Článek
Ačkoliv se mnozí novináři a političtí komentátoři snaží poukazovat na ekonomické problémy Číny a tato země skutečně v posledních letech zaznamenala hospodářský pokles, v porovnání s Evropskou unií stále vykazuje silný a dlouhodobý ekonomický růst. Není také žádným tajemstvím, že ekonomický propad Číny by byl v důsledku i globálním ekonomickým propadem. Tato globální závislost je problematická a je ještě o to horší, že čínský ekonomický růst je spojený s rozšiřováním ekonomicko-politického vlivu do jiných (nikoliv pouze sousedních). Svět už zná poměrně známé případy, kdy určité země nezvládaly splácet Čínou poskytnuté úvěry a ta si pak domluvila s politickou reprezentací dané země pronájem, ale de facto spíše zábor, přístavů, kontrolu energetických projektů a elektrických sítí nebo přístup ke zdrojům nerostných surovin. Známá je situace na Srí Lance, kdy ostrovní stát nestačil splácet úvěry a byl nucen pronajmout Číně přístav Hambantota. To jen umožnilo Číně rozšířit svůj vliv v Tichém oceánu, konkurovat tím Indii, ale také šířit svůj vliv na úkor tradičních ekonomických mocností jako jsou Spojené státy nebo Evropská unie. Dalším podobným aktem je exploatace nerostných surovin na východní Sibiři. Zde Čína nelegálně těží dřevo a odváží ho do své země pro svou ekonomickou produkci. Zatímco Srí Lanka se chytila do úvěrové pasti (zřejmě) v dobré víře, Rusko situaci ve východní Sibiři jednoduše zanedbává ve snaze udržovat v současné geopolitické situaci s Čínou dobré vztahy. Oběma zemím je však společné, že se dostaly do čínské ekonomické svěrací kazajky. Pro svět je Čína jasnou hrozbou a existuje i celá další plejáda důvodů, proč Čína je pro okolní země spíše nebezpečím než přítelem.
Nebezpečná je také pro Evropskou unii. Kromě určité podpory ruské invaze na Ukrajinu – a už tady bychom měli být na pozoru – je především nebezpečnou z hlediska ekonomické konkurenceschopnosti. Ekonomika Evropské unie je sice natolik silnou a zabezpečenou, že nebude potřeba dostávat úvěry od čínského státu, ale také se může postupem času stát méně významnou v porovnání právě s čínskou ekonomikou. Evropská politická reprezentace si to uvědomuje a snaží se třeba oživit projekt dvourychlostní Evropy, aby mohla Evropská unie ekonomicky konkurovat. Zároveň je však nutné uvést, že sami evropští občané napomáhají Číně jak kupováním podřadných výrobků z Temu nebo Sheinu (kdy úvahy „kupuj za méně, dostaň horší kvalitu s toxickými látkami, protože evropské výrobky jsou dražší“ převáží nad zdravým rozumem), tak i mnohé evropské – a mezi nimi i české firmy – de facto Číně ekonomicky pomáhají. Kupovat v Číně za méně a poté prodávat v České republice za vyšší cenu se stává principem, jak zvýšit zisk.
Z ekonomického pohledu jednotlivých firem by se mohlo takové chování jevit racionálně, ale z ekonomické pohledu Evropské unie by se mělo jednat o zločin. Ovšem i ekonomická racionalita firem pokulhává, protože čínské výrobky nemusí dodržovat zásady evropské bezpečnosti a standardy a mohou být zdraví ohrožující (např. hračky pro děti mohou být ostré). Takové chování firem by mělo být viděno přinejmenším jako problematické – a i pokud se nakonec dodrží evropské zásady a standardy, podobné chování mnoha firem stejně snižuje ekonomickou konkurenceschopnost celé Evropy. Ta by se měla spíše zaměřit na protekcionismus než otevřenost vůči Číně a současné kroky evropských politiků k tomu – díkybohu – přispívají.
Firem čile obchodujících s Čínou je celá řada. Jednou z takových firem je i firma Avenberg z jihočeských Kestřan. Ačkoliv jsou zákazníci s výrobky převážně spokojení, objevuje se i kritika za pozdní dodání nebo za nesoulad mezi objednávaným a obdrženým výrobkem. Přestože pak firma na svých stránkách přímo nepíše, že objednává výrobky z Číny, osoby seznámené s chodem firmy tuto skutečnosti potvrzují. Také v recenzích se objevuje, že výrobky pochází z Číny. Jednatelem firmy je pak zastupitel města Strakonice. A tady zůstává rozum stát. Z jeho pohledu se může jevit jako logické, že jeho podnikání je důležité, ovšem na druhé straně jeho kroky směřují proti politickým zájmům Česka i Evropské unie. Nejedná se však o žádnou výjimku, podobných osob spojených s podnikáním a politickými aktivitami, které v důsledku české i evropské politice a ekonomii spíše škodí, než pomáhají, bychom našli více. Může se za tím skrývat ryzí podnikatelský egoismus – a takový se skutečně od podobných podnikatelů očekává – ale to v kontextu politických aktivit není myslitelné. Veřejné politiky mají sloužit zájmům obyvatel, a to podpora čínské ekonomiky skrze skupování levného zboží z Číny ze strany politiků-podnikatelů určitě není. Naopak by mělo být spíše zájmem podporovat ekonomiku Evropské unie a své zboží produkovat a upotřebit v samotné Evropě. Stále by však navíc mělo platit, že podnikatel by neměl politikem – aby se mohl zastávat veřejného zájmu, a nikoliv vlastních podnikatelských aktivit.
Zdroje:
https://edition.cnn.com/2026/04/15/china/china-gdp-q1-economy-growth-intl-hnk
https://saisreview.sais.jhu.edu/how-sovereign-debt-crises-are-becoming-geopolitical-lessons-from-sri-lanka/
https://jamestown.org/china-turning-russias-taiga-into-a-desert-enriching-moscow-but-outraging-siberians/
https://hlidacipes.org/lide-maji-pravo-i-na-cinsky-sunt-ale-meli-by-vedet-ze-jim-muze-shoret-byt/
https://blogs.lse.ac.uk/cff/2026/03/11/europe-defensive-measures-chinese-technologies/
