás chtějí zabít. Všude jinde je místo, i ve stínu, ale ony musí stát právě tam, u stánku s jídlem.
Nasraný bizon
Aby toho nebylo málo, upoutá vás jedna starší žena, údajná babička, což se později dozvíte. Stojí tam ve třpytivě růžových šatech, které se na ní ani nehnou. Jsou tak napnuté, jako vaše nervy, když nestíháte. Zřejmě jsou šaty z velmi kvalitního materiálu. Nejsem člověk, který by hodnotil lidi podle vzhledu, i když se občas neudržím, ale krátké šaty při její postavě, upnuté?… Vypadá jako by čekala trojčata, v jedné ruce drží obrovskou zmrzlinu a ve druhé párek, který cpe malému chlapečkovi v kočárku. Dítěti jsou odhadem dva roky, možná o chlup víc. Vesele (nebo spíš zmateně) to do sebe tlačí. A já, rejpal od přírody, jen poznamenám : „To je super, že dnešní moderní maminky dávají dětem párek, máme tolik možností, což v době mé mamky nebylo, a přesto si ženské poradily“. To už se na mě žena otočila, jak bizon ve stavu nouze, dítě v kočárku nastavila směrem k výloze, abych na něj neviděla. Vzdaluji se ke svému autu a kroutím hlavou, ve stánku přitom měli spoustu lepších možností i pro malé děti. Upřímně její pohled vypadal, jako kdyby mě chtěla uřknout.
Vražedný pohled
Po chvíli cítím nepříjemný pohled v zádech. Otočím se a dvě maminky ji oslovují babi. Dámy jsou věkově odhadem jako já, sledují mě s výrazem, že kdyby mohly, zaútočí. Očekávám, že se ke mně některá přižene, ale jen si něco neustále říkají, občas se podívají mým směrem, takto se to opakuje několikrát. Obě ženy mají na sobě natěsno nacpané kraťasy, že mě to už ani nepřekvapuje, pod kočárkem flašky vína ze kterých mají velikou radost, že je koupily ve slevě. Sledují mě, co jím, protože moje svačina je rozhodně zdravější než jejich.
Jiný metr
Pak si všimnu kontrastu, jiná žena, také upravená, dvě holčičky, jedna přibližně stará jako chlapeček, druhá kolem pěti let. Maminka vytahuje svačinu, holčičky si všimnou párečku, který si před chvílí cpal do pusy ten maličký chlapeček. Po chvíli se zeptají maminky, jestli by taky mohly dostat párek, maminka jim v klidu vysvětlí, že koupí něco lepšího, protože z párku by je bolelo bříško. Já si v tu chvíli říkám: Sakra, proč to někde jde? Proč jedna máma přemýšlí a druhá nacpe dítěti párek, spíše babička v tomto případě, jen aby měla klid… Hlavně, že má několik flašek vína pod kočárkem…
Moderní matky
Dnešní moderní maminky mi lehce připadají natvrdlé. Mám ve svém okolí člověka, který svému dítěti nacpe vše. Od plastových kelímků, tub od past na zuby, pěn na holení nebo parfémů. Hlavně, že dítě chvíli neotravuje a daná osoba může být na telefonu. Když se občas zeptám svojí maminky, která už je několik let v důchodu, jak to dělaly dříve, jen mi dodá, že si musely prostě poradit. Sama nechápe dnešní maminky, protože je to v některých případech pro ně pohodlnější a rychlejší, něco zakoupit, než aby si s něčím daly práci. Občas se to může stát každému, chápu to. Pizza, hranolky, donuty? Ano, zrovna jedna moje bývalá kolegyně to svému malému dítěti dávala dost často, když klukovi po několika letech zjistili cukrovku, málem se nám tam složila. Přisuzovala to stresu, který má ve škole z učitelek, ten den jsem raději šla domů dřív, protože jsem si připadala jako papiňák…
