Článek
Smíšené závody
U dlouhé smíšené štafety se sešlo úplně všechno, výkon všech členů týmu na hranici svých možností se propojil s chybami favorizovaných štafet. Výsledkem byla hned na úvod stříbrná medaile, která velmi navnadila všechny biatlonové fanoušky. Ovšem pak už vesměs z Lenzerhaide přicházely špatné zprávy.
Druhá smíšená štafeta, tentokrát dvojic, už zdaleka takové potěšení nepřinesla. Zde je třeba, aby oba členové týmu rychle a přesně stříleli nebo aby alespoň jeden z nich byl výjimečným běžcem. My jsme tím pádem museli spoléhat na střelbu. Zatímco Voborníková se s ní vypořádala dobře, její parťák Hornig předvedl střelecky nepovedený závod a skončili jsme hluboko v poli poražených.
Hodnocení ženského týmu
Je třeba říct, že v něm pochopitelně hodně scházela nemocná Markéta Davidová, která by jinak mohla mít individuální medailové ambice. Bylo jasné, že je to oslabení, ale snad ani pesimisté nečekali, že výsledky budou až tak mizerné. Nejlepší individuální umístění na 24. pozici, 12. místo ženské štafety a po mnoha a mnoha letech hromadný závod bez české účasti, to nelze hodnotit jinak než jako fiasko. Přitom v hromadném závodě startovaly třeba dvě Bulharky, dvě Slovinky, dvě Belgičanky, Česko ovšem bylo bez zastoupení.
Jessica Jislová - její působení na šampionátu postrádalo logiku. Objevila se na prvním úseku smíšené štafety a podala výborný výkon, a to i běžecký. Pak přišly tři individuální starty, ve kterých zcela propadla, a především právě v běhu byla podprůměrná. Člověk by si řekl, že zkrátka asi tu formu ztratila. Ale ona na závěr mistrovství pak rozbíhala ženskou štafetu a v ní na svém úseku zničehonic opět zaběhla skvěle. Proč ovšem svůj první a poslední start zvládla běžecky na jedničku a mezitím předváděla běžecký podprůměr, tomu nerozumím.
Tereza Voborníková - biatlonistka, na kterou je většinou spolehnutí v týmových závodech, což prokázala i zde. Nicméně, od kdysi zlaté juniorky se určitě čekalo víc, než předvádí. Sice o ní rádi komentátoři hovoří jako o naději do budoucna, realitou ale je, že se nachází v ideálním biatlonovém věku, ale místo toho, aby se zlepšovala, její výsledky v posledních třech letech mají sestupnou tendenci. A tak zatímco ona je pořád jen tou nadějí, a nejspíš nenaplněnou, tak můžeme vidět jak její vrstevnice nebo i mladší závodnice, už bojují o medaile. A Tereza se plácá někde ve třetí nebo čtvrté desítce. Komentátoři, jak jinak, ji hájí s tím, že někdy v listopadu měla asi na 14 dní výpadek z tréninku. To už ale přece v únoru dávno není zajímavé.
Lucie Charvátová - kdysi nijak úspěšná běžkyně, která před léty přišla mezi biatlonisty, ovšem nikdy se nenaučila střílet. Jednou za kariéru získala ojedinělou medaili, ale jinak platí, že pokud ve sprintu udělá méně jak čtyři chyby, tak jsou všichni nadšeni, jak skvělý střelecký závod se jí povedl. Takže se vlastně vždycky jen čeká, zda se jí náhodou ještě nějaký závod střelecky přece jen nepodaří zajet, ale už několik let čekáme marně. Specialistkou je pak především na štafety, kde jen zřídkakdy nejede alespoň jedno trestné kolo. Především v dobíjených ranách je fakt extratřída, tak špatnou bilanci jako ona asi nemá vůbec nikdo. Letos ještě před štafetou utekla domů. Jinak by mě zajímalo, proč tak špatná střelkyně byla nominována do dlouhého závodu na 15 km, který je hlavně o střelbě (za každou chybu se přičítá minuta k celkovému času), to by měl trenér vysvětlit. Mě to smysl nedává, neúspěch byl dopředu jistý.
Kristýna Otcovská - smutné svědectví o mizerné základně českého biatlonu. Tato reprezentantka má už 24 let, takže by měla být na vrcholu sil. Realitou ovšem je, že bez ohledu na střelecký výkon skončí vzhledem k silně podprůměrnému běhu vždy hluboko v poli poražených. Vzhledem k jejímu věku lze hovořit o tom, že její perspektivnost se blíží nule.
