Článek
Každá zima si připraví něco speciálního. Někde nasněží, jinde se zase oproti tomu tvoří ledovka. Na chodnících je to občas jedno sklo a lidé se modlí, aby došli v pořádku na vlak. Tenkrát tomu nebylo jinak.
Byla krásně zasněžená krajina, to jsme byly ještě děti. Spousta lidí nadávala, aby se sníh z chodníků pořádně odmetl a mohlo se normálně chodit. V jednom úseku moc lampa nesvítila a ve druhém chyběla. Každý si přál, aby na něj zrovna ten den nevyšla řada. Bylo to v místě, kde to bylo poměrně otevřené a tam se nejvíce tvořila ledovka. Jakmile se shrnul sníh, zbytek zamrznul a lidi padali jako švestky.
Přestože chodník byl docela dobře posypaný, stejně se tomu skoro nikdo nevyhnul. Jeden den spadla dokonce dvakrát jedna starší paní. Pak si nechávala domů raději nosit i nákup, protože se už v tom počasí bála vyjít ven. Jediná cesta, která vedla na vlak. Kdo si troufnul, mohl jít klidně po silnici, ale tam to nebylo úplně bezpečné.
Jeden den jsem byla i já na řadě. Už jsem se těšila, že to je za námi a konečně to všechno postupně taje, ale jeden kousek byl zákeřný. Šlápla jsem zrovna, když jsem spěchala na vlak a už jsem ležela na zemi, ale ve stylu breakdance. Ruce jsem měla docela naražené, ale za pár minut mi to mělo jet. Jenže na mě čekal ještě ten tmavý úsek, kdy už jsem měla oblečení trochu mokré. Co čert nechtěl, podjelo mi to a připadla jsem si jako spiderman. Tehdejší kamarádka se tenkrát smála, ale druhý den tam ležela ona.
Do vlaku jsem přišla docela už promáčená, ale naštěstí se v něm hodně topilo, takže oblečení stihlo docela rychle uschnout. Lidé se na mě dívali, co se stalo, ale pak jsem si všimla dobíhajících. Všichni měli stejně promočené oblečení jako já. V té tmě si taky pořádně namlátili, jedna paní dokonce nemohla ani pořádně sedět ve vlaku. O pár let později, začali lidé chodit přes silnici a svítili si chytrými telefony, takže je bylo docela dobře vidět.
Aby toho nebylo málo, později jsme se dozvěděli, že jeden muž, který bydlel nedaleko, vše každé ráno sledoval a měl z toho děsnou legraci. Později se i on sám pořádně narazil, že musel zůstat nějakou dobu doma a smích ho tenkrát dost rychle přešel.
