Článek
Barokní dominantu s výraznou osmibokou věží navrhl a postavil Zacharias Hoffmann v letech 1709–1717. Po více než dvou staletích nepřetržitého užívání skončil kostel v roce 1975 demolicí. Níže je jeho příběh v historickém kontextu – od středověkých počátků po rozhodnutí o zbourání.
Rané sakrální tradice v Brtníkách
Podle starších zpráv stávala v Brtníkách už ve 12.–13. století kaple a kolem roku 1240 dřevěný kostel; jisté zmínky máme od 15. století (urbáře Berků z Dubé). V pozdním středověku byl zdejší kostel filiálkou Lipové; s nástupem reformace vznikla samostatná farnost, která se po rekatolizaci v 17. století opět dočasně připojila k sousedním farám. Rostoucí osada ale na přelomu 17. a 18. století potřebovala nový a kapacitnější chrám.
Barokní výstavba (1709–1717)
Nový kostel prosadila vrchnost panství Lipová, hraběnka Marie Anežka Salm-Reifferscheidtová. Základní kámen byl položen roku 1709; stavbu vedl lipovský stavitel Zacharias Hoffmann, který pro tutéž vrchnost budoval i kostel v Lobendavě. Kostel – jednolodní orientovaná stavba z kamene a cihel – byl dokončen roku 1716, o rok později doznala věž svou finální podobu s osmibokým patrem a cibulovou bání. Do makovice byly uloženy pamětní listiny a mince.
Interiér, výzdoba a úpravy
Roku 1774 zasáhl kostel požár, který zničil velkou část mobiliáře. Následná obnova přinesla nové zařízení převážně z poslední čtvrtiny 18. století. Hlavní oltář zdobil obraz sv. Martina od Dominika Kindermanna (1795); na bočním oltáři sv. Jana Nepomuckého pracoval Johann Birnbaum. Varhany (19 rejstříků) zhotovil v roce 1924 varhanář Josef Růžička. Vnější opravy probíhaly průběžně – např. roku 1935 nahradily šindel na věžích plechové krytiny, 1937 byla nová omítka se slunečními hodinami.

Kolorovaný obrázek kostela, tak jak jej upravila umělá inteligence.
Farnost, hřbitov a kaple
Areál obklopoval hřbitov (rozšířen 1841) s klasicistní hřbitovní kaplí z roku 1850; i ta byla roku 1975 zbořena. V katastru Brtníků stojí dodnes samostatná Kaple Nejsvětější Trojice na Křížovém vrchu (1768) s historickou křížovou cestou, připomínající bohatý barokní sakrální celek v okolí. Ve 20. století: poslední opravy, poválečné chátrání. Ve 30. letech proběhly poslední významné opravy za faráře Antona Maiera (1917–1946). Po roce 1945, vylidnění po odsunu a změně majetkových poměrů, kostel rychle chátral. Přesto byl 4. dubna 1966 zapsán mezi nemovité kulturní památky; faktická péče však chyběla. Poslední mše se zde konala roku 1959. V 60.–70. letech se uvažovalo o novém využití (obřadní síň, knihovna, kulturní sál, hostinec, tělocvična), v roce 1974 dokonce padl návrh zachovat věž jako rozhlednu. Téhož roku byla ale památková ochrana zrušena.
Proč byl kostel zbourán?
Bezprostředním důvodem byla kombinace dlouhodobého zanedbání údržby, poškození krovu a statiky a politicko-správního rozhodnutí okresních orgánů (Okresní národní výbor v Děčíně), které v letech 1971–1975 preferovaly „konečné řešení“ před nákladnou rekonstrukcí. V roce 1971 ONV nechal sejmout silně poškozený krov a zbourat sakristii a římsy, čímž se stav urychleně zhoršil; v roce 1974 padlo administrativní rozhodnutí o demolici a 18. února 1975 byl kostel odstřelen (současně zanikla i hřbitovní kaple). Dobové podklady dokládají i technické parametry demoličních prací (plánované množství trhavin), které charakterizují tehdejší praxi likvidace sakrálních staveb v pohraničí.
Osud mobiliáře a paměti místa
Část vybavení byla před demolicí odvezena (např. varhany zamířily na Slovensko), zvony se dochovaly v různých destinacích – nejstarší (údajně 15. století) i další dva dnes naleznete v Loretě Rumburk. Historii zničených kostelů regionu připomínají výstavy a dokumentace (projekt Zničené kostely severních Čech 1945–1989).
Minulost už nezměníme
Kostel sv. Martina v Brtníkách je typickým příběhem pohraniční sakrální architektury 20. století: barokní monument vzniklý z iniciativy vrchnosti a z darů farníků se stal po roce 1945 obtížně udržitelným. Kombinace demografických změn, nedostatku financí a dobové kulturní politiky vyústila v administrativní zrušení ochrany a fyzickou likvidaci. Přesto přetrvává paměť místa – v krajině křížové cesty, v dochovaných artefaktech a v obrazových pramenech.
Zdroje a literatura
Zde je několik zdrojů, kde jsem čerpal historii kostela sv. Martina v Brtníkách: Wikipedie – Kostel svatého Martina (Brtníky). Soupis památek – Brtníky, historie obce a kostela. Zničené kostely (znicenekostely.cz). Kudy z nudy – Výstava „Zničené kostely severních Čech 1945–1989“. Hrady.cz – Kaple Nejsvětější Trojice, Brtníky.
Stejný článek také vyšel v listopadovém čísle Starokřečanského zpravodaje.



