Článek
Mnoho lidí, kterých jsem se ptala ohledně jejich spokojenosti v zaměstnání se mi přiznalo, že zažilo ze strany kolegů nebo dokonce svého nadřízeného šikanu. Většina si nepřála být zmíněna, proto to budu naplno respektovat, ale jejich příběhy mi byly poskytnuty ke zveřejnění.
Nováčci co nastoupí do zaměstnání, a to převážně mladé ženy se bohužel setkají s přehazováním práce od starších kolegyň. Z počátku je to bráno spíše jako taková klasika, kterou zažil asi každý z nás, když přišel do nové práce. Postupem času se osoba setkávala s narážkami, neustálým popichováním a drbáním za jejími zády, dokonce i s naschvály. Ženský kolektiv je občas o dost drsnější než mužský, ale nemusí tomu tak být pokaždé, je to přece jen o lidech.
Slečna, která nechtěla být jmenována si prožila několik měsíců šikanu od své kolegyně, která měla děti skoro v jejím věku. Moc se voní, často se dívá do telefonu, nemá mezeru mezi slovy, musí přepsat jeden text, dělá málo práce a k nějakému velkému zaučování ve zkušební době, také nedošlo. Hodili jí do vody a plav. Každý den chodila do práce s bolestmi břicha, ale doufala, že to postupem času odezní, až si na ní kolegyně zvykne. Časté přesčasy a narážky, aby se pořádně raději najedla, že vypadá jako, kdyby byla nemocná, jí urážely.
Sama kolegyně vysedávala na telefonu, neustále se smála, ale když přišlo vedení, naházela si papíry na stůl, hlavu si dala do dlaní a stěžovala si jak má hodně práce, a že to dodělá asi z domu. Vedení opět přehodilo její povinnosti na mladou kolegyni a ona nechápala, jak je to možné, když vidí kolik práce ona sama odvádí. Nemělo cenu si stěžovat, protože její kolegyně byla u všech prakticky nedotknutelná, ačkoliv se během její doby trvání na onom místě, vystřídalo mnoho žen. Nakonec slečna raději sama odešla pro své dobro.
Šéf
Druhým člověkem byla paní před důchodem. Nové programy, počítače a celý systém byl pro ní zcela nový. Měla jiné přednosti, které mohla nabídnout, ale šéfka na ní neustále tlačila, jak je pomalá, a že by se sebou něco měla dělat. Když se pokoušela o kompromis, nikdo se s ní nebavil. Několikrát neschválená dovolená, a když na to nakonec došlo, bylo jí vyčítáno, že firma díky tomu přichází o peníze. Chodila do práce brzo ráno a pozdě večer odcházela, nějaký přesčas proplatit? Neexistovalo! Dobu měla na dobu určitou, ale zdravotní stav se natolik zhoršil, že musela odejít na neschopenku. Dlouhou dobu si myslela, že jakmile se vrátí bude vše o něco lepší, ale marně. Šéfka ji neustále bombardovala dotazy, kdy se už laskavě vrátí nebo, ať skončí, že jim akorát bere čas.
Co dělat před důchodem a kam honem jít? Stojí to za její zdraví? Lékaři neshledali moc možností, ale usoudili, že je její stav velmi vážný a může odejít ze zdravotních důvodů. Vyslechla si ostřejší slova od vedení firmy, ale v den ,,D‘‘ jí spadnul kámen ze srdce. Na jejím zdravotním stavu se to bohužel podepsalo a ona doufala, aby jednoho dne měla více energie a vrátila se k zcela normálnímu životu.
Třetím dotázaným byl muž ve středním věku. Fyzická zdatnost mu nechyběla, parta lidí, kterou měl kolem sebe ho prakticky brala jako vedoucího a úsměvy mohl rozdávat na potkání. Jejich vedoucí odešel do důchodu a firma vybrala někoho v jeho věku. Ze začátku to vypadalo docela nevině, ale když se mu postavil s vlastním názorem, protože bylo evidentně vidět, že má více praxe on, bylo zle. Začali mu přiřazovat práci, kterou nemusel a ty nejhorší parťáky. Zkoušel si s ním promluvit jako chlap s chlapem, ale jeho posměšný výraz mluvil za vše.
Nebál se a zašel za ředitelem, ten jen řekl, aby to vydržel, protože na to místo vedoucího nemají nikoho, protože on sám to tenkrát vzít nechtěl. Hořce toho litoval, ale jelikož měl rodinu v pozdějším věku, nechtěl domů jezdit jen na přespání. Nakonec ho přeřadili o několik kilometrů dál než byl zvyklý dělat a dojížděl by minimálně 2 hodiny jednu cestu. Nakonec to vzdal a přešel dělat pro konkurenční firmu, která mu několikrát nabízela práci, ale držel ho kolektiv a bývalý vedoucí. Naštěstí se ve firmě ujal a byl velmi spokojený. Na své bývalé zaměstnání, ale stále rád vzpomíná.
Nejen u dětí, ale u dospělých se díky těmto příběhům můžeme setkat s šikanou na pracovišti. Pokud má člověk důkazy, lze to také řešit nebo, když jsou svědci. Mnoho lidí raději nechce jít do konfliktu a nechají, aby si to kolega nebo kolegyně raději mezi sebou vyřídili osobně, popřípadě s vedením. Když to skutečně nejde, člověk raději odejde jinam.
