Článek
O tom, že si pořídíme štěně, jsme se bavili už dlouho. Když se nám naskytla příležitost zakoupit si štěňátko boxera, které bylo k mání kousek od nás, neváhali jsme. Ostatně té malé kuličce nešlo odolat. A tak jsme si jednoho dne přivezli domů osmitýdenního Akima.
Zánět v uších a červené oči
Po prvních pár dnech v novém domově si Akim začal škrábat ouška. Na pohled nebyl vidět žádný problém, ale když se přidaly ještě oči, vyrazili jsme na veterinu. Verdikt zněl zánět uší. Dostali jsme antibiotické kapky do uší a pro jistotu i do očí a jeli jsme domů. Jenže stav se moc nezlepšoval. Jak se pořád škrábal, začala už mu na ouškách mizet i srst. Proto jsme se vydali k veterináři znovu. A odcházeli s jinými kapkami do uší. Prostě je tam zánět, musíte vydržet, řekl nám.
Trvalo to skoro měsíc, než se Akim přestal škrábat. Pak z něj zase bylo veselé štěně. Jenže ne na dlouho. Brzy se situace opakovala. A zase jsme dostali antibiotické kapky, když nezabraly, přešlo se na kortikoidy. Moje obavy, jestli je to u takhle malého psa v pořádku, veterináře pobavily – prý jsem moc úzkostlivá.
Na veterině jako doma
Když se situace opakovala potřetí s naprosto totožným průběhem, rozhodli jsme se pro změnu veterináře. Něco mi říkalo, že je to všechno špatně. A tak jsme šli k jinému veterináři v našem městě – jenže verdikt zněl stejně. A tak jsme dostali další kapky. Přišla jsem si už opravdu trochu jako blázen, vlastně ho ze mě dělali oba veterináři, když jsem se snažila odhalit příčinu problémů. Akima mi bylo opravdu líto, na ouškách už neměl téměř žádné chlupy, oči měl pořád jako rak. Jenže jakékoli mé zmínce o tom, jestli to není něco jiného, se oba pánové doktoři vysmáli. Prý jsem hysterická stejně jako matka prvorodička. Až prý budu mít druhého psa, už takhle vyšilovat nebudu.
Až třetí doktor pomohl
Manžel už mi taky trochu vytýkal, že to přeháním, ať to tak neřeším, že jsme si holt pořídili psa, který trpí na záněty uší. Že to není nic neobvyklého – jemu přeci taky píchali uši asi třikrát, když byl ještě dítě. Jenže mně pořád něco říkalo, že je v tom něco jiného. A tak jsem se s Akimem při další epizodě vydala do nové ordinace, kterou otevřeli jen pár kilometrů od nás. A konečně jsem se dočkala pochopení.
Mladá paní veterinářka, těsně po škole, se Akima zhrozila, že musí chudák hrozně trpět. Vzala stěry z uší, podívala se do očí, ale neobjevila nic, co by signalizovalo zánět. A tak nadhodila téma potravinové nesnášenlivosti či alergií. Navrhla, abychom Akimovi vzali krev a poslali ji na rozbory do německé laboratoře, kde se na to specializují. Stálo to sice skoro pět tisíc, ale byla jsem rozhodnuta podstoupit cokoli, co by mu mohlo ulevit. Od paní doktorky jsme dostali nějaké léky na alergii, které mu skutečně ulevily, a čekali jsme na výsledky.
Alergie na pyly a potravinová nesnášenlivost
Po třech týdnech jsme se konečně dočkali verdiktu. Z krve se zjistilo, že Akim trpí kromě alergií na pyly také potravinovou nesnášenlivostí. Mimo jiné na hovězí, které tvořilo hlavní součást jeho jídelníčku, jelikož jsem mu samozřejmě chtěla dopřát to nejlepší. A nevědomky mu tak vlastně škodila.
Přešli jsme proto na zcela jinou stravu, ze které jsme vyloučili všechny alergeny, které vyšly z krve. A světe div se, od té doby nemá Akim „záněty“ uší ani očí a neškrabe se. Lhala bych, kdybych tvrdila, že problémy vymizely úplně. Samozřejmě občas něco neuhlídáme, ale stačí většinou jedna dvě tabletky léku na potlačení alergické reakce a je dobře. A před začátkem pylové sezóny dostane Akim injekci, která ho ochrání přibližně na čtyři až šest týdnů, aby přečkal tu nejhorší sezónu, kdy vše kvete, bez problémů.
Takže dneska už vím, že jsem nebyla hysterka a zoufalá prvomajitelka, ale prostě jen panička, která se snažila udělat pro svého psa to nejlepší. Jediné, co si vyčítám, že jsem neudělala změnu prvních dvou veterinářů hned a nechala Akima trápit. Ale snad mi to odpustil.
