Článek
Každý nový soused je na vesnici středem pozornosti. Co dělají, odkud se přistěhovali a jak se chovají. To všechno projde pod drobnohledem ostatních.
Po pečlivém uvážení a přihlédnutí cen v okolních městech, zvolil mladý pár malou, klidnou vesnici. Z počátku se k nim lidé chovali velice odtažitě, ale postupem času se jejich nejistota zmírňovala. Bydleli v patře, a jelikož neměli děti, ani jeden nepil alkohol, za to hojně jezdili na různé výlety po republice. Občas si šli zasportovat, protože potřebovali další pohyb po sedavé práci po celém týdnu.
Pod nimi bydleli starší důchodci. Mohli se na ně obrátit s čímkoliv, popovídat si a vyměnit si názory, pokud něco nevěděli, protože byli noví. Díky brzkému vstávání do práce chodili brzo spát, ale jejich sousedé to měli přesně opačně, byli oproti nim jako sovy. Klepání, zvonění nebo žádost, aby televizi ztlumili, protože je tam vše slyšet, bylo párkrát vyslyšeno, ale jejich hlasy byly stále více slyšet. Navíc si jeden z nich na ně neustále stěžoval, aby to vydrželi, že to nikoho stejně zajímat nebude. Sousedé si řeknou prakticky všechno a k nim se to doneslo raketovou rychlostí. Po pár týdnech se odhlučnění hlavních místností částečně podařilo. Bohužel se mýlili a situace se začala postupem času zhoršovat.
Když už si říkali, jak se vše usadilo a mohou normálně fungovat, k jejich k sousedům přijela na návštěvu vnoučata a hluk byl slyšet po celém domě. Vřískání, skákání, bouchání dveřmi do pozdních hodin. Jedno napomenutí, druhé, ale postupně se setkávali s nevraživostí, že ať raději odejdou, když se jim to nelíbí. Do toho všeho se vložily jejich děti a nenávist rostla skokovou rychlostí. Na schodech naskládané krabice tak, aby nemohli projít. Auta zaparkovaná těsně za jejich bez možnosti vyjetí, a pokud se jim podařilo zaparkovat na svých místech, ihned na ně někdo zvonil, aby se tam laskavě neroztahovali. Jednoho dne jim dokonce hořela popelnice.
Snažili si stěžovat si na místním úřadě, ale starosta moc dobře věděl s kým mají tu čest a jen kroutil hlavou. Měli si dopředu zjistit, kam vlastně půjdou, byla údajně škoda, že si na úřad nezašli dříve, mohl jim říci, že to je nejhorší bytovka v okolí.
Nakonec byli oni ti špatní, kteří dělají ve vesnici zle a šířilo se to až do okolních vesnic. Lidé se na ně dívali skrz prsty, přitom v tom byli prakticky nevinně. Jeden soused se s nimi dokonce přestal ze dne na den bavit. Někteří naopak stáli při nich, protože věděli, jak hnusně se chovají.
Po několika dlouhých měsících se pár rozhodl, že se odstěhuje. V přízemí bylo slyšet, jak se dotyčné osoby baví a podle hlasu bylo slyšet, jak mají radost. Když odvozili všechny věci, otočili se a jen zakroutili hlavou, jak mohli takové sousedy takovou dobu snášet. Nakonec se nastěhovali do menšího baráčku, několik desítek kilometrů dál a našli tak báječné sousedy, že k nim chodili pravidelně na návštěvy. Když si občas vzpomněli na to co prožili a někomu to vyprávěli, smáli se a kroutili hlavami, že se někdo takový ještě najde.
Toto je skutečně pravdivý příběh, který se odehrál. Nesmíme, však házet všechny sousedy do jednoho pytle. Každá vesnice nebo město má své, kdy v tomto příběhu nakonec vše dopadlo dobře.
