Článek
„Návrh zrušení práva veta v EU je největším útokem na českou suverenitu za několik posledních dní,“ prohlásil Karel Havlíček v předvolební Superdebatě České televize. Reagoval tak na slova předsedy Pirátské strany, který uvedl, že bychom měli usilovat o zrušení veta v zahraničněpolitických otázkách na úrovni Evropské unie.
Myslím si, že skoro až hysterická reakce zástupce předsedy hnutí ANO, pana Havlíčka, na myšlenku Pirátů o omezení jednomyslnosti byla z velké části hraná. Ale Havlíčkovi jistě blesklo hlavou: „Teď je mám a ukážu, jak bojuji za Česko.“ Zní to hezky, ale smysl to dává jen lidem, kteří zcela rezignují na vlastní úsudek a zdravý rozum.
Jak EU skutečně rozhoduje
Především, drtivá většina rozhodnutí v EU už dnes probíhá většinovým hlasováním. A docela to funguje. Jednomyslnost se v poslední době nejčastěji zmiňuje v souvislosti s rozhodováním o sankcích, kde lidé jako Viktor Orbán či Robert Fico využívají hrozbu veta k blokování nebo zpomalování jejich schvalování – a to v rozporu se zájmy České republiky. Pan Havlíček se zřejmě obává, že by bez práva veta bylo možné sankce schvalovat snadněji, čímž se fakticky staví po bok paní Konečné a pana Okamury, kteří se dlouhodobě snaží postihy Ruska za agresi na Ukrajinu brzdit.
V podobných situacích představuje pro Českou republiku větší riziko to, když jedna země, například vedená právě Viktorem Orbánem, dokáže zablokovat vůli většiny, než kdybychom my sami chtěli v konkrétním případě zablokovat ostatní. Odmítat proto debatu o omezení principu jednomyslnosti, třeba právě s cílem zjednodušit schvalování sankcí, je z pohledu zájmů ČR přinejmenším sporné.
Dalším rozporuplným bodem je schvalování rozpočtu EU. I v dnešní situaci lze očekávat, že po dosažení politicky přijatelné dohody přijde na stůl nesouhlas Viktora Orbána či Roberta Fica – a ti za svůj souhlas budou chtít například přimhouření očí nad tím, jak doma nakládají s unijními fondy.
Jsem hluboce přesvědčen, že většina občanů považuje za nejdůležitější, aby Unie fungovala a uměla pružně a účinně reagovat na současné hrozby. Způsob, jakým přesně rozhodnutí vznikají, je pro ně druhořadý. A navíc ho ve skutečnosti zná jen málokdo.
Dohody vyžadují odpovědné politiky
Nemělo by zapadnout, jak na tento neférový útok reagoval Petr Fiala. Jeho připomenutí, že se Unie ve všech klíčových otázkách snaží poctivě hledat kompromis a dohodu, bez ohledu na formální mechanismus hlasování, má jasný a logický smysl.
Zároveň ale platí, že takový přístup vyžaduje odpovědné a kompetentní politiky, kteří dokážou hledat shodu i přes rozdílné zájmy jednotlivých zemí. Pan Havlíček však svým vystupováním ukazuje spíše jiný styl politiky – populistický, manipulativní a podle mého názoru v rozporu se zájmy České republiky.
Jednota není o biči, ale o společném zájmu
Nadto není od věci připomenout jednu důležitou a opakovaně potvrzenou pravdu: jednoty nelze dosáhnout ani „bičem“, ani sebelépe nastavenými právními procedurami. Jednota vzniká především díky poznání a pochopení toho, co je naším společným zájmem. A právě za drtivou většinou rozhodnutí EU stojí jasný společný zájem členských zemí a jejich občanů.
Tento fakt je snazší pochopit než jej sdělovat voličům, zvlášť v atmosféře, kde část politiků skoro za vše špatné viní „Unii“, a zejména, pokud vedle vás stojí člověk, jako je Karel Havlíček. Hystericky útočit na ty, kteří se o tuto jednotu snaží, je totiž mnohem jednodušší. A na část voličů, kteří rezignovali na fakta i zdravý rozum, to bohužel stále funguje.
