Článek
Migréna je hojně diskutované téma, pokaždé jsem si říkala, jak to ženy mohou přečkat a vydržet. Kolik to zabere času a celkového vyčerpání. Je to neustálý boj, ale výzkumy se nevzdávají. Proto chci přispět i svou zkušeností.
Postupem věku se u mě tyto bolesti hlavy objevily. Upřímně jsem litovala ženy, které trpěly a stále nechápala, co to vlastně je. Z počátku to u mě lékaři přikládali zhoršenému zraku, kdy jako bývalý sportovec a aktivní člověk jsem byla nucena nosit na několik minut nebo někdy i hodin brýle. Bylo to pro mě něco nepředstavitelného a já musela najednou zastavit a vše shodit ze stolu ze dne na den. Od bolesti mi brýle občas ulevily, ale pocity na omdlení, mžitky před očima byly skoro až na denním pořádku. Nedokázala jsem si vysvětlit co se to se mnou děje. K tomu se přidala nevolnost žaludku a omdlévání. Musela jsem všeho nechat, lehnout si a mít naprostou tmu a ticho. Zasahovalo to i do mého pracovního života.
Smrt jednoho z rodičů mi v té době bohužel nepřidala a stav byl horší. Po naprostém kolabsu mi na CT zjistili už zkalcifikovaný mini tumor, což mi lékařka sdělila, že pokud se to probudí, tak do roka umřu. Skoro rok jsem žila se strachem a omezovala veškeré aktivity. K tomu se přidaly občasné deprese a špatný spánek. Přikládala jsem to žlučníku, protože s ním dlouhodobě marodím a žlučníkový záchvat jsem také prožila. Jako spráskaný pes bez naděje jsem šla ke svému obvodnímu lékaři. Zrovna ten den ho zastupovala jiná lékařka, která si papíry pročetla, usmála se na mě a řekla mi, že jsem měla velké štěstí, protože by se to mohlo časem i rozpustit, ale ať si některé aktivity odpustím. Masáže, pravidelné cvičení na páteř a dostatek vody. Takto byla klasifikována moje diagnóza. Byla jako nějaký anděl co mi vstoupil do cesty a mě se někde uvnitř hrozně ulevilo.
Postupem času jsem vyměnila brýle za slabší a naprosto odlišné, kdy se jiná lékařka zhrozila, co to vlastně pár let nosím. Ihned se zeptala, zda nemám bolesti směřující přesně na tu stranu, kde se tumor nacházel. S jinými brýlemi se mi postupně vše zlepšilo a psychika se začala dávat do normálu. Konečně po dlouhé době usnula poklidným spánkem, ale nepřestávala jsem doufat, že se to jednoho dne vše zlomí a budu žít zase normálně.
V tu dobu byl velký boom byl na sociálních sítích ,,výroba svíček ze sójového vosku.‘‘ Ceny byly poněkud z mého pohledu vysoké, ale svíčky skutečně krásné. Jednoho dne se kousek od nás konal malý jarmark, kam se mi vůbec nechtělo. Zrovna mě pobolívala hlava a představa hluku a mnoha lidí mi nebyla už na cestě směrem ke stánkům příjemná. Prošla jsem skoro všechny a chtěla odejít, když v tom mě přilákala příjemná vůně a čím déle jsem u stánku byla, tím více mě přestávala bolet hlava. Po delší debatě s velmi příjemnou paní jsem neváhala a zakoupila si několik vosků do aromalampy a mini svíčku. Sice jsem tomu nedávala moc naději, ale opak byl pravdou. Když se mi chystala migréna, rozehřála jsem vosk a za pár minut to přešlo. Jako mávnutím proutku jsem mohla postupně fungovat.
Domácí výrobu svíčky jsem si zkusila a zakoupila si i přírodní éterické olejíčky. Sama volím raději jemný pomeranč a citrón, občas i vanilka se najde, ale mé tělo reaguje vždy spontánně. Je lepší si olejíčky ,,očuchat.‘‘ Když se cítím v neklidu nebo nemohu zpomalit nahromaděnou prací, protože na mě lidé někdy moc mluví celý den nebo tvrdě s něčím nesouhlasím, nemohu něco změnit, tak to je jako, kdybych šla hlavou proti zdi a okamžitě začne stupňující se bolest hlavy. Jelikož si v práci logicky nemůžete lehnout, tak mě se osvědčil tento kousek.
Proto na závěr doufám, že my co trpíme touto nemocí, jednou najdeme možnost, jak nechat tento nelehký úkol vymizet a žít zase jako dříve.