Ilona Plecháčová - byla nominována dodatečně do ženské štafety. Je ještě hodně mladá, teprve 18 let, a běžecky ještě na své seniorské konkurentky nestačí. Vzhledem ke svému věku je předpoklad, že by její výkony mohly postupně růst a lze ji považovat za naději do budoucna.
Kateřina Pavlů - taky mladá holka, ale už je jí 21 let. Též byla nasazena jen do štafety, ovšem její běžecká výkonnost působí jako špatný vtip. Oproti Voborníkové, která sama není na trati žádný blesk, ztrácela na kilometr cca 20 sekund a působila na trati dojmem, jako kdyby začala běžkovat předevčírem. Taky předvedla nejhorší běžecký čas ze všech startujících, pouze jedna o rok mladší Belgičanka předvedla podobný čas, jinak všechny ostatní holky byly mnohem rychlejší, i mladičká Plecháčová ji naložila celou minutu. Její perspektiva do budoucna bude patrně nulová. Jasně je mladá, ale svým během vůbec nepůsobí jako vrcholová sportovkyně, zatímco její vrstevnice jako Kirkeeide, Andexer, Grotian nebo Tannheimer už bojují o medaile.
V té souvislosti nechápu, jak mohl trenér před závodem pošilhávat po osmém místě, když přece musel tušit, kdo za nás startuje na třetím úseku a že její ztrátu bude třeba počítat na minuty. A navíc musel vědět, že Plecháčová je sice lepší běžkyně než Pavlů, ale určitě nehrozilo, že by mohla někoho v běhu dohánět. Nemohu si pomoci, ale svědčí to o nekompetentnosti vedení ženského týmu, zjevně vůbec nemá představu, co plácá.
Hodnocení mužského týmu
Muži si nevedli o moc lépe než ženy. Jako už celkem tradičně jim nevyšel sprint, kdy především běžecké výkony zůstaly za očekáváním, byl to jeden z těch horších sprintů v sezóně. Tím už bylo dáno, že ani stíhačka nepřinese úspěch, což se bohužel potvrdilo. Až teprve v individuálním závodě se naši muži běžecky probudili, ale zase až na Krčmáře střelecky selhali. Jediným výsledkem, hodným zaznamenání se stal v tomto závodě právě výkon Krčmáře a jeho osmé místo, což bylo v soutěžích jednotlivců vůbec jediné umístění v první dvacítce. Trenérský tým pak udělal taktickou chybu, když nasadil ve štafetě nejslabšího běžce Marečka na třetí úsek. Kdyby ho dali na první, který se obvykle neběží tolik na krev, tak by se na něm jeho běžecký nedostatek tolik neprojevil. Kromě toho bychom měli ještě tři úseky na to s případnou ztrátou něco udělat.
Michal Krčmář - spolehlivý člen štafet, především v té smíšené zazářil na posledním úseku, v soutěžích individuálních pak jediný, kdo snesl přísnější měřítko, jeho osmé místo z individuálu je daleko nejlepší výsledek ze závodu jednotlivců na celém mistrovství. Přitom do poslední položky živil naději na medaili, kterou si ale bohužel odstřelil dvěma chybami. Ovšem v dalších svých individuálních startech podal matný výkon, jak střelecky, tak i běžecky. Jako jediný Čech se probojoval do hromadného závodu, kde slušně střílel, ale v běhu propadl.
Vítězslav Hornig - udělal běžecky velký pokrok oproti minulé sezóně, ale do světové elity má stále dost daleko. Bez ohledu na to je při každé zastávce světového poháru vychvalován do nebes, jako kdyby vedl celý světový pohár, už snad zbývá jen, aby mu začali stavět sochu. Na mistrovství zvládl kvalitně jak dlouho smíšenou štafetu, tak tu mužskou, pokazil akorát štafetu dvojic. Mnohem slabší už to bylo v individuálních startech, ve sprintu na jeho letošní poměry předvedl slabý běh, tím pádem byl bez nadějí i ve stíhačce, dlouhý závod pak zvládl v běhu kvalitně, ale pohořel na střelnici, takže se ani nedostal do závodu s hromadným startem.
