Článek
Většina našich reprezentantů odjížděla na mistrovství se sezónními výkony, při jejichž zopakování by měli šanci vybojovat postup z kvalifikací a rozběhů. Nicméně, naši atleti reprezentovali velmi často tak, jako kdyby dostat se na šampionát bylo jediným cílem a na výkonu na něm už ani nezáleželo. Podívejme se konkrétně, jak si naši reprezentanti vedli.
Skoky
Začněme skokanskými disciplínami, které nám přinesly největší porci radosti. Jan Štefela ve výšce předvedl jeden ze svých nejlepších výkonů v sezóně a vybojoval jedinou českou medaili na MS. Jen těsně pak medaile unikla tyčkařce Amálii Švábíkové, přesto, že předvedla season best výkon.
Daleko od letošňáku nebyl ani tyčkař Holý, ale vzhledem k slabší kvalitě osobního rekordu to na finále těsně nestačilo, a tak se společně se svým méně úspěšným kolegou Ščerbou balil domů už po kvalifikaci.
Podobně lze hodnotit dálkaře Jušku, který i vzhledem ke zdravotně problematické sezóně neměl příliš dobrou výkonnost, k postupu do finále by potřeboval výkon sezóny, ale k tomu mu kousek chybělo.
Linda Suchá v trojskoku by na postup musela navázat na svůj osobní rekord z mistrovství republiky, ale k tomu jí dost chybělo, vlastně předvedla jeden ze svých slabších výkonů.
Výškařka Hrubá se sice dostala do finále, ve kterém ale vypadla mezi prvními, což je zatraceně málo pro sportovkyni, která v juniorských letech byla velkým talentem české atletiky. Bohužel je na místě konstatovat, že přesto, že už je jí 27 let, stále se nedostala ani na úroveň na jaké byla coby juniorka. Ve svém věku měla dávno skákat kolem 2 metrů.
Běhy
Nedobrým vysvědčením byl už počet běžců, kteří se vůbec dokázali kvalifikovat na mistrovství, tedy šest. Ještě mnohem smutnější ovšem byla jejich bilance. Ta byla velmi jednoduchá, šest startů a šest vyřazení hned v rozběhu. A ani v jednom případě nešlo o těsné vypadnutí.
Překážkář Müller měl být naší hlavní běžeckou nadějí, ale zůstal daleko za tím, co běžně letos předváděl a s časem nad 49 vteřin nemohl postup získat. Mílař Sasínek si sice věřil na osobní rekord, jen škoda, že toto sebevědomí neměl podložené výkonností a jednoznačně vypadl hned v prvním kole.
Čtvrtkařka Vondrová bude patrně na svém limitu a není schopna se nadále posouvat. Když ještě navíc v rozhodujícím závodu roku zaostane za tím, co v sezóně už předvedla, bylo to s jejím postupem beznadějné. U dvoustovkaře Němejce bylo už dopředu jasné, že neudělá žádnou díru do světa, ale postup z rozběhu vybojovat mohl. To by ovšem nesměl doběhnout v jednom z nejslabších letošních časů.
Ještě hůře si vedla sprinterka Maňasová, která papírově měla mít na postup do semifinále, ale vzhledem k tomu, že na rozběh na MS si přichystala nejhorší výkon celé sezóny, k postupu měla velmi daleko.
Samostatnou kapitolou je pak půlkař Dudycha, velký talent naší atletiky, který v juniorech vše vyhrával, ale bohužel není dobře trénován a tak teď výkonnostně stagnuje. Vzhledem k tomu, že tato disciplína aktuálně zaznamenává ve světě velký rozvoj, tak platí, že místo, aby se postupně přibližoval světové špičce, tak mu spíš naopak utíká.
Vrhy
V této kategorii se to jen hemží propadáky, následovalo jedno zklamání za druhým. Ještě solidně si vedl koulař Staněk, který dokázal postoupit z kvalifikace, i když především proto, že měla celkově dost nízkou úroveň. Ve finále sice propadl, když nepřehodil ani 20 metrů, ale vzhledem k tomu, že měl zdravotně složitou sezónu za sebou, nehodnotil bych to příliš negativně.
V kladivu mužů jsme měli dva reprezentanty. Tím lepším byl Myslyvčuk, který zaostal za letošňákem jen o 2,5 metru, což bylo při té bídě, co naši na šampionátu předváděli, ještě slušné. Na postup to ale nestačilo. Hůře se ovšem prezentoval Hájek, který za svým letošním osobákem zaostal o 5,5 metru.
