Článek
Asi není tím správným měřítkem to, co říká předseda Českého olympijského výboru, ať už jím je aktuálně kdokoliv. Ještě jsem totiž z jejich úst neslyšel, že nám to moc nevyšlo, z těchto hodnotících slov, které je ale vlastně spíše sebehájením, vycházíme vždy skvěle. A to i v případech, kdy se to fakt nepovedlo, jako třeba v roce 2022 v Pekingu nebo v roce 2024 v Paříži.
Ono hodně záleží na úhlu pohledu. Když se podíváme na to, kolik získalo medailí takové Švýcarsko, Rakousko nebo Švédsko, což jsou lidnatostí srovnatelné státy s námi, tak z toho moc dobře nevycházíme, a to nemluvě o pětimilionovém Norsku.
Pokud ale porovnáme letošní české výsledky s přechozí zimní olympiádou, vycházíme z toho o poznání lépe. V Pekingu jsem měli 2 medaile a 50 olympijských bodů, Milano nám přineslo 5 medailí a 69 bodů. Na druhou stranu, v roce 2014 jsme získali devět medailí a o čtyři roky později sedm, to byla úspěšnější vystoupení než letos.
Můžeme tedy být spokojeni? Myslím, že rezervovaná spokojenost je opravdu na místě. Stačí se jen podívat na to, kdo pro nás získával medaile, vesměs sportovci, kteří mají perspektivu i do budoucna. Adamczyková i Voborníková minimálně pro jednu olympiádu, Maděrová a Jílek, ti mohou v plné síle absolvovat klidně ještě tři další OH. A za to buďme rádi, v letních olympijských sportech máme aktuálně úplně opačnou situaci.
A je na místě připomenout i zdravotní patálie našich špičkových sportovkyň, jinak by Sáblíková, Davidová i Ledecká mohly útočit na medaile také. Nebýt jejich zdravotních problémů, myslím, že bychom měli střízlivým odhadem tak o dvě medaile víc.
K tomu je asi dobré ještě zdůraznit, že platí, co řekl předseda ČOV Kejval, že sportovní infrastruktura u nás je v opravdu katastrofálním stavu. V tomto kontextu je úplně zázrak, že vůbec někdo pro nás ty medaile získává, protože co se týče investic do sportu, patříme mezi rozvojové země. A není to jen o rychlobruslařské dráze, k čemuž lze dodat, že jsme s velkým náskokem nejúspěšnější zemí v rychlobruslení mezi státy, co nemají vlastní dráhu. Ale samozřejmě, je to velmi limitující. Mimochodem, v tomto ohledu selhává i rychlobruslařský svaz. Kdyby vypsal veřejnou sbírku na halu a vybralo by se pár miliónů, (a já věřím, že vybralo), pak by se už těžko mohl k tomu stát stavět zády a nechopit se toho. Ale ono je jednodušší nedělat nic, že?
V tomto kontextu jsou debaty o možném pořádání zimní olympiády u nás jako z jiného světa. Ale upřímně řečeno, pokud bychom díky tomu získali tréninková centra a sportoviště, za která se nemusíme stydět a která poskytnou podmínky pro špičkovou přípravu našich reprezentantů, tak by to smysl mělo, i kdyby ta olympiáda v Česku zůstala jen chimérou.
Nechceme přece dopadnout jako Slováci, jejichž čtvrté místo hokejistů, které bylo navíc dosaženo spíše šťastnou shodou náhod než hokejovými kvalitami, je jediné slovenské umístění do osmého místa.
Zdroje:
https://www.sport.cz/clanek/olympiada-olympiadu-v-cesku-podporujeme-ale-musi-se-na-tom-shodnout-cely-narod-rika-kejval-5404668
sledování v TV
https://www.olympics.com/en/milano-cortina-2026
https://www.olympedia.org/
