Článek
Jaké bylo samotné slavnostní zahájení?
Především od samého začátku dost roztahané. Na jednu stranu chápu, že pořádající země chce představit svou historii, své tradice, ale to většinou probíhá dost nešťastným způsobem, za zvuků scénické muziky a velkých tanečních formací. Jednotlivé programové sekvence bývají obvykle časově přepálené, a co chtěl autor říci, často netuší ani diváci domácí, natož ti zahraniční.
Příšerný a krajně nevkusný byl nápad připomenout slavné italské skladatele za pomoci obřích hlav, k mé nevelké radosti byl tento nápad během přenosu později ještě dvakrát prodán. Vůbec jsem nepochopil, jaký mělo smysl angažování Mariah Carey, snad jen v tom, aby pořadatelé dodali lesku této akci světovou hvězdou. Nicméně to, co americká zpěvačka zpívala, to by zcela jistě zvládla podobně kvalitně celá řádka italských interpretů.
Vzpomínka na módního návrháře Armaniho můj dojem příliš nevylepšila, jistým osvěžením byl snad jen příjezd italského prezidenta tramvají, kterou řídil slavný Valentino Rossi. Následoval samotný nástup výprav, který byl snad ještě nekonečnější než obvykle bývá. Přispěl k tomu ten fakt, že olympiáda je roztříštěná do několika center, a tak jednotlivé výpravy současně nastupovaly ve čtyřech střediscích, a z každého nám byly poskytovány záběry. Dost zvláštně působili nosiči cedulí, kteří přiváděli jednotlivé výpravy. Byli to takoví podivní zakuklenci a pocitově to na mě působilo jako něco mezi kýčem a humorem.
Některé výpravy a jejich outfit vypadal vkusně a zajímavě, například Američanům to vysloveně slušelo, u jiných to bylo zcela bez nápadu a člověk si říkal, že to, co si vezmou na sebe, začali řešit patrně až předevčírem. Úplným vítězem za mě asi byli Mongolové, ve velmi kreativním, přitom slušivém úboru, který přitom současně i vkusně připomínal tradiční mongolské prvky.
Bohužel, k těm nejméně vydařeným úborům patřilo i to, co měli na sobě čeští reprezentanti. Ano, bylo to opravdu hodně viditelné, ale tím klady končí, protože to působilo přeplácaným dojmem, vlastně šlo o takové šaškovské oblečení.
Následná retro přehlídka, připomínající historické úbory na zimních hrách, stejně jako následný zdvořilostní, ale současně nicneříkající projev šéfky MOV, jen rozšířil pocit nudy, který se mě stále silněji zmocňoval. Podobně nezajímavý byl i proslov předsedy organizačního výboru těchto her.
Z letargie mě probral až Andrea Bocelli svým skvělým vystoupením při příležitosti příchodu sportovců s olympijským ohněm. Tohle byl opravdu silný moment. Další pěkná chvíle přišla při produkci olympijské hymny, a to ve velmi vkusném komorním provedení.
Jinak si ovšem pořadatelé neodpustili další zbytečné tanečky na téma míru a posléze na téma vesmír, kdy patrně šlo jen o to se pochlubit tím, že i Itálie už měla ve vesmíru svou kosmonautku.
Ještě se zastavím u jednoho klišé. To jsou ty obvyklé a velmi vzletné řeči o míru. Ne, že bych si ho nepřál, bylo by to skvělé. Ale představa, která je nám opakovaně v souvislosti s olympijskými hrami podsouvána, jak důležité je jejich mírové poselství, je totální nesmysl. A je to i škodlivé, protože je to čistá utopie, ve skutečnosti je vliv olympijských her na mír ve světě naprosto nulový. A nakonec právě kvůli takovým pošetilým domněnkám se objevují hlasy, že bychom měli pustit na OH ruské sportovce, protože tím přispějeme k šíření mírových myšlenek. Jak naivní!
Slavnostní zahájení jako celek bylo strašně rozvleklé, tři a půl hodiny je prostě příliš. Jak se říká - méně je někdy více. A to platí rozhodně i v tomto případě. Smysl prezentovat světu má jen to, co je buď velmi výjimečné, efektní nebo vtipné a čemu má šanci porozumět svět. Ostatní je jen balast, který poslouží maximálně k tomu, aby to bylo dlouhé. A i když si možná autor mnohdy myslí, jak skvělou věc vymyslel, tak ono to pak na té ploše třeba vůbec nefunguje. Na místě je nebát se škrtat. Než 15 čísel různé kvality, je lepší vybrat jen ty nej, třeba pět nejlepších a s těma se předvést.
Parafrázoval bych při této příležitosti výrok z filmu Pelíšky: „Teda, to muselo dát příšernou práci to dát dohromady. Přitom taková blbost, co? “
Teď se to ovšem už vše pořádně rozjede, tak přejme našim sportovcům, aby mohli být spokojeni se svými výkony. A snad budeme moci rychle zapomenout na to, jak se naši reprezentanti prezentovali v dosavadním předprogramu. Curlingová dvojice se zatím předvedla čtyřmi porážkami, z nichž tři byly jednoznačné. Především pak mužská polovička týmu ukazuje, že zjevně vůbec nezvládá takto velký turnaj psychicky a do nepohody se mu povedlo dostat i svou kolegyni v týmu.
Už dvě porážky, a nic víc, mají na kontě naše hokejistky, kdy po celkem čestné prohře s americkými favoritkami, podlehly překvapivě i Švýcarkám, když si nechaly utéct už prakticky vyhrané utkání svou herní pasivitou. Dosavadní české neúspěchy podtrhnul i Hroneš v disciplíně BigAir. Kdo by ho prvně sledoval až v této olympijské kvalifikaci, snadno by mohl nabýt dojmu, že se na OH dostal nejspíš omylem, protože jeho vystoupení bylo vážně tristní.
Tak snad už bude jen lépe, a ještě do konce týdne to pořádně zacinká.
zdroje:
přenos v TV
https://www.sport.cz/clanek/olympiada-zoh-2026-slavnostni-zahajeni-program-online-zive-5391175#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=sport.sznhp.box&source=hp&seq_no=1&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