Tomáš Mikyska - naskočil až do individuálního závodu, kde předvedl kvalitní běh, ale slabou střelbu, což celkově nemohlo stačit na dobrý výsledek. V mužské štafetě pak předvedl na svém úseku kvalitní výkon. Snad se v příštích sezónách jeho výkony budou zlepšovat, už by bylo načase.
Adam Václavík - smutný příběh biatlonisty, který je kvalitním běžcem, ale slabým střelcem, což potvrdil i na mistrovství, když především právě jeho střelba jak ve sprintu, tak ve stíhačce, byla mizerná, pak už do šampionátu nezasáhl.
Jonáš Mareček - začal slabým výkonem ve sprintu, ve stíhačce pak sice převedl bezchybný výkon na střelnici, ale vzhledem k žalostnému běhu se posunul dopředu jen minimálně. V individuálu, vzhledem ke svým běžeckým možnostem, by na kvalitní umístění musel předvést úplně bezchybnou střelbu, ale k tomu měl daleko. Byl nominován do štafety, patrně po právu, protože v případě rychlejšího, ale labilního Václavíka, by velmi hrozilo trestné kolo. Bohužel ale Jonáš v běhu není konkurenceschopný, na rozdíl od Horniga v běhu stagnuje, a tak stejně jako loni, i letos pohřbil české naděje na medaili ve štafetě právě on.
Závěr
Když jsem viděl, jak se na závěr šampionátu trenéři českého týmu naparují a vyjadřují spokojenost se šampionátem, tak mi bylo z toho docela smutno. A napadla mě taková trochu kacířská myšlenka, jestli bylo vůbec dobře, že jsme získali tu medaili. Protože teď se za ni tak trochu schováváme a všechno hodnotíme jejím leskem. Ale přitom další výsledky už tak blyštivé nejsou. V individuálních závodech bylo nejlepším umístěním osmé místo, žádné další umístění v první dvacítce už nemáme, mezi celkem 60 startujících v hromadných závodech se probojoval jen jediný Čech. Kdyby někoho zajímalo srovnání s historií, tak hůře jsme dopadli naposledy v roce 2004. Opravdu je tedy důvod ke spokojenosti a k poplácávání se po zádech? Kdyby takové výsledky předvedly Švédové, kteří přitom ještě před deseti lety v biatlonu nic neznamenali, tak by se s nimi kývaly trenérské židle, u nás se ovšem oslavuje. Tyto nízké nároky a spokojenost prakticky se vším, bude patrně důvodem, že za těmi nejlepšími už dlouho pokulháváme.
Já bych se raději zeptal, proč už několik let se mezi dospělou reprezentaci ani v mužích, ani v ženách, neprosadil nikdo z mladých, o kom by se dalo říct, že to je fakt naděje do příštích let. Nebo proč když Perrot nebo Giacomel sbírají medaile na MS i ve světových pohárech, proč o stejně mladých nebo i trochu starších Mikyskovi, Marečkovi, Hornigovi nebo Voborníkové hovoříme jako o mladých nadějích, které ještě potřebují dozrát?
Muži mají vyrovnanou výkonnost, což je zajímavá kvalita do štafety, ale chybí opravdový leader týmu, který by byl schopen bojovat v biatlonové špičce. Proto taky je poslední mužská medaile už notně zaprášená.
U žen je pak situace jiná, máme Markétu Davidovou, ovšem za ní zeje propast a zatím není v dohledu nikdo, kdo by jí mohl reálně v budoucnu nahradit. Pro závod štafet pak marně a dlouho hledáme k Davidové, Jislové a Voborníkové solidní čtvrtou biatlonistku do party.
Tato sezóna už pomalu končí a z českého pohledu bude důležitá ještě domácí zastávka světového poháru, ale jinak jde už jen spíš o případný dobrý pocit a dílčí úspěchy, protože o celkové pořadí nikomu z našich nejde.
Spíš bude třeba se pořádně, a hlavně lépe, začít připravovat na příští olympijskou sezónu. Hlavně by, proboha, už konečně někoho z vedení českého biatlonu mohlo napadnout, že je nesmysl startovat na letním MS, které kompletně celá světová špička vynechává. Sportovní hodnotu to tedy nemá žádnou, akorát se tím naruší příprava na zimu a hrozí nějaké zranění, jako se to třeba stalo předloni Mikyskovi.
zdroje:
https://www.biathlonworld.com/results
sledování přenosů v TV