Zahanbit se nenechal ani diskař Bárta, který nepřehodil ani 60 metrů, což bylo daleko za tím, co měl letos hozeno.
Asi to nejhorší z celé výpravy nás ale čekalo v oštěpu, tedy kdysi parádní české disciplíně, která často zachraňuje medailově celou českou atletiku. Do této skupiny nepočítám Vadlejcha, který se též v přípravě potýkal se zdravotními potížemi. Postoupil díky výkonu sezóny do finále, kde už ale na nejlepší nestačil a na užší finále to nebylo.
Tristní ale bylo vystoupení jeho kolegy Konečného, který už měl letos hozeno přes 80 metrů, ale v kvalifikaci za touto hranicí zaostal 6,5 metru.
Ještě hůře se pak předvedly naše oštěpařky, Železná i Sičaková se prezentovaly podprůměrnými hody, které znamenaly pro Železnou třetí místo od konce v celé kvalifikaci, Sičaková dokonce byla nejhorší ze všech účastnic. Na obou pak bylo vidět, že zjevně nezvládají oštěpařskou techniku a házejí vysloveně na náhodu.
Ostatní
Na mistrovství startovalo ještě duo vícebojařů, kteří vzhledem ke své výkonnosti nemohli konkurovat nejlepším. Stráský skončil nakonec na jedenáctém místě, což vypadá pěkně, ale vzhledem k tomu, že za ním skončili jen dva soupeři, co absolvovali celou soutěž, už to tak slavné není. Kopecký nezvládl základ v tyči, do té doby byly jeho výkony velmi podobné jako u Stráského. Není to rozhodně nic ke slavení a vzhledem k jejich věku se nedá mluvit ani o kdovíjaké perspektivě do budoucna.
Dalšími reprezentanty ještě byli chodec Hlaváč, který nás reprezentoval na trati 35 km. Do cíle došel mezi posledními v době, kdy už ti nejlepší mohli být osprchováni. V maratónu žen startovala Stewartová, která závod nedokončila. To se stane, že závod člověku nesedne, nicméně ztrácela od samého začátku.
Celkové hodnocení
Na mistrovství světa byla k vidění špičková atletika. V některých disciplínách padaly skvělé výkony, výjimečná byla obě finále na 800m, kdy i poslední v cíli zaběhl skvělý čas. K vidění byl i světový rekord v podání tyčkaře Duplantise, který už teď, v poměrně mladém věku, je legendou.
V Tokiu bylo vidět nebývale hodně překvapivých vítězů, zlato pro Nový Zéland ve steeplu, pro Francii na 10 km nebo v oštěpu pro Ekvádor, nečekal nikdo. Vyhráli ti, kteří nepatřili ani mezi širší okruh favoritů.
Celkem na MS padlo 62 národních rekordů, 210 osobních rekordů. Jak k tomu přispěla česká výprava? Je to jednoduché, velkou nulou. Výkonů sezóny bylo k vidění stovky, česká výprava předvedla pouze dva. Přitom atleti by měli to nejlepší, co umí, předvést právě na mistrovství světa. K němu by měli časovat svou formu.
Samozřejmě, všechno nemusí vyjít, ale z porovnání s jinými reprezentacemi ta česká vychází velmi špatně. To procento selhávání je v českém podání bohužel mnohem vyšší než u jiných týmů.
Z výkonů českých reprezentantů je zkrátka vidět, že téměř pro všechny reprezentanty a jejich trenéry je časování formy na vrchol sezóny zcela neznámou disciplínou, prostě netuší, jak na to. A já se ptám proč? Nemají k dispozici kvalitní metodické materiály nebo se jimi odmítají řídit a dělají si to po svém? Nebo pro ně mistrovství světa už není důležité a jedou si na něj jen tak za odměnu bez zvláštních osobních ambic?
Domnívám se, že někdo zodpovědný by se tím měl zabývat. Třeba předseda svazu pan Varhaník by se možná měl místo projevů spokojenosti zamyslet nad tím, co je špatně. Pouhá dvě umístění do desátého místa a dělené 35. místo v bodovém hodnocení, to je velká bída. Ještě v roce 2017 jsme byli mezi všemi výpravami dvanáctí.
zdroje:
https://www.atletika.cz/
https://worldathletics.org/competitions/world-athletics-championships/tokyo25
přenosy v TV
